Část programu druhého dne festivalu Setkání Stretnutie patřila Brnu: nejprve se na zlínské Malé Scéna představilo Národní divadlo Brno s představením (R)Evoluce a večer pak Městské divadlo Brno s inscenací Bílá Voda.
Při krátké pauze mezi zmíněnými představeními jsem se trochu bála, co bude s letošním ročníkem festivalu dál, protože si manžel při procházení sociálních sítí všiml, že byl na premiéra Slovenska Roberta Fica spáchán atentát. S napětím jsme tedy o přestávce kontrolovali zprávy a přáli si, ať je vše v pořádku.
Bílá Voda je název knihy Kateřiny Tučkové, která vyšla v nakladatelství HOST. Jak jsem psala ve své recenzi, Bílá Voda je název pusté vesnice na severu Moravy. V rámci příběhu zde kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Do místního kláštera přijíždí i Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí, která ji přivedla na pokraj sebevraždy. V klášteře však najde jen několik řádových sester v čele se svéráznou řeholnicí Evaristou. Lena se zde nesnaží nějak zapadnout mezi ostatní, chce být raději sama, a proto jí vyhovuje práce v kanceláři matky představené, kde se skrývá spousta dokumentů a také tajemství. Postupně dochází k odhalení, co vše se v naší republice a jejím okolí dělo.
Budova zlínského divadla je nyní obehnána plotem a z důvodu bezpečnosti diváků se chodí zadním vchodem. Díky tomu si diváci mohli při vstupu dovnitř povšimnout kamionů naplněných rekvizitami, které až budily respekt. Hned při začátku představení bylo jasno – do vozů se musela vejít monumentální kamenná skála tvořící základ scény. Bylo s ní nápaditě pracováno – byla jak interiérem v podobě kláštera nebo vězení, tak i exteriérem (například hřbitovem). Na jednu stranu scéna přitahovala pozornost a fascinovala svými chodbami, na druhou byla až v zadní části jeviště a působila odtažitě. Za scénou, ale i kostýmy stojí Eva Jiřikovská. Ta si dobře poradila také s oblečením řádových sester v podobě bílé košile a černého fraku.
Když se Bílá Voda rozehrála, měla jsem dojem, že mají herci problém s velkým prostorem zlínského divadla. Zdálo se mi, že mluví potichu a zadní řady nemohou dobře slyšet. Postupně se to zlepšilo, i když kdo mluvil takzvaně do země, tak mu nebylo rozumět ani v přední části hlediště. Když však několikrát došlo na hromadný zpěv hereček, stálo to za to a mělo opravdovou sílu. Co se týče zvuku, působivá byla také živá hudba v podání smyčcového kvartetu.
Vůbec mi nevadilo, že si občas herci vypomohli i nějakým přečteným textem, a i tak jsem je obdivovala za množství řádků, se kterými se museli poprat. Hodně jsem si užívala počet zapojených herců blížící se 30 postavám a myslím si, že každá zde měla své místo. Moc se mi líbil výkon Markéty Sedláčkové v roli Evaristy, Agnieszka Mimy Krajčové a smekám také před Lenkou Janíkovou (Lenou). Odlehčení svým vystupováním zajistila Lenka Bartolšicová a kromě žen se skvěle předvedli i muži.
Kniha od Kateřiny Tučkové má necelých 700 stran, jedná se o poměrně náročné čtení plné také různých dopisů a pramenů. Byla jsem moc zvědavá, jak se může něco takového podařit přenést na divadelní prkna a trochu jsem se bála délky představení – 3 hodiny a 20 minut. Obavy však nebyly na místě, představení mě vtáhlo, pořád se něco dělo, střídala se různá období a mělo to spád. Byla jsem až překvapená, že se to vůbec nevleklo.
Za mě bylo toto ztvárnění Bílé Vody moc pěkně udělané. I když dílo pracuje s náročnými tématy, tak konec vyzněl pozitivně a celkově to nepůsobilo úplně depresivně. Závěrečný dlouhý potlesk ve stoje byl rozhodně zasloužený a Bílá Voda byla v programu přehlídky Setkání Stretnutie právem.
Název představení: Bílá Voda
Žánr: činohra
Uvádí: Městské divadlo Brno, tentokrát Městské divadlo Zlín
Režie a úprava: Dodo Gombár, autorka Kateřina Tučková
Hrají: Markéta Sedláčková, Lenka Janíková, Eliška Skálová, Diana Velčická, Radka Coufalová, Pavla Vitázková, Míma Krajčová, Erika Kubálková, Drahomíra Hofmanová, Svetlana Janotová, Eliška Horňáková, Nikol Wetterová, Lenka Bartolšicová, Zuzana Holbeinová, Eva Jedličková, Mária Lalková, Jana Musilová, Jan Mazák, Viktor Skála, Oldřich Smysl, Jan Valeš, Martin Mihál, Dušan Vitázek, Patrik Földeši, Petr Halberstadt a další
Premiéra: 10. únor 2024
Hodnocení: 92 %
Zdroj foto: Městské divadlo Brno
https://www.mdb.cz/inscenace/615-bila-voda
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jeho obrazy přitáhnou a magnetizují, což se mi stalo v momentě, kdy jsem vstoupil do prestižní olomoucké Galerie Rubikon. Řeč je malíři Miroslavu Mužíkovi a jeho prezentaci nazvané Zde domov můj. Na první pohled mě jeho jedinečné a nez...
Hjalmar Ekdal (Tomáš Petřík) žije poklidný život se svou manželkou (Marie Štípková) a dcerou Hedvikou (Barbora Křupková). Na půdě domu si tato rodina vytvořila svůj vysněný svět. A právě zde, na půdě, bydlí i postřelená divoká kach...
Válečné a poválečné období i po sedmdesáti letech stále láká ke zpracování mnoho umělců různých žánrů. Přece jenom tato doba s sebou přinesla naprosto neuvěřitelné situace a osudy. Jak by to vypadalo, kdyby se v jedné pankrácké cele potkaly Adi...
Nový film Jana Gogoly ml. a Matěje Hrudičky, který tým začal vyvíjet roku 2019, se zařadil do soutěžní sekce Česká radost 27. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Snímek Vězení dějin bude uveden v pátek 27. října 2023 ve světové premiéře. Film vznikl...