Heidi, děvčátko z hor

Úterý, 02 Srpen 2016 04:00 Jan Jaroš

heidi 200 Asi nejslavnější švýcarský románek pro děti – a děvčátka zvláště - sepsala před bezmála půldruhým stoletím Johanna Spyriová. V české podobě jej známe díky převyprávění Bohumila Říhy jako Heidi, děvčátko z hor. Příběh líčí strastiplné osudy osiřelé dívenky Heidi, která přilne ke zprvu nerudnému, snad až podivínskému dědečkovi žijícímu na samotě v podhůří velebných velehor natolik, že se po zpola násilném umístění do bohaté městské rodiny cítí nesvá a celou duší prahne po návratu.

I když se v honosném prostředí cítí být svazována „správnou výchovou“, současně ji rmoutí, že by měla opustit ochrnutou kamarádku Klárku, která jediná se s ní ve zpychlém, odlidštěném měšťanském sídle upřímně sblížila. Když se Heidi vrátí k dědečkovi, Klárka za ní přes svůj zdravotní handicap přijede - a horské podnebí učiní zázrak: dívenka dosud upoutaná na kolečkové křeslo se postaví na vlastní nohy…

Filmaři se k tomuto dojemnému příběhu vrací opakovaně. Vzniklo přes dvacet adaptací, např. již v 30. letech si postavu Heidi zahrála tehdejší dětská hvězdička Shirley Templeová. Nejnověji se této látky ujal ve švýcarsko-německé koprodukci režisér Alain Gsponer. Jeho do češtiny nadabovaný film jistě zaujme krajinomalbou horského prostředí ve střídajících se ročních obdobích, nemenší péči věnuje též vykreslení honosného městského domu osvětleného petrolejkami, tamní upjatost spíše zplošťuje na pomezí karikatury, zatímco venkovský život spojuje s bezprostředním nadšením. Nejsem si ovšem jist, zda to dětský divák postřehne a ocení, neřkuli zda pochopí pokorně oddané hrdinčino chování, určené osvětovou dikcí předminulého století.

Scenáristka Petra Biondina Volpeová ponechala základní dějovou osnovu, a tím vlastně zavinila střet rozličných výrazových poloh: na jedné straně vládne sentimentální syžetová linie o holčičce, která za všech okolností zůstává poddajně uctivá, skromně zdraví i děkuje, na straně druhé se režisér pokouší o nezměkčované postižení dobových reálií, zvláště života v beznadějné chudobě se zablácenými prostranstvími, sirými příbytky a spaním v kozím chlívku či na půdě plné sena. Zřetelná je i symbolika: několikerým svlékáním škrtivého městského oděvu jako by se hrdinka zbavovala "civilizačního" nánosu a vracela se s bezprostředním rošťáctvím a neposkvrněná městem zpět k přírodě.

Heidi, děvčátko z hor ovšem reflektuje i dobový akcent na potřebu vzdělanosti, a to nejen chlapců, ale i dívek. Navzdory předsudkům, že horalé nepotřebují umět číst ani psát, si Heidi oblíbí četbu jako pramen poznání a počne spisovat své postřehy a zážitky. Dlužno bohužel dodat, že vinou doslovného převodu výchozího, své době poplatného, textu do "dokumentárně věrných" kulis ztrácí vyprávěný příběh na uvěřitelnosti. Ani ustavičně "pozitivní" Anuk Steffenová v titulní roli nepřesvědčí o plnohodnotné jsoucnosti usměvavého, přívětivého, klukovsky aktivního děvčátka statečně překonávajícího přemnohá protivenství.

Heidi, děvčátko z hor / Heidi
Švýcarsko/Německo 2015, 105 minut
Námět: Johanna Spyriová
Scénář: Petra Biondina Volpeová
Kamera: Matthias Fleischer
Hudba: Niki Reiser
Režie: Alain Gsponer
Hrají: Anuk Steffenová, Bruno Ganz, Isabelle Ottmannová, Quirin Agrippi, Hannelore Hogerová, Maxim Mehmet, Peter Lohmeyer, Anna Schinzová, Monica Gubserová

Český distributor: Bohemia Motion Picture
Premiéra: 28. 7. 2016

Hodnocení: 40 %
Foto: distributor

http://www.bohemiamp.cz/filmy/heidi-devcatko-z-hor/1744/