Umíte přesně určit hranice své představivosti? Co je pro vás tak akorát a co je už příliš? Belgické uskupení CAMPO se vás neptá, co zvládnete vydržet, parta z Gentu jen předvádí a neručí za následky (a možné psychosomatické problémy).
Představení dle tvůrců žánrově zařazené do neurčité kategorie “vizuálně-poetické grotesky” uvedlo o víkendu Divadlo Archa, významný to azyl všech umělců vymykajících se mainstreamu. “Show plná chaosu, absurdní logiky, očekávání a překvapení” – to vše slibovala oficiální tisková zpráva. Zkrátka, nic konkrétního, jen cesta do neznáma s nejistým výsledkem. Představení doporučuje i český umělec Petr Nikl, který Springville popsal především slovy “spontánní” a “okouzlující”.
Opravdu minimalistická scéna představující jen kartonový domeček se postupně rozrůstá o další detaily a postavy, doplněná tichem (absence hudby je také hudbou, že?). Bizarní sestava čítá podivínského obyvatele domu v zeleném obleku, třímetrového běžce, krabici od televize a dlouhonohý klavír – podivná sebranka připomínající scénku z Alenky v říši divů. Na to, že se v představení nemluví (až na pár nepochopitelných zvuků pronesených vrchní částí sportovně založeného dlouhatána), dokáže vás uchvátit celkem jednoduše. Kdo by si to pomyslel, že se dá tak snadno obejít bez muziky a slov?
Na scéně se pořád něco děje – větší část akce představují exploze všemožných druhů a rozsahů. Kromě několika výbuchů se ale představení sestává z pohybu, gest a pohledů, které můžeme jen vycítit, neboť do očí většině postav nevidíme. Komunikace probíhá, ale jaksi opatrně, nesměle, tudíž ne moc úspěšně. Tážeme se: “Jsme v prostředí budoucnosti – kde si přestaneme navzájem rozumět? Nebo je to jen utopická představa?”. Destruktivní charakter performance je umocněn postupným “odpadáváním” postav a nakonec i tragickým koncem baráčku samotného. Nehledě na to Springville nevyznívá vůbec pesimisticky, spíše naopak – svou směsicí stylů působí jako čerstvý a nebanální výplod výstřední Belgičanky Miet Warlop.
Pokud v představení Springville budete hledat hlubší smysl, je skoro zaručené, že nějaký najdete: ať už nyní populární pohrdání konzumní společností anebo protest proti “malému” (či spíš “mělkému”) životu. Jako ve většině abstraktních představení nabízejících jen řečnické otázky: je to jen a jen na vás. Se stejným úspěchem můžete vnímat rozpad mini-universa odlehčeně, s trochou stesku po uplynulých časech.
Další možnost setkat se s výstřední prací divadla CAMPO budou mít obyvatelé naší republiky v Arše 22. a 23. dubna. Jedná se o projekt Before your very Eyes a neočekávejte od něj nic jiného, než úplné okouzlení – možná i pobláznění – pohádkovým dějem, tentokráte doplněným i o nenucenou expresivitu dětských herců.
Pro více podrobností: www.divadloarcha.cz
Springville
Žánr: Vizuálně-poetická groteska
Uvádí: Divadlo Archa
Réžie: Miet Warloop
Hrají: divadelní uskupení CAMPO (http://www.campo.nu/drupal/): Michiel Soete, Louise Van den Eede, Sumalin Gijsbrechts, Sofie Durnez, Namik Mackic, Miet Warlop
Hodnocení: 80%
Zdroj foto: Divadlo Archa
| < Předchozí | Další > |
|---|
Milí čtenáři, s prázdninami jsme se u nás rozhodli podívat se pod pokličku různých turistických cílů. Seznámíme vás s životy kastelánů několika hradů a zámků, podíváme se na zoubek strašidlům a představíme pár muzeí. Nebudou ...
Fringe festival, který probíhá v těchto dnech na Malé Straně v Praze, je všechno, jen ne ”okrajová”, ”druhotná” záležitost, jak by se ostatně dal přeložit jeho název z angličtiny. Mladá a bohužel prozatím málo známá divadeln...
Více jak po půl století se vrací na české jeviště Molièrova komedie-balet Pán z Prasečkova. Hra, která sloužila pro pobavení šlechty po náročném lovu, se teď snaží získat diváky, pod režijním vedením Han...
Evropské filmy se těší velké oblibě a v rámci filmových festivalů jsou horkým kandidátem na zaručený způsob zahnání případné nudy a zajímavým kulturním zážitkem. Specialitou jsou pak festivaly zaměřené pouze jedním směrem. Tedy tím zeměpisným. A právě takov...