Kultura21.cz

Slovinský filozof Slavoj Žižek bývá jednou považován za (neo)marxistu či přímo (neo)komunistu, zabředávajícího do psychoanalytických výkladů, jindy je mu vyčítáno laciné pozérství. Přesto jej časopis Foreign Policy zařadil mezi stovku nejvlivnějších myslitelů dneška. Každopádně vzbuzuje pozornost a polemiky. Zabývá se nejrůznějšími aspekty současného světa a stranou pozornosti nezůstává ani pop-kultura včetně filmu. Pohyblivým obrázkům věnoval knihu LACRIMAE RERUM.

Váhavému čtenáři, jenž sotva tuší, co si má pod takovým názvem představit, bych napověděl, že filmový dokument, který na jejím základě vznikl a v němž Žižek coby svérázný, nicméně vášnivý komentátor vystupuje, se nazývá mnohem atraktivněji - Perverzní průvodce filmem. Psali jsme o něm ZDE http://www.kultura21.cz/film/2658-perverzni-prvodce-filmem-odhaluje-zasuta-oekavani-a-sny

Žižek, český překladatel Radovan Baroš, autorka předmluvy Petra Hanáková i nakladatelství AMU jsou zjevně přesvědčeni, že latinským slovům názvu každý rozumí. Žižek si je vypůjčil z první knihy Vergiliovy Aeneidy (Sunt lacrimae rerum et mentem mortalia tangunt...) a odkazují k bezmeznému hoři, kdy i věci mohou ronit slzy. Je pravda, že některé filmy skutečně donutí lkát, ať již proto, že nás - mistrně vyprávěny - dojmou či ohromí, nebo naopak kvůli jejich naprostému nezvládnutí. Žižek ovšem probírá takové stálice filmového nebe jako Kieślowského, Hitchcocka, Tarkovského nebo Lynche.

A klade si ustavičně tutéž otázku: jak se jim podařilo, aby své publikum zanechávaly v němém úžasu? Nedomýšlí ovšem, že i kdysi uctívané filmařské ikony stárnou a síla jejich děl přece jen vyprchala, což se týká zejména Hitchcocka, v menší míře rovněž Lynche i Tarkovského, leckdy zápolící se samoúčelnou, protože vyprázdněnou (přímo snobskou?) hlubokomyslností. Snad jedině Krzysztof Kiešlowski vypovídá stále aktuálně a stejně citlivě jako před desítkami let, zajisté i díky výrazové prostotě a tomu, že nepředstíral "vysoké umění".

Žižek nejenže probírá jednotlivé autory a jejich filmy, vytahuje si dílčí motivy a zkoumá možné pohnutky postav, ale také s nemenším zalíbením načrtává souvislosti vedoucí napříč filmovým světem, dokonce i vně jeho hranic. O Tarkovského filmovém světě tvrdí, že je extrémně maskulinní, determinovaný protikladem žena/matka. Dovozuje, že Tarkovskij sexuálně aktivní, provokativní ženu zavrhuje jako neautentickou hysterickou bytost, která přichází o to, co je v ní nejcennější, totiž o duchovní postatu svého bytí.

Naproti tomu u Kieślowského, jenž otevřeně přiznával biblickou inspiraci, zjišťuje, jak se původně mužský prvek zabydlující televizní seriál Dekalog překlápí v ženskou dominantu, ovládající triptych Tři barvy - jako kdyby krutého a nelítostného Boha ze Starého zákona nahradila novozákonní všespasitelná Láska.

Nemohl jsem se zbavit podezření, že české vydání Lacrimae rerum - oproti polskému, které jsem doposud používal - je ochuzené, neúplné. A skutečně: hned úvodní oddíl věnovaný Kieślowskému je zkrácený téměř na polovinu (ze šesti kapitol jsou zařazeny jen tři poslední). A v závěrečné studii zasvěcené zpodobnění sexu (Od vznešenosti k směšnosti: sexuální akt ve filmu) chybí její zakončení, zhruba deset stránek textu. Až v tiráži se dočteme, že Radovan Baroš nejen překládal, ale také vybíral z anglického originálu, co přeloží. Bohužel tu schází vysvětlení, proč postupoval tak, jak postupoval.

Doplním ještě, že postrádám rejstřík jmenný i předmětový, který by usnadnil orientaci v textu - nemluvě o tom, že nanejvýš vhodné by bylo i přiložení výše zmíněného dokumentu Perverzní průvodce filmem. Žižek odborně psaná zamyšlení totiž rozpouští v poutavém, daleko srozumitelnějším a hlavně názornějším verbálním výkladu, který se opírá o množství ukázek z probíraných děl. Škoda, že nakladatelstvím stále nedochází, že text o filmu by měl doprovázet i film samotný.

 
Slavoj Žižek: Lacrimae rerum. Kieślowski, Hitchcock, Tarkovskij, Lynch.
Vybral a z anglického originálu přeložil Radovan Baroš. Předmluvu napsala Petra Hanáková.
Vydala Akademie múzických umění, Praha 2015. 288 stran.

Hodnocení: 90%

https://www.namu.cz/item.php?item=285

Foto: kniha,  www.hr.wikipedia.org