Vila na Kampě – U Sovových mlýnů 501/7. Dříve Dobrovského, dnes Werichova vila. Od roku 1945 až do své smrti roce 1980 zde žil „národní klaun a národní rabín“ Jan Werich. V roce 1948, půl roku po odchodu Jiřího Voskovce, se sem do přízemí nastěhoval „černý anděl poezie“ Vladimír Holan. Byli sousedy více než dvacet let. Příliš slov k živým i mlčení s přízraky. Bujarné večírky i nejniternější modlitby. Tři kolmé metry, to byla tehdy vzdálenost z jednoho pólu české kultury na druhý.
Ti dva měli mnoho společného. Narodili se a zemřeli ve stejném roce. Oba méli dcery se smutným osudem. Oba byli milováni a pak zavrženi a nenáviděni. Jejich povahy ale byly odlišné. Werich a Holan byli jako den a noc, a tak není překvapením, že jejich soužití bylo někdy komplikované.
Hru o soužití těchto dvou osobností napsal pro pražské Švandovo divadlo Pavel Jurda. A není to veselý příběh. Oba hrdinové musí překonávat náročné problémy – nejen rodinné a pracovní, ale hlavně ideologické. Protože režim jim nevyhovuje a oni nevyhovují režimu. Není tedy divu, že se s ním dostávají do neustálých konfliktů. Ano, občas se objeví úsměvná scéna, ale pochmurná a tížívá atmosféra zůstává nezměněná.
Pokud toho moc o Werichovi a Holanovi moc nevíte, je možné, že budete na začátku představení trochu zmatení a budete potřebovat nějaký čas, dokud se v příběhu nezorientujete a nepochopíte, o co vlastně jde. Proto je lepší si předtím, než přijdete na představení, něco o těchhle dvou umělcech a jejich životech zjistit. Protože je to právě znalost reálií, díky které tenhle příběh naplno pochopíte a procítíte.
Zaujmou taky originální kulisy a potěší výborné herecké výkony, které jsou pro Švandovo divadlo už jakýmsi standardem. Exceluje zejména Miroslav Hanuš v roli Wericha. A co poselství? To, vzhledem k pochmurné atmosféře, s níž mimochodem skvěle kontrastuje, překvapí – protože říká, že ať se děje cokoliv, naděje je tu vždycky.
Hadry, kosti, kůže
Uvádí: Švandovo divadlo, Praha
Autor: Pavel Jurda
Hrají: Miroslav Hanuš (Jan Werich), Luboš Veselý (Vladimír Holan), Matěj Anděl (Jiří Voskovec), Andrea Buršová (Zdena Werichová), Bohdana Pavlíková (Věra Holanová), Denisa Barešová (dcera), Jan Grundman (Firjubin), Jan Mansfeld (posel)
Režie: Martin Františák
Dramaturgie: Martina Kinská
Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: Ivan Acher
Pohybová spolupráce: Zoja Mikotová
Asistent režie: Petra Štanclová
Produkce: Tereza Marková
Hodnocení: 75%
zdroj foto: Švandovo divadlo
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jitka Ludvíková se narodila v roce 1981 v Jindřichově Hradci. Vystudovala Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. Šeď právnického života si zpestřuje psaním knížek, které jsou plné laskavého humoru, jenž přináší čten....jpg)
Životopisné knihy jsou mojí vášní. Ne, že bych je vyhledávala, ale když se mi dostanou do ruky, nepohrdnu a patřičně si je vychutnávám: pokaždé totiž mají jinou chuť. Záleží na osobnosti, o které je tu psáno. Jinak si čtu o Nigelle Lawson, jinak o Frediem Mercurym.
I když by se zdálo, že v éře plánovaného hospodářství, kdy zisk nebyl rozhodujícím kritériem, byla úloha reklamy potlačena, pravdou je pravý opak. Spotřebitelé měli být totiž vedeni k získávání patřičných návyků, takže vedle osvětové funkce se...
Nedělní odpoledne jsem strávila se synem vskutku nevšedně. Zlákal nás muzikál Mauglí, který ve svém repertoáru nabízí Divadlo Kalich v Jungmannově ulici, v Praze 1. Na odpolední představení chodí převážná většina dětských ...
Asi nejslavnější švýcarský románek pro děti – a děvčátka zvláště - sepsala před bezmála půldruhým stoletím Johanna Spyriová. V české podobě jej známe díky převyprávění Bohumila Říhy jako Heidi, děvčátko z hor. Příběh líčí strastiplné osudy osiřelé dív...