Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy začala vydávat volnou řadu sborníků Kultura a totalita.

O zatím vydaných svazcích, dosud propojených tématy národa a války, jsme podrobněji psali ZDE: http://www.kultura21.cz/film/8951-kultura-se-v-jakychokoli-totalitnich-pomerech-stava-jejich-hlasnou-troubou a ZDE: http://www.kultura21.cz/film/12357-univerzita-karlova-ff-ivan-klimes-jan-wiendl-kultura-a-totalita-valka. Nyní přibyla třetí část nazvaná Revoluce.

Nepředstavujme si ovšem, že autoři by se zabývali výhradně totalitními společnosti a jejich výklady revoluce (neboť nejen komunismus, ale také fašismus a nacismus proklamovaly svůj zrod v revolučním zvratu). Dvaadvacet příspěvků totiž pokrývá široké časové i prostorové rozmezí řekněme od poloviny 19. století bezmála po současnost, autoři se zabývají i záležitostmi přelomovými jen v určitém specifickém oboru (třeba nástup zvukového filmu na přelomu 20. a 30. let minulého století), a tudíž sotva označitelnými za revoluční v obecném slova smyslu.

Zveřejněné stati mají mimořádný význam zejména v tom, že se pokoušejí upozornit, že leckteré jevy, už ve školním zpracování zjednodušené do několika prvoplánových tezí, bývají daleko složitější, protikladnější a hlavně se vzpírají jednoznačnému ocejchování. Vezměme si třeba zamyšlení Vladimíra Justa nad levicovostí Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha (na snímku). Jistě, zaměření těchto klaunů leželo leckomu v žaludku (a Voskovec, když v době již zuřící studené války žádal o azyl v Americe, byl dlouhé měsíce zadržován jako osoba krajně podezřelá z komunistického smýšlení).

Ovšem jejich prostořekost i schopnost postihnout zdánlivé prkotiny "sranda" se natolik vymykaly očekávaným schématům, že výtky se na ně valily ze všech stran politického spektra. Jakkoli si je v poválečném období komunisté přivlastňovali (když je zařadili do meziválečné levicové avantgardy), avšak v poválečných vydáních texty jejich her pečlivě cenzurovali, takže vypadly veškeré parodické či satirické narážky na budování komunismu v Sovětském svazu, nemluvě o zvyklostech komunistů u nás. Jediný pozůstatek těchto půvabných hříček nalezneme jen ve filmové komedii Hej-Rup! (1934), kde zůstala zachována pověstná sekvence s "maslostrojem", vyznačující se jak ruským akcentem v mluvě, tak téměř klipovým uchopením, napodobujícím montážní strukturu ruských revolučních filmů.

Mnohé studie se vztahují ke konkrétnímu člověku a mapují jeho myšlenkový vývoj. Naznačují, že i uznávaní velikáni prošli obdobími zmatků a hledání. Kdo třeba tuší o F.X. Šaldovi, dnes vnímaném jako zastánce demokratických hodnot, že v polovině 20. let jej okouzlil italský fašismus a o něco později zase ruský bolševismus, v obou případech jako vzory společenské dynamiky? Kdo ví o životních zákrutách překladatelky a literární vědkyně Růženy Grebeníčkové? Nemluvě o tom, že z příkrovu zapomnění jsou leckterá jména vytažena (například protektorátní kolaborant Celestin Rypl, angažující se v hudební oblasti).

Knihu její editoři rozdělili do dvou oddílů: ten první, nazvaný Prolegomena a obsahující tři položky, se v co nejširším dějinném kontextu zabývá fenoménem revoluce. Druhý oddíl, jak napovídá jeho pojmenování, přináší "sondy a analýzy", vlastně jakési případové studie, rozprostřené po celé kulturní scéně - nahlížejí do zákulisí literatury, divadla, hudby i filmu, probírají společenské paradoxy, třeba vnímání židů, na jedné straně komunisty podezíraných ze sionistických piklů a na druhé straně nacisty ztotožněných s komunistickým hnutím (užívali výraz židobolševismus), které nezbývá než vyhladit.

Závěrečná Činátlova studie, věnovaná proměnám pojmu revoluce ve školních učebnicích, ukazuje, jak v polistopadovém období tento termín jako by vypadl nebo získal hanlivý přídech, zjevně zdiskreditován předchozím oslavným užíváním. Dokonce se prý vytrácí i označení "sametová revoluce". Autor píše, že v současných učebnicích převládl retrospektivní přístup k minulosti, který zdůrazňuje zásadní význam vybraných historických událostí pro současnost a zároveň rezignuje na progresivní vize budoucnosti. Možná ne zcela doceňujeme dávný Marxův postřeh (z Osmnáctého brumaire Ludvíka Napoleona), že všechny velké události se vyskytnou nadvakrát - jednou jako tragédie, podruhé jako fraška...

Ivan Klimeš, Jan Wiendl (eds.): Kultura a totalita III - Revoluce
Vydala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2015. 514 stran.
Hodnocení: 100 %

https://e-shop.ff.cuni.cz/knihy/monografie/kultura_a_totalita_iii_revoluce-1306

Foto: kniha, Česká televize