Jak si nevzít princeznu: Sympatické sudičky, cestování časem a komplot proti osudu
Banner

Jak si nevzít princeznu: Sympatické sudičky, cestování časem a komplot proti osudu

Tisk

Jak-si nevzit princeznu (2)

Česká televize uveřejnila na Štědrý večer zbrusu novou koprodukční pohádku v režii Karla Janáka podle scénáře Petra Hudského s názvem Jak si nevzít princeznu. Dle očekávání i tato nová pohádka vyvolala mezi lidmi kontroverzní reakce. A jak už tomu tak bývá, někomu se líbila, a někomu zase ne. Co jsem na ni ocenila já, proč mě pohádka bavila a co bych jí vytkla?

Cestování časem jako moderní téma

Jak se zdá, cestování časem a prvky fantasy jsou velmi oblíbeným a moderním námětem současnosti. Důkazem toho je třeba úspěšná pohádka Princezna zakletá v čase, která by se dala považovat za starší sestru pohádky Jak si nevzít princeznu. To však neubírá nic na přitažlivosti tohoto tématu a vůbec mi nevadí, že se s cestováním v čase roztrhnul pytel. Ono to má svůj důvod a je to potřeba: současná realita opravdu nikoho nebaví a všechno už tady tak nějak bylo. Klasickým pohádkám odzvonilo a pokud hledat nový námět, tak proč ne zrovna cestování v čase? Pro naše pohádky to není vůbec typické téma a když takových pohádek bude ještě víc, já osobně to klidně uvítám!

jak-si-nevzit-princeznu-foto-david-raub

Tři sudičky zachránily, co se dalo

Nejsympatičtějšími postavami pohádky Jak si nevzít princeznu pro mě byly tři sudičky, které obsadily naše nejlepší herečky Daniela Kolářová, Iva Janžurová a Naďa Konvalinková. Už jejich potutelné úsměvy byly samy o sobě dost kouzelné a dá se říct, že právě sudičky byly pro mě hlavními pohádkovými postavami, nikoli až tak rozhádaný princ s princeznou. A rozhodně zachránily co do charakteristiky postav, co se dalo. Psychologie postav jinak lehce pokulhávala. Zatímco princ Leopold (Marek Adamczyk), který už v dětství oplýval dokonale gentlemanským vychováním, inteligencí a smyslem pro pořádek, v dospělosti teprve musel prokázat, že je správný chlap a “hlava pomazaná”, v dětství rozpustilá princezna Josefína (Anna Fialová), která byla jak z divokých vajec a nesnesla na hlavě ani klobouček, pak najednou jako dospělá stukala v lese, že na studeném loži z roští spát nebude.

Jak-si nevzit princeznu

A také mě zaujalo velmi psychotické chování rytíře Čeňka (Ady Hajdu), který napřed pohodil dítě v lese a chtěl popravit pár nevinných lidí, pak při opakování děje vlastně málem litoval svého činu a doufal, že chudáčka miminko někdo najde a nakonec jakoby mávnutím kouzelného proutku v závěru pohádky dítě vrátil a ještě si sáhnul do svědomí. To skoro vypadalo až na rozdvojenou osobnost…Jeho žena pak byla spíše vylíčena jako mdlého rozumu, která se nechá snadno zlákat pozlátkem, anebo se naopak podřizuje vůli svého manžela a neudělá nic morálního, aby jej snad nerozhněvala. Ale co! Zkrátka jako ze života, a to se cení!

Pohádka pro děti, nebo komedie pro dospělé?

Dále se nabízí otázka, pro jakou cílovou skupinu byla vlastně pohádka určena. Pro děti možná až příliš složitý děj se střídáním časových rovin a zapojením mozku, což úplně neumožňuje odreagování. Totéž se zřejmě může stát seniorům, kteří by se v ději mohli ztratit úplně. Pro dospělé skvělá pohádková komedie, ale v tom případě bych očekávala trochu důmyslnější a vtipnější hlášky, které byly zase místy poněkud jednodušší a spíše určené pro děti. Celkově jsem se ale dobře pobavila. Dabing sice také nebyl dokonalý, ale nevadí…

Někteří diváci si stěžovali na délku pohádky, ta mi však vůbec nevadila. A pokud bychom měli hledat pointu, tak ta byla samozřejmě od začátku jasná. Krásné je ale poselství pohádky, a sice, že ačkoliv se snažíme dělat cokoli proti svému osudu, zkrátka mu neunikneme. Nakonec zjistíme, že to, co nám sudičky nachystaly, není zase tak špatné…

Pohádka mě opravdu bavila, nasmála jsem se, líbil se mi netradiční námět i potřeba trochu přemýšlet. A poselství pohádka také měla, každý si tam najde to své… A chválím i skvělé kostýmy, protože to udělá opravdu hodně a doladí atmosféru i celkový estetický dojem! 

jak si nevzit prince

Pohádka
Česko / Slovensko / Německo, 2021, 91 min
Režie: Karel Janák
Scénář: Petr Hudský
Kamera: Martin Šácha
Hudba: David Solař
Hrají: Marek Adamczyk, Anna Fialová, Iva Janžurová, Daniela Kolářová, Naďa Konvalinková, Miroslav Táborský, Sonsee Neu, Oldřich Kříž, Kristína Vaculík Turjanová, Ady Hajdu, Patrik Děrgel, Lukáš Burian, Jan Kříž, Jiří Maryško, Milan Enčev, Ľuboš Kostelný, Otto Rošetzký, Jana Jiskrová, Petr Franěk, Anna Kulovaná, Matyáš Sekanina, Michal Škach, Ernesto Čekan, Petr Halíček, Ondřej Černý, Veronika Gajerová
Produkce: Barbara Johnsonová
Střih: Petr Staněk
Zvuk: Roman Čapek
Scénografie: Lukáš Máslo
Masky: Michaela Kicková
Kostýmy: Michaela Horáčková Hořejší

Hodnocení: 90 %


 

Přihlášení



I ticho zpívá

Láska, o které sníte v koutku své pubertální duše. Naivní, nekonečná, hluboká, romantická. Překonávající nepřekonatelné, dobré i zlé. Dlouhé dopisy, ještě delší telefonáty a přímo nekonečné rozhovory. O hudbě, o životních snech, o lásce i přátelství. Osudové spojení, které překoná i samotnou smrt.

Uznávaná autorka detektivek exceluje i v románové tvorbě!

Dobrých spisovatelek u nás dnes mnoho není a pokud bych měl být konkrétní, tak pouze tři – Anna Bolavá, Karin Lednická a Michaela Klevisová. Posledně jmenovaná si plným právem vysloužila renomé nejlepší české „detektivkářky", jak však dokazuje román Prokletý kraj, dokáže „zabrousit" i do jiných literárních žánrů. Jde již o druhé vydání této knihy, takže je zřejmé, že se napoprvé setkala s velkým čtenářským ohlasem. Podívejme se, co nás na jejích stránkách čeká.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Jean-Paul Didierlaurent o knize Čtenář z vlaku v 6.27

Jean-Paul Didierlaurent 200Francouzský spisovatel Jean-Paul Didierlaurent začínal s psaním povídek až v roce 1997 a přesto na sebe jeho románová prvotina Čtenář z vlaku v 6.27 strhává veškerou pozornost. P...

Pohádka Hrátky s čertem je postavena nejen na rohatých, ale i na kontaktu s publikem

Tak to už jsem dlouho nezažil, když jsem byl ve středu 8. dubna v Městském divadle Zlín na odpolední pohádce Hrátky s čertem. Seděl jsem úplně nahoře v narvaném sále, kde bylo snad šest stovek školáků prvního stupně. Pravda je taková, že jsem si to domluvil s produkcí, neboť jsem chtěl vidět na jevišti mou oblíbenou herečku v roli čerta.

Čtěte také...

Železná lady by se bez Meryl Streep utopila v průměru
ImageMargaret Thatcherová byla neobyčejná žena odhodlaná prosadit se ve vysoké politice, do které do té doby ženy proniknout nedokázaly. Ona se tím však nenechala odradit. Pomohl jí její nekompromisní přístup – a to nejen v politick...

Výtvarné umění

Petr Vyoral v Šalamounovi probudil duši

altPetr Vyoral  je grafik na volné noze. Jeho řemeslo mu umožnilo vytříbit svou uměleckou ilustrační tvorbu do naprosté osobitosti.  Jeho bílá sova Šalamoun v knížce Sára: Kniha první, je něčím, co opravdu vystihuje...

Divadlo

Romeo a Julie v divadelním studiu JAMU

romeo200Marta, studio Divadelní fakulty JAMU v Brně dává pravidelně prostor svým studentům, aby se představili před diváky svou tvorbou. Bývají to tvůrčí dílny a různá volná asociativní představení, jsou to (naštěstí) i práce z oblasti klasického dramatu, na kt...

Film

Anna Karenina: Příběh lásky a bolesti od Lva Nikolajeviče Tolstého

anna karenina joe wright knightleyRomantické drama Anna Karenina právě přichází do kin. Smysluplný film natočený na motivy románu Lva Nikolajeviče Tolstého přináší srdcervoucí děj plný lásky a emocí. Režisér