Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Tessa Ensler (Marie Štípková) je elitní obhájkyní. V soudní síni se cítí jako doma a její práce ji nesmírně baví. Aby vyhrála, je ochotná udělat cokoliv. Promyslet dokonalou taktiku, pokládat správné otázky, po kterých mohou následovat jen správné odpovědi.

Mezi její klienty patří i muži nařčení ze znásilnění. Tesse je však jedno, zda to udělali nebo ne. Věří ve spravedlnost systému a odvolává se na to, že konečné rozhodnutí je na porotě. Ona jen hledá nesrovnalosti v příběhu oběti. Jen dělá svou práci. Jenže pak se obětí znásilnění stane i ona. Její pohled na problematiku se radikálně změní. I když Tessa zná pravidla platící v soudních síních, rozhodne se za sebe postavit a bojovat. Dosáhne spravedlnosti nebo bude další z žen, před jejich utrpením zákon zavřel oči?

Kontroverzní a zároveň úspěšné drama

Hra nazvaná Na první pohled, kterou uvádí pražské Švandovo divadlo, byla poprvé uvedená před rokem v londýnském Divadle Harolda Pintera. Toto komorní drama se otevřeně vyjadřuje k nejednoznačným a palčivým tématům současného společenského diskurzu a ukazuje, že to, jak znásilněná žena vnímá své znásilnění, a to, jak tento čin vnímá justice, jsou dvě zcela odlišné skutečnosti.

Marie Štípková

Z cynické právničky zoufalou obětí

Na začátku hry vystupuje Tessa sebevědomě a také trochu arogantně. Ostatně, má být na co hrdá: její pracovní úspěchy jsou úžasné. Její cynismus, pro právnickou kariéru tak užitečný, je nepochopitelný, šokující a místy nechutný. Poté, co se sama stane obětí znásilnění, však Tessa pochopí, že se mýlila a že zákony nejsou na straně obětí, nýbrž na straně obžalovaných. Její osobnost se zcela přetvoří – stává se zranitelnou, vyděšenou, neustále o sobě pochybující. Jediné, co jí zůstalo, je její bojovnost. Tuto změnu Štípková ztvárňuje tak uvěřitelně, jako by to, co hraje, sama skutečně prožila. Zejména tehdy, když Tessa upadá do beznaděje. Protože pochopí svou bezmocnost, tuhne divákovi krev v žilách.

Proměnu hrdinky podtrhují i výměny kostýmů a samotná scéna, které dominuje velká kožená sedačka tělové barvy. Na velkém plátně na pozadí je v některých scénách promítaný pohled na scénu z výšky, což evokuje pocit hrdinky, která jako by místy vystoupila ze svého těla a na všechno se koukala shora. Dalším motivem, který na plátně uvidíte, je hrdinčina tvář, která se postupně zvětšuje, až z ní jsou nakonec vidět jen oči. Ty se ukážou v momentě, kdy hrdinka pochopí, že i když v boji se systémem, který dlouho obhajovala, pravděpodobně nevyhraje, něco se musí změnit, aby se to nestalo i dalším ženám. Její závěrečný proslov přibližuje, jak se oběti cítí, a vyzývá ke změně. Nijak nemoralizuje, „jen“ vysvětluje, co a proč je špatně a povzbuzuje k zamyšlení.

NA PRVNÍ POHLED
Autor: Suzie Miller
Překlad: Zuzana Josková
Dramaturgie: David Košťák
Žánr: drama
Režie: Lucie Ferenzová
Inspice a asistent režie: Blanka Popková
Hudba: Markéta Ptáčníková
Produkce: Tereza Marková
Scénografie: Jana Hauskrechtová
Kostýmy: Zuzana Sceranková
Hrají: Marie Štípková, Markéta Ptáčníková
Uvádí: Švandovo divadlo Praha
Premiéra: 7. 10. 2023
Délka představení: 1 hod 30 min bez přestávky

Hodnocení: 75 %

Odkaz/ Zdroj foto: https://www.svandovodivadlo.cz/inscenace/779/na-prvni-pohled