Jak se zrodila idea nového socialistického člověka

Jak se zrodila idea nového socialistického člověka

SOC perexTéma 50. let, kdy doopravdy platilo heslo „kdo nejde s námi, jde proti nám“, bylo již zpracováváno mnohokrát, ale teprve v poslední době se začínají objevovat úvahy, tak tato doba vnímala sama sebe, jak byly konstruovány její ideály, jak hodlala přetvářet obyvatelstvo k obrazu svému, respektive k obrazu svých model. Víra náboženská byla nahrazena vírou ideologickou, ostatně je doloženo, že mnozí komunisté zároveň chodívali i do kostela, aniž by na tom viděli něco špatného. Dokonce Ježíš mohl být považován za prvního revolucionáře…


Kniha Denisy Nečasové Nový socialistický člověk (vydalo nakladatelství Host, Brno 2018) podrobně rozebírá, jak se utvářela idea komunismu oddaného jedince, jehož síla neměla spočívat v individualitě, nýbrž v dělném kolektivu, neboť jen správnými myšlenkami propojený dav je skutečnou silou. Není samozřejmě první, kdo si takovou otázku klade. Nedávno vyšla například kniha Víta Schmarce Země lyr a ocele, zkoumající obraz takto upředeného člověka v literatuře i ve filmu. Nečasová se chce dopátrat, jak vyhlížely koncepce tehdejších ideologů a politiků ohledně podoby „nového člověka“, jenž by naplnil požadované intence. Podobnými tendencemi se ostatně vyznačovaly snad všechny totalitářské režimy jakéhokoli zaměření, jak dokládá nedávno vydaný sborník Svůdnost sociálního experimentu.

Je jasné, že idea „nového člověka“ byla nejen u nás zdůrazňována po celou dobu nadvlády komunistické strany, i když se poznenáhlu stala pouhou vyprázdněnou frází, které nejspíš nevěřili ani samotní komunisté, avšak nejvíce žádostivosti vyvolávala v dobách, kdy jednoznačně převažovaly stalinistické koncepce – tj. před 20. sjezdem sovětských komunistů, na němž Chruščov odsoudil Stalinovu politiku. Ostatně podtitul Nečasové knihy zvolené časové rozmezí jasně vymezuje – Československo 1948-1956.

SOC 2

Autorka se sice soustředí na vytčené období, avšak svědomitě zjišťuje i jeho kořeny, vrací se do meziválečného období, k bolševickým snům o rovnosti lidí i pohlaví, v případě nutnosti i násilně prosazované. Dovíme se, že už ve 20. letech zazněly požadavky na ženskou emancipaci (parafrázuji jistě provokativní výrok typu „žena, který se nechá svým manželem vydržovat, se chová jako prostitutka“). A že mnozí lidé hlásící se k levici (tedy nejen k té komunistické) odmítali dosavadní měšťanské rozčlenění rolí ve společnosti – že muž má vydělávat a žena se starat o děti a domácnost.

Kniha je ve svém záběru poněkud zúžena: soustředí na typické, příznačné modely, kdy muž coby nový člověk byl dělníkem, měl nějakou dělnickou profesi, zahrnoval v sobě uvědomělost ať již v podobě zodpovědné pracovitosti (což se projevilo v údernickém soutěžení) nebo v podobě revolucionáře, který nové zřízení směřující ke šťastným komunistickým zítřkům účinně bránil. U ženy se přerod v uvědomělost měl odrazit ve všech jejích náležitostech, které byly vnímány jako nezastupitelné: a to jak v jejím veřejném angažmá coby angažované občanky a pracovnice, tak v rodinném působení v trojjediné úloze hospodyně, manželky i matky. Ostatně toto rozvržení bychom nalezli i v dobovém ztvárnění filmovém, literárním i divadelním jako žádoucí vzor – určitě si vybavíte jedno z ikonických děl oné doby, budovatelskou komedii Dovolená s Andělem (na snímku).

SOC

A konečně se Nečasová věnuje i prvotnímu vzoru všech těchto ideálů, jak je v pojmu „sovětský člověk“ stvořili ruští bolševici. Upozorňuje, že ruská mentalita vyžaduje existenci posvátně vnímaného vládce čnícího nad celou společností a vlastně zosobňujícího její vědomé i podvědomé tužby – a nezáleželo na tom, zda to byl car vládnoucí z boží vůle, vrchní bolševik jakoby pověřený svou stranou nebo nyní třeba Putin, ztělesňující sílu i odhodlanost ruského impéria. Sovětský člověk byl ovšem konstruován jako následováníhodný vzor, vyspělejší než všechny jeho klony v poválečných sovětských satelitech. Nabýval rozměru osvoboditele ze jha válečné (nacistické) poroby a rovněž vystupoval jako nezištný přítel a bratr, od něhož se všichni „noví lidé“ v okolních mohli učit. Zdá se, že v Československu, odjakživa levicově smýšlejícím, padaly tyto požadavky na úrodnější půdu než kdekoli jinde.

Knihu sepsala Nečasová přehledně, s důrazem na vstřícnost vůči čtenáři, prokazuje, že se obeznámila s mnoha důležitými prameny a zdroji informací, ať již pocházejí z tuzemska nebo vyšly v zahraničí. Ostatně v úvodní kapitole podrobně sumarizuje výsledky dosavadních průzkumů, aby poté od zevšeobecňujících postřehů přecházela ke konkrétním zjištěním a detailnějším průhledům. Vhodným doplňkem jsou pak reprodukce dobových plakátů, které dokládají nejen hlásané ideje, ale také bezpodmínečně nutný styl socialistického realismu, jak se projevuje ve výtvarném pojetí. Nový socialistický člověk tak dokládá šalebnou přitažlivost sociálního inženýrství, které mělo přerodit celou společnost a podmínit její souhlas s budováním komunistického konceptu. Avšak musím současně zmínit i nedostatek: Nečasová se věnuje teoretickým konceptům převáděným do každodenní reality, ale bohužel se téměř nic nedovíme o tom, jak sami sebe vnímali ti, kteří nabídnuté možnosti přijali za své a uvěřili jim. To možná někdy příště.

SOC 1

Denisa Nečasová: Nový socialistický člověk
Vydalo nakladatelství Host, Brno 2018. 272 stran
Internet: http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/popularne-naucna/novy-socialisticky-clovek-1366
Hodnocení: 80 %



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Na vánoční téma s Irenou Novákovou Kafkovou: Vánoce rovná se láska

Kafka perex„Život miluje lidi, kteří milují život,“ napsal v jedné své knize Vladimír Kafka. Jeho žena Irena připravila k vydání souhrn toho nejlepšího z jeho moudrosti, se kterou se narodil i před více než rokem odešel. Moudrá žena, která moudrost svého...

Hledat

Čtěte také...

Byl opravdu Terezín rájem mezi lágry?

terezin perexO druhé světové válce se píše dodnes – romány nebo vzpomínkové knihy, studie. Revolver Revue se podařilo vůbec poprvé knižně vydat vzpomínky Susanne Fall, která prožila dva roky v Terezíně a své zkušenosti z tamního koncentračního tábora se...

Z archivu...


Literatura

Komiks Živí mrtví se dočkal dvacátého svazku!
zm20 coverMáme tu velké jubileum, neboť v únoru vyšlo v nakladatelství Crew již dvacáté číslo populární série Živí mrtví. A oslava je velkolepá, bouřlivá, vždyť dvacítka nese název Totální válka. A napne nás o to víc, že příběh je rozdělen na dvě části a na...

Divadlo

Dramatizace slavné literární klasiky Paní Bovaryová poprvé v Národním divadle moravskoslezském

pani bovaryova perexUž ve čtvrtek 16. listopadu se na jevišti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě objeví poprvé dramatizace slavné literární klasiky – románu Gustava Flauberta Paní Bovaryová, a to v titulní roli s...

Film

Přísloví praví: když se kácí les, létají třísky

ruzena polsky filmPolský režisér Wojciech Smarzowski na sebe upozornil již ponurým dramatem Dům zla, kde uhrančivě rozehrál až ke zločinu vedoucí patologické vztahy jak mezi lidmi, tak ve společnosti, a ...