Karel Čapek si stále drží status nejhranějšího českého dramatika. Ať už sám, nebo ve spolupráci s bratrem Josefem totiž vytvořil dramata, jež svými náměty neztrácejí na aktuálnosti. I přes široký výběr z Čapkových dramat se nakonec Švandovo divadlo rozhodlo vydat další nabízenou a doposud skoro nevyužívanou cestu, jak seznámit diváka s Čapkem spisovatelem a zároveň jak do repertoáru zařadit pozoruhodný projekt.
V dramatizaci literárních předloh českých klasiků má Švandovo divadlo již nějakou praxi. Proto nebylo pro nikoho překvapením, když si Daniel Hrbek a Martina Kinská zvolili pro novou divadelní adaptaci Čapkův fantaskní román Krakatit. Pozornost všech se ale upřela ke způsobu, jakým režisér Daniel Hrbek vtiskne inscenaci tvar.
Po výbuchu vysoce nebezpečné třaskaviny je chemik ing. Prokop sužován horečkami. Obestřen halucinacemi bloudí bezcílně po Praze, když najednou potkává známou tvář bývalého spolužáka Tomše, který ho odvede k sobě domů. Tomeš využije Prokopova stavu a vyzví od něj vzorec třaskaviny zvané Krakatit, která jen nepatrným množstvím dokáže rozpoutat peklo na zemi. Když se Prokop probudí, Tomeš je pryč a místo něj se v bytě zjevila tajemná dáma, která přináší dopis a nemalé množství peněz pro majitele bytu. Prokop okouzlen jejím zjevem přislíbí pomoc při pátrání po Tomšovi. Stopy ho zavedou k jeho otci a sestře Anči, kde se doléčí a zároveň propadne další nemoci - lásce. Dalším svodům lásky neunikne v Balttinu, kam ho vylákal inzerát ředitele továrny na výbušniny, Carsona. I tady ale po něm chtějí znát pracovní postup na výrobu Krakatitu, a tak prchá s Daimondem na jeho sídlo. Sice se tam potkává s tajemnou dívkou v závoji, zároveň ale zjišťuje, že se ocitl v sídle anarchistů, kteří chtějí zneužít jeho vynálezu a pomocí oscilací zlikvidovat nepřátele. Bezpečí nakonec nalezne až u starce, který s ním rozmlouvá o životě a smrti.
Krakatit Švandova divadla byl dlouho vyhlíženou inscenací, která v sobě nesla velký potenciál a též velká očekávání. A do jaké míry byl nakonec nabízený potenciál využit? Karel Čapek byl mistr slova. Jednoduchým větám dokázal vtisknout hlubokou myšlenku, která se jaksi z divadelní adaptace vytratila. Zůstaly jen zdlouhavé pasáže šustící papírem, které někteří herci vysloveně drmolili. Tím také možná utrpěla dynamika představení. První polovina má parádní spád, divák se ani chvilku nenudí a stále čeká, kam se děj posune, i přesto, že je dobře seznámen s předlohou. Druhá polovina už bohužel za tou první silně pokulhává, stává se statickou a diváka vysloveně nudí.
Krakatit nabízí mnoho tématických linií, kudy se může divadelní adaptace ubírat. Daniel Hrbek se inscenaci rozhodl založit na živočišnosti a sexuální rozpolcenosti mezi dvěma ženami. Tam kde slova nestačila či byla zbytečná, vystihla a rozehrála situace nonverbální komunikace, na které mají velkou zásluhu Mário Čermák a Ivana Dukíć. Za zmínku tak určitě stojí taneční scény z plesu, dostihový závod či milostné jiskření mezi Prokopem a princeznou Wille.
Celému představení kraluje do detailu promyšlená a plně variabilní scéna Petra Masopusta, která navozuje reálnou ale zároveň i snovou atmosféru. Pozadu při vytváření iluze nezůstává ani hudba Milana Caise a kostýmy Jozefa Huga Čačka, který se jednoznačně vyřádil na šatech princezny Wille.
Nejlépe se své role zhostil Petr Vaněk, který u Carsona dokázal najít zlatý střed mezi tragikou a komikou. Zuzana Onfuráková se s rolí princezny Wille proměnila ve Famme Fatale. Představitel inženýra Prokopa Tomáš Pavelka si určitě zasluhuje uznání za fyzickou zdatnost, neboť se celé představení vyskytuje na jevišti a prakticky z něj nesleze. Jeho herecký projev už si však mnoho pochval nezaslouží. Prokopovo pojetí je značně nečitelné a v některých momentech vyznívá spíše jako nevhodná parodie.
Krakatit Švandova divadla možná nedosahuje tak velkolepé podívané a síly, jakou disponuje Prokopova třaskavina, rozhodně se mu ale nedá upřít, že zpestřil alespoň svou originalitou stojaté divadelní vody.
Název představení: Krakatit
Uvádí: Švandovo divadlo
Režie: Daniel Hrbek
Autor textu: Karel Čapek, Daniel Hrbek, Martina Kinská
Hrají: Tomáš Pavelka, Filip Čapka, Stanislav Šárský j. h., Kristýna Frejová, Martina Krátká, Petr Vaněk j. h., Zuzana Onufráková, Marek Pospíchal, Marek Daniel j. h., David Punčochář, Jaroslav Šmíd, Robert Jáškow, Mário Čermák j. h. a další
Premiéra: 28. září 2013
Hodnocení: 60 %
Foto: www.svandovodivadlo.cz, Patrik Borecký
| < Předchozí | Další > |
|---|
„Všechny role, které jsem kdy hrála, jsem měla ráda. Některé více, některé méně,“ přiznává Miluše Šplechtová, která v dětství uvažovala, že půjde ve stopách své maminky a stane se učitelkou. Našla se v herectví a hraje...
O prázdninách divadla nehrají představení, ale připravují se na další sezonu. Díky nám si můžete vybrat, na co v podzimních měsících vyrazíte. Přijměte pozvání na jedinečný projekt Cudnost ledovců do Divadla Archa.
V Alšově jihočeské galerii byla zahájena výstava slovenského malíře Tomáše Žemly (*1984) nazvaná Defragmentation. Autor, který patří k výrazným osobnostem současné česko-slovenské krajinomalby, představuje ve Wortnerově domě nejnovější cyklus ...
Tragikomedii Filumena Marturano italského režiséra, dramatika a herce Eduarda De Filippa připravuje Simona Stašová spolu se svým dvorním režisérem Zdeňkem Kaločem.
Film Zítra vstanu a opařím se čajem (1977) se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy se lidem povedlo zvládnout cestování časem. Od jisté doby se odlétá na turistické výlety do starověkého Egypta nebo třeba na prohlídky druhohor a dinosaurů.