Lze vůbec nalézt cestu z beznaděje?

Středa, 03 Duben 2019 05:13 Jan Jaroš

Cesta ven perex Roku 1971 se poprvé uskutečnil Mezinárodní romský sjezd, který doporučil, aby namísto prý urážlivého termínu „cikáni“ bylo přijato pojmenování „Romové“. Takže bělošská majorita – aspoň v oficiální rovině – přešla na politicky korektní vyjadřování. Jenže spory občas vyvrcholí do absurdní grotesky, když sám Rom je důtklivě napomenut, aby se neoznačoval za cikána, nýbrž jedině za Roma, jak se nedávno přihodilo panu Godlovi, znenadání zazářivší herecké hvězdě ze seriálu Most! Jenže stejně tak by se i Němci mohli cítit uráženi, když je označujeme za Němce (tedy za „němé“ lidi, protože jejich jazyku dávná slovanská etnika vůbec nerozuměla) – příslušný německý výraz totiž zní „Deutsche“.

8. dubna se pak každoročně slaví Mezinárodní den Romů. Také Česká televize se připojila. Příspěvky přitom neomezila jen na toto konkrétní datum, vysílá je i v dalších dnech. Třeba snímek Cesta ven (natočený ve spolupráci s Francií, avšak tam uvedený toliko okrajově pod názvem Zaneta, převážně hodnocen jako průměrné dílko) zařadila na čtvrtek 11. dubna. Režisér Petr Václav, jež se romské tematice věnuje setrvale, tentokrát líčí, jak i Romové, kteří by chtěli poctivě pracovat, narážejí na hradbu rasových předsudků, podezíravosti a odmítání.

Cesta ven plakat

Mnohokrát spatříme, jak s nimi „gádžové“ povýšeně jednají - počínaje lékařem, který vyšetřuje hlavní hrdinku, přes nerudné pracovnice na pracovním úřadu či vyhazovače z diskoték až k úlisně odměřené manažérce textilní firmy. Právě v tomto ohledu může film vzbudit nejvíce diskusí, protože průzkumy spíše vypovídají o ztrátě pracovních návyků, o bezpřemýšlivé existenci soustředěné jen na přítomnost.

Petr Václav, jenž si napsal i scénář, vytváří do jisté míry osvětově pozitivní „proromský“ obraz - tvrdí třeba, že protiromské demonstrace byly záměrně organizovány jen proto, aby odvedly pozornost od skutečných problémů v nejvyšších politických patrech. Zjevné příčiny konfliktního soužití s majoritní společností, najmě odlišné zvyklosti i hodnoty, to pomíjí. Právě chabé postižení širších společenských kontextů považuji za závažnou vadu, která výsledně vedla k diváckému odmítnutí.

Cesta ven 1

Přitom zpodobnění jednotlivých postav a jejich jednání se vyznačuje jak uvěřitelností, tak bezprostředním postižením přece jen vznětlivější, impulsivnější romské mentality, bohatší na povyk i sprostá slova, zvláště pak v situacích, kdy narůstá stres či tlak bezvýchodnosti. Všimneme si přitom drobných, avšak výstižných postřehů - třeba o pověrečnosti, když se hlavní hrdinka lékaři svěří s tím, že její matka předčasně zemřela, protože ji příbuzní očarovali.

Režisér upozorňuje na „vnější“ jevy: na nedostatečné vzdělání, případně odpor k němu, na prostituci, drogy, na zlodějství rozšířené i uvnitř romské komunity, na neschopnost orientovat se ve složitém globalizovaném světě, kde vymizely pro Romy obvyklé pracovní příležitosti. Kriminalitu režisér prezentuje jako zoufalé hledání nějakého východiska. Ukazuje na zadlužování, vedoucí postižené nešťastníky do náruče lichvářů.

Cesta ven 2

Avšak k plnohodnotnému postižení mentality romského etnika to přece jen nestačí, lépe se daří postihovat ničivý dopad prohlubující se chudoby a podezíráním provázeného sociálního vyloučení, což ovšem nemusí postihovat jen romskou komunitu.

Film sice posbíral všechny možné tuzemské ceny, neboť se dočkal veskrze alibistické spršky Českých lvů i Cen české filmové kritiky, avšak diváci jej zatratili. Do kin se na něho přišlo podívat jen zhruba půldruhého tisíce diváků, což je ohlas naprosto katastrofální. Takový výsledek znamená, že Cesta ven zjevně nepřilákala ani ty, o nichž pojednává. Publikum oslovit, navázat s ním diskusi o romství a jeho vnímání se podařilo až seriálu Most! A závěrem jen malé upozornění: pokud budete Cestu ven pozorně sledovat, jistě si všimnete i Zdeňka Godly v jedné z menších rolí…

Cesta ven plakat2
Cesta ven / Zaneta (při festivalovém uvedení též Je m’en sortirai)
Česká republika – Francie.
Rok výroby: 2014
Délka: 103 minuty (v televizním vysílání 101 minuta)
Scénář a režie: Petr Václav
Kamera: Štěpán Kučera
Hrají: Klaudia Dudová, David Ištok, Mária Ferencová-Zajacová, Milan Cifra, Natálie Hlaváčová, Sára Makulová, Přemysl Bureš, Zdeněk Godla, Julius Oračko

Vysílá Česká televize ve čtvrtek 11. dubna (ČT 2, 22.00)