Autor*vize*meze*televize

Autor*vize*meze*televize

tele200Jaká je podoba televize? Jakým jazykem se vyjadřuje? Co svými pořady sděluje? V čem se liší poslání veřejnoprávních a soukromých televizí? Jak se vytváří iluze reality, potažmo "jediné" pravdy? O tom všem pojednávaly příspěvky na konferenci, která zaštítěna Českou televizí proběhla na sklonku roku 2013 v Praze i Bratislavě. Nyní vychází sborník jen některých přednesených statí nazvaný Autor*vize*meze*televize. Jeho editoří věří, že každý na území bývalého Československa by měl česky i slovensky rozumět, takže všechny příspěvky zůstávají v jazyce svých autorů.

 

Kniha je rozdělna do čtyř oddílů. První zařazuje texty, které zkoumají prostředky televizní řeči, zvláště pak v oblasti dokumentu. Někdy se autoři přidržují srovnávání obdobných projektů, třeba Třeštíkové časosběrných dokumentů na jedné straně a obdobného amerického cyklu v režii Michaela Apteda. Jednotlivá zamyšlení se obírají hlediskem ženy v dokumentu, zkoumají prezentaci dějepisu na televizní obrazovce, též přistoupí úloha dramaturga jako spoluautora.

Za nejpřínosnější ovšem pokládám studii Jadwigy Hučkové o polském dokumentaristovi Andrzeji Fidykovi, jenž už před třemi desítkami let - ještě za komunistického režimu! - natáčel v severní Koreji. Jenže přivezený materiál bez nadsázky geniálně sestříhal do groteskní výpovědi nazvané Defiliada (na snímku). Ta by měla být šířena, protože hravě schová do kapsy všechny dnešní nemrcouchovité pokusy (nejnověji V paprscích slunce) něco z této do sebe uzavřené a veskrze totalitní země vytěžit.

Druhý oddíl shrnuje obhlídky po historii televizního média, jak tvorby, tak kritických ohlasů v tisku. Martin Štoll mapuje začátky televizního vysílání vesměs podřízeného ruskému vzoru, Daniel Růžička popisuje, jak se Československá televize podřizovala i protivila totalitní moci v prvních desetiletích své existence, Marek Hlavica se věnuje normalizačním poměrům v dramatické tvorbě brněnského studia ČST. Milan Šmíd se pozastavil u role televize v době politických změn roku 1989 a konečně Petr Bednařík se zahleděl na tendence českých televizních seriálů v uplynulém čtvrtstoletí.

Třetí oddíl zacílil na proměny televize v digitálním věku, ovšem se zkušenostmi nasbíranými hlavně ve Velké Británii (Ján Višňovský, Jan Čulík). Závěrečná čtvrtá část si zvolila název Televize ve veřejném prostoru (s dovětkem „nebo naopak“). Pisatelé zde probírají jednotlivé aspekty tohoto vymezení jak u nás, tak na Slovensku, všímají si regionálních televizí a vysílání pro menšiny, dotýkají se se podoby zpravodajství, ale třeba také odrazu televize v literatuře.

tele

 

Petr Kopal ve svém příspěvku domýšlí, jak se televizní obrazovky stala rovnocenným členem rodiny, jak se zrodil "televizní národ". Svou stať uzavírá konstatováním, politická propaganda vládla za bývalého režimu - a je nepochybné, že Česká televize ji šíří i dnes.

Ne že by tato kniha nebyla zajímavým obohacením diskusí o televizi, ale přece jen se mnohdy jedná o pouhé, mnohdy jen narychlo sestavené střípky z prací či průzkumů daleko obsáhlejších. Ostatně: když už tahle brožované publikace společnou péči hned tří nakladatelství vyšla, jistě by nebylo od věci zauvažovat o vydání dvou zásadních prací Jakuba Jiřiště o dění v Českoslovenké televizi během 50. a 60. let. Autor se opírá o širokou pramennou základnu, zjištění dokáže přesvědčivě sumarizovat a vůbec nevadí, že jeho texty vznikly během vysokoškolského studia jako bakalářské a magisterské výstupy. I současná Česká televize přece vydává knihy...


Petr Kaňka, Václava Kofránková, Ingrid Mayerová, Martin Štoll (eds.): Autor*vize*meze*televize.
Vydaly Ústav pro studium totalitních režimů, Česká televize a Vysoká škola múzických umění, Praha/Bratislava 2015. 242 stran.

http://www.ustrcr.cz/cs/sborniky

Hodnocení: 80 %

( 0 hlasů )

Foto: kniha, http://stopklatka-dziks.blogspot.cz


 

Přihlášení



Soutěže

Umělkyně světových parametrů mají kromě talentu vždy něco navíc

Mám rád umělce, ale nejvíc asi ty, kteří něco umějí, a přitom si na nic nehrají. Vypadá to jako protimluv, ale možná mi rozumíte. A pak mám rád umělkyně, které – ačkoliv jsou talentované, inteligentní a krásné – mají ještě něco navíc. Kromě talentu, půvabu a kouzla osobnosti disponují schopností zaujmout ve více směrech.

Herečka Bára Lukešová v rozhovoru o svém otci a pražské výstavě jeho filmové tvorby

Výběr z realizovaných i nerealizovaných návrhů filmového architekta Rudolfa Lukeše (1923 – 1976) přinese výstava v galerii Lucerna. Očekávaná expozice nazvaná „Rudolf Lukeš – Filmové návrhy“ bude otevřena od 5. října a potrvá do 9. listopadu. O připravované výstavě je i rozhovor s dcerou tohoto filmového kumštýře, divadelní, filmovou a televizní herečkou Bárou Lukešovou.

Rozhovor

Václav Tobrman: Mám rád rozmanitost

Vaclav Tobrman 200Multiinstrumentalista a zpěvák Václav Tobrman patří mezi nejlepší pianisty České Republiky. V roce 2013 získal třetí místo v soutěži „Pianista roku“ a letos obsadil místo druhé. Přestože působí v několika profesionálních hudebních...

Hledat

Videorecenze knih

Příhody telátka potěší malé poplety i rodiče

Ve vydavatelství Radioservis vyšla audiokniha Příhody telátka poplety určená pro malé děti, ale určitě pobaví a potěší i dospělé.
Radiotéka

Z archivu...

Čtěte také...

Thrillerová Carrie z roku 1976 má co říci i dnes

200filmNovela Carrie má pro kariéru mistra literárního hororu Stephena Kinga zcela zásadní význam. Díky jejímu komerčnímu úspěchu mohl rezignovat na učitelské řemeslo a začít se plně věnovat psaní, což se později ukázalo jako vynikající volba. Vzhledem ke zmiňov...


Literatura

Ella Woodward: Lahodně s Ellou

ella 200Kuchařka, která působí tak svěžím dojmem, jak jen to je možné. A to nejen svými recepty, ale i mimořádně bílou, pastelovou, čistou a vzdušnou vizáží. Nakladatelství Dobrovský by si zasloužilo za tuto kuchařku nějakou zvláštní cenu pro Nejčistší dojem z...

Divadlo

Ztracený ráj (Zpráva o člověku v Městském divadle v Brně)

ztraceny raj perexRežisér Dodo Gombár (nar. 1973) je v Brně již dávno znám. V MDB režíroval… a výborně... Žitkovské bohyně (2017), nebo v Mahenově divadle také objevná režie činohry Želary (2017), v Huse na provázku Ticho na zemi (2019), a tak bycho...

Film

Příběh Lídy Baarové byl nepochybně mnohem barvitější než samotný Renčův film

lida baarova perexHned na začátku se musím přiznat, že jsem tvůrcům, když připravovali film Lída Baarová, nesmírně fandil. Dobře jsem si uvědomoval, že natočit dobový snímek není žádná legrace, ale současně se dnes nechci pouštět do nějaké sáhodlou...