Filozofická fakulta Univerzity Karlovy začala vydávat volnou řadu sborníků Kultura a totalita.
O zatím vydaných svazcích, dosud propojených tématy národa a války, jsme podrobněji psali ZDE: http://www.kultura21.cz/film/8951-kultura-se-v-jakychokoli-totalitnich-pomerech-stava-jejich-hlasnou-troubou a ZDE: http://www.kultura21.cz/film/12357-univerzita-karlova-ff-ivan-klimes-jan-wiendl-kultura-a-totalita-valka. Nyní přibyla třetí část nazvaná Revoluce.
Nepředstavujme si ovšem, že autoři by se zabývali výhradně totalitními společnosti a jejich výklady revoluce (neboť nejen komunismus, ale také fašismus a nacismus proklamovaly svůj zrod v revolučním zvratu). Dvaadvacet příspěvků totiž pokrývá široké časové i prostorové rozmezí řekněme od poloviny 19. století bezmála po současnost, autoři se zabývají i záležitostmi přelomovými jen v určitém specifickém oboru (třeba nástup zvukového filmu na přelomu 20. a 30. let minulého století), a tudíž sotva označitelnými za revoluční v obecném slova smyslu.
Zveřejněné stati mají mimořádný význam zejména v tom, že se pokoušejí upozornit, že leckteré jevy, už ve školním zpracování zjednodušené do několika prvoplánových tezí, bývají daleko složitější, protikladnější a hlavně se vzpírají jednoznačnému ocejchování. Vezměme si třeba zamyšlení Vladimíra Justa nad levicovostí Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha (na snímku). Jistě, zaměření těchto klaunů leželo leckomu v žaludku (a Voskovec, když v době již zuřící studené války žádal o azyl v Americe, byl dlouhé měsíce zadržován jako osoba krajně podezřelá z komunistického smýšlení).
Ovšem jejich prostořekost i schopnost postihnout zdánlivé prkotiny "sranda" se natolik vymykaly očekávaným schématům, že výtky se na ně valily ze všech stran politického spektra. Jakkoli si je v poválečném období komunisté přivlastňovali (když je zařadili do meziválečné levicové avantgardy), avšak v poválečných vydáních texty jejich her pečlivě cenzurovali, takže vypadly veškeré parodické či satirické narážky na budování komunismu v Sovětském svazu, nemluvě o zvyklostech komunistů u nás. Jediný pozůstatek těchto půvabných hříček nalezneme jen ve filmové komedii Hej-Rup! (1934), kde zůstala zachována pověstná sekvence s "maslostrojem", vyznačující se jak ruským akcentem v mluvě, tak téměř klipovým uchopením, napodobujícím montážní strukturu ruských revolučních filmů.
Mnohé studie se vztahují ke konkrétnímu člověku a mapují jeho myšlenkový vývoj. Naznačují, že i uznávaní velikáni prošli obdobími zmatků a hledání. Kdo třeba tuší o F.X. Šaldovi, dnes vnímaném jako zastánce demokratických hodnot, že v polovině 20. let jej okouzlil italský fašismus a o něco později zase ruský bolševismus, v obou případech jako vzory společenské dynamiky? Kdo ví o životních zákrutách překladatelky a literární vědkyně Růženy Grebeníčkové? Nemluvě o tom, že z příkrovu zapomnění jsou leckterá jména vytažena (například protektorátní kolaborant Celestin Rypl, angažující se v hudební oblasti).
Knihu její editoři rozdělili do dvou oddílů: ten první, nazvaný Prolegomena a obsahující tři položky, se v co nejširším dějinném kontextu zabývá fenoménem revoluce. Druhý oddíl, jak napovídá jeho pojmenování, přináší "sondy a analýzy", vlastně jakési případové studie, rozprostřené po celé kulturní scéně - nahlížejí do zákulisí literatury, divadla, hudby i filmu, probírají společenské paradoxy, třeba vnímání židů, na jedné straně komunisty podezíraných ze sionistických piklů a na druhé straně nacisty ztotožněných s komunistickým hnutím (užívali výraz židobolševismus), které nezbývá než vyhladit.
Závěrečná Činátlova studie, věnovaná proměnám pojmu revoluce ve školních učebnicích, ukazuje, jak v polistopadovém období tento termín jako by vypadl nebo získal hanlivý přídech, zjevně zdiskreditován předchozím oslavným užíváním. Dokonce se prý vytrácí i označení "sametová revoluce". Autor píše, že v současných učebnicích převládl retrospektivní přístup k minulosti, který zdůrazňuje zásadní význam vybraných historických událostí pro současnost a zároveň rezignuje na progresivní vize budoucnosti. Možná ne zcela doceňujeme dávný Marxův postřeh (z Osmnáctého brumaire Ludvíka Napoleona), že všechny velké události se vyskytnou nadvakrát - jednou jako tragédie, podruhé jako fraška...
Ivan Klimeš, Jan Wiendl (eds.): Kultura a totalita III - Revoluce
Vydala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2015. 514 stran.
Hodnocení: 100 %
https://e-shop.ff.cuni.cz/knihy/monografie/kultura_a_totalita_iii_revoluce-1306
Foto: kniha, Česká televize
| < Předchozí | Další > |
|---|
Martina Boledovičová je zakladatelka nakladatelství Smart Press, matka jedné dcery a tří synů. Stála u vzniku mnoha projektů a zajímavých knižních titulů, mezi které patří mimo jiné Tradináře. Nápad na tuto edici přišel ...
I tuzemští historici si zvykli na používání termínů „dlouhé 19. století“, ohraničené na jedné straně Velkou francouzskou revolucí (1789) a na druhé straně výbuchem 1. světové války (1914), a „krátké 20. století“, vymezené z...
Zamilovat se lze v jakémkoli věku. A láska může být opětovaná! To je asi největší poselství monodramatu francouzské autorky Noelle Chatelet Žena Vlčí mák. Představení, které uvedlo Branické divadlo, je hereckým koncertem Hany Maciuchové.
Sotva jsme vstoupili do nového roku producent a režisér Petr Jákl už je zase v jednom kole a míří do Dominikánské republiky, kde až do konce ledna řádí zlověstný černý démon. Podobu prehistorickému tvorovi vtiskl podobu americký filmový režisér a ...