Husité a jejich odkaz - téma dodnes aktuální

husitstvi perex Výbory z díla bývají cennou pomůckou. Zájemce o dílo dotyčného odborníka nemusí jeho texty složitě shánět, ale dostane je sesypané v jednom obsáhlejším svazku. Takto je poctěn i PETR ČORNEJ (*1951), jenž patří mezi naše nejznámější historiky (vedle Františka Šmahela), zabývající se českým středověkem, především dobou husitskou. Samostatně vydal řadu knih, mimo jiné o Janu Žižkovi, na dalších spolupracoval. Před několika lety mu vyšla „sběrná“ kniha Husitství a husité, o které jsme psali ZDE

Nyní se již druhého vydání dočkal tlustý, bezmála sedmisetstránkový svazek Světla a stíny husitství. Shrnuje přes dvě desítky Čornejových textů, vesměs publikovaných po roce 1990. Obdivuhodná je tu Čornejova znalost všech možných pramenů, některé obšírně cituje; ohromí seznam literatury, kterou prostudoval – přesahuje padesát hustě potištěných stránek!

Ztělesňuje husitství nejhlubší úpadek nebo záviděníhodný vzmach?

Úvodní kapitola představuje jakýsi obecný vstup do celé problematiky: autor v ní přibližuje, jak se průběhu staletí vyvíjelo chápání husitského období, upozorňuje, že středověké (zejména latinské) výrazy postupně změnily své významy a jejich užívání mnohdy vedlo ke zmatení. Vlastně až František Palacký svým důsledným prostudováním dobových zdrojů překonal dosavadní, náboženstvím či jinými emocemi zaštítěné šarvátky mezi obhajobou a ztracením – Hus byl buď světcem, nebo ničemným kacířem. Jenže právě Palacký stvořil novodobý husitský mýtus (coby nejslavnějšího období národních dějin), který v rozličně aktualizovaných podobách přežívá podnes.

husitstvi 1

V dalších příspěvcích Čornej rozebírá jak jednotlivé události spojené s husitským hnutím (věnuje se např. Želivskému, Žižkovi nebo Zikmundovu příjezdu do Prahy v roce 1436), tak kulturu a jazyk oněch vzrušených časů. Zabývá se tehdejšími pojmy, třeba slovy označujícími někoho cizího, cizozemce nebo přímo Němce (tedy vlastně němého, protože jeho řeči nikdo nerozumí). Dokládá, že i tehdy se pořádaly slavnosti, přibližuje osudy takzvaných adamitů, jejichž obvinění ze sexuální nevázanosti bylo usilovně vyvracováno i potvrzováno. Adamity, obviňované z náboženského bludařství i nestydatosti, umístil kupříkladu Alois Jirásek v jedné ze svých povídek až do 18. století – a obdařil je mravností převyšující veškeré své protivníky.

Jak odkaz husitství ovlivňoval budoucnost

Několik studií Čornej věnoval přechodu od revolučního hnutí ke stavovskému státu „dvojí víry“, najmě pak volbě Jiřího z Poděbrad českým králem. Přibližuje i panovníkovo obtížné kličkování v nepříznivých domácích i zahraničních poměrech, a to včetně muslimské (turecké) expanze do Evropy – vždyť v těsně polipanských časech tito útočníci porazili křesťanské vojsko u Varny, dobytím Cařihradu vyvrátili Byzanc. Jenže ve středoevropském prostor, namísto sjednoceného odporu proti tureckým vetřelcům, bujely jen nekonečné rozmíšky mezi českým královstvím, Uhrami a Polskem.

husitstvi 3

Petr Čornej

Asi nejzajímavější a nejpodnětnější texty nalezeme v závěrečném oddílu, který zkoumá „druhý život husitství“ – tedy často účelového nakládání s ním v pozdějších staletích, zvláště v době komunistické nadvlády, její tlak pronikal do politické sféry, historické vědy i do umění. Zařazena je třeba stať o dobovém ohlasu Vávrovy tzv. husitské trilogie (Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem). Lituji jedině, že se čtenáři nemohou seznámit s Čornejovou daleko obsáhlejší studií, kterou zasvětil průzkumu husitských námětů v poválečném československém filmu, jak ji kdysi otiskl časopis Iluminace. A jistě by si zasloužila aktualizaci až k dnešním dnům.

husitstvi 2