Saulův syn je maďarské drama, které nám jako svůj debutní film přináší režisér a scénárista László Nemes. V českých kinech ho můžeme vidět od 18. 2. 2016. Snímek nově ohodnocený soškou Oscara za neanglicky mluvený film získal také Velkou cenu poroty v Cannes. Zaslouženě?
László Nemes, budapešťský rodák, měl velmi naléhavý záměr. Uchopit Holocaust, téma v minulosti dosti často znázorňované, jiným a neobvyklým způsobem. Vyhranit se proti již vyprázdněným stereotypům a vnést do filmu jiný pohled. Pohled jednoduchý, avšak tím více silný, tím více živý. Díky podpoře programu Cinéfondation mohl jeho rukou a rukou Clary Royer vzniknout během pár měsíců Saulův syn.
Celý film je obrazem pouhých dvou dnů života maďarského člena Sonderkommanda Saula ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Členové těchto komand existovali v izolaci od ostatních věžnů a jejich úkolem byla práce naprosto nelidská a téměř nepředstavitelná – likvidace vězňů tábora a veškeré činnosti okolo. V tomto prostředí se odehrává hlavní dějová linie filmu, a to Saulova úzkostná snaha pohřbít malého usmrceného chlapce i za cenu ohrožování života dalších spoluvězňů. Tato situace v nás může vyvolávat rozporuplné pocity ohledně vnímání hlavní postavy. Je postavou kladnou nebo zápornou? Zároveň nám autor prostřednictvím Saulova jednání ukazuje realisticky, avšak ne přehnaně naturalisticky, váhu tohoto traumatizujícího místa.
Pozadí hlavního příběhu je znázorňováno jen jakoby mimochodem přes rameno hlavní postavy, a tím činí celé vyznění děje ještě trýznivějším. Právě tyto scény jsou často i kamerově rozostřené. Na reálnosti celá scenérie nabývá také díky zachování rozličných jazyků členů tohoto tábora.
Už při začátku filmu nás zarazí absolutní ticho, které doprovází vstupní titulky. Dalším překvapujícím faktem je, že ani samotný film nepodtrhuje jeden jediný tón. Hudební úprava není potřeba. Stísněné ticho střídá intenzivní hluk znázorňovaného prostředí, který dokresluje celou atmosféru sám. Při závěrečných titulcích je hluk opět střídán mrazivým tichem sálu kina.
Saulův syn je film, který si svá ocenění rozhodně zasloužil. Je zážitkem, díky kterému se vpíjí oživlá noční můra minulosti hluboko pod kůži každého diváka. A na dlouhou dobu.
foto zroj: internet
| < Předchozí | Další > |
|---|
S Markem Hubáčkem jsem se sešla v útulné zlínské kavárničce, abychom si popovídali o jejich velkém projektu s názvem From Czech to Chicago, který má na svědomí on s jeho kamarádem Martinem Vítkem. Rozhovor je o kampani, ale především o umě...
Více než dvacet příspěvků, které mapují nejrůznější projevy rozličných kulturních odvětví (nejen) v tuzemské kotlině, shrnuje kniha Populární kultura v českém prostoru. Vydalo ji nakladatelství Karolinum a autory textů jsou zpravidla začínající badatelé z...
V Galerii Makráč neboli v Makrokoulích na pražských Petřinách jsme se 3. ledna 2013 zúčastnili vernisáže Ateliérové výstavy na podporu časopisu Ateliér, kterou inicioval kurátor a u...
Pětatřicátý ročník Mezinárodních týdnů tance, nejstaršího festivalu současného tance ve střední Evropě, proběhne pouze ve virtuálním prostředí. Pořadatel festivalu, konzervatoř Taneční centrum Praha, rozhodl, že ...
Na letošní přehlídce španělsky mluvených filmů LA PELÍCULA (v Praze ji zastihneme mezi 18. a 23. únorem, poté se přesouvá do Brna, Hradce Králové a Ostravy) si zopakujeme tragikomedii Pedra Almodóvara Bolest a sláva. Do tuzemských kin se sice ...