Může mít člověk, který má peníze a s nimi také velkou moc, ještě nějaký morální kredit? Dokáže rodina zbohatlíků ustát zamlčované nevěry, korupční aféry a vypjaté vztahy mezi rodinnými příslušníky? Na tyto otázky dostanete odpověď v Divadle na Vinohradech, ve kterém od listopadu 2014 uvádějí Krležovo nadčasové drama Rod Glembayů.
Chorvatský prozaik, básník a dramatik Miroslav Krleža vytvořil v letech 1926 – 1930 rozsáhlý cyklus o fiktivním rodě Glembayů, jehož historii začíná mapovat od 18. století. Divák vstupuje do děje v roce 1913, kdy se začíná rozkládat zevnitř nejen rodina oligarchů ale také c. k. mocnářství. První částí (Rod Glembayů) psychologicko-sociálně realistického dramatického vyprávění sice teprve příběh začíná (dále navazují dramata V agónii, Léda), obecenstvu se však může jevit jako jeho vrcholné finále.
Glembayové patří mezi nejvlivnější a nejbohatší záhřebské rodiny. Nebylo tomu však vždycky. Do vyšší společnosti se postupně dostávali skrze propracované lži, podvody a zlodějny. Rodová linie je navíc plná nejen jedinců, na jejichž rukách ulpívala krev, ale také psychicky nemocných osob, které svůj život předčasně ukončily sebevraždou. Jako neurotik je brán i umělec Leone, černá ovce bankéřské rodiny, který při výroční slavnosti rozvíří svými nevybíranými slovy diskuzi na ožehavá témata a vytáhne na světlo boží všechny kostlivce z bohatě zdobených skříní. Tento bizarní večer se tak stane pro nejednoho Glembaye osudovým.
Slovenský herec a režisér Martin Huba se s glembayovskou látkou setkal již v 80. letech, kdy v Slovenském národním divadle ztvárnil Leona. Nabídku vstoupit podruhé do stejné řeky avšak tentokrát v pozici režiséra přijal Martin Huba od Divadla na Vinohradech, které inscenaci Rod Glembayů zařadilo na svůj repertoár na podzim loňského roku jako připomínku sta let od vypuknutí Velké války. Krležovo drama je ale svým tématem (kdo má peníze, má také moc a může vše) aktuální i v dnešní době. Huba k němu přistupuje s úctou a nesnaží se kvůli vyznění jednotlivých vztahů krátit poměrně dlouhý text a ani ho nijak modernizovat či efektivizovat. Divák si tedy posléze připadá jako návštěvník divadla konce 20. let 20. století.
Ještě než se postavy začnou brodit v marastu glembayovské historie a pomalu v něm i tonout pod tíhou nedávných událostí, už samotná scéna Josefa Cillera v sobě nese tíživost celé situace a v divákovi vyvolává znepokojivé pocity. Lesklé dlouhé folie tvořící starobylé zdi pokojů se pomocí světelného designu vmžiku promění v blesky, které předznamenají blížící se bouřku. Jevišti pak dominuje masivní klavír, jenž se stává svědkem veškerých zásadních rodinných zvratů a zároveň vymezuje hercům jejich hrací prostor. Tímto hudebním nástrojem je také kvůli ne příliš dobře zvolenému aranžmá otupěna závěrečná scéna gradujícího představení, která se odehrává překvapivě v zadní části jeviště.
Tahounem celého představení je bezpochyby Ondřej Brousek. Jeho rebelující umělec Leone kypí mladickou a nespoutanou energií, se kterou se snaží vyčistit rodinný Augiášův chlév, a tudíž svým netaktním chováním v rodině vytváří dusnou atmosféru. Ač je Leone malíř, tak své emoce projevuje především hudbou, a tak Brouskovy prsty, stejně jako v Amadeovi, kmitají po klaviatuře. Vyostřenou situaci odlehčuje svými trefnými a občas i jízlivými poznámkami Petr Kostka coby bratranec Fabriczy. Umět si zjednat pořádek by mělo být doménou hlavy rodiny a nekompromisního bankéře Ignáce. Avšak Tomáš Töpfer pojímá Ignáce spíše jako rozpolceného člověka, který nedává své bouřlivé emoce příliš na odiv a téměř vše prožívá niterně. Zato baronka Castelli, eroticky inteligentní dáma, Dagmar Havlové nešetří na afektovanosti a velkých gestech. Dagmar Havlová tentokrát bohužel neukočírovala své herectví a svou teatrálností pohřbila příležitost vytvořit dvě zcela odlišné polohy barončina chování.
Vinohradská inscenace by si zasloužila důkladnější škrtání v textu a o něco přesnější režijní vedení. Tyto nedůsledné kroky bohužel ubírají hře na svižnosti a bezchybnosti. Mimoto se ale Rodu Glembayů nedá nic vytknout, a tak směle na něj do divadla!
Název představení: Rod Glembayů
Uvádí: Divadlo na Vinohradech
Režie: Martin Huba
Autor textu: Miroslav Krleža
Hrají: Tomáš Töpfer, Dagmar Havlová, Ondřej Brousek, Zuzana Vejvodová, Petr Kostka, Michal Novotný, Luboš Veselý, Martin Finger, Ondřej Rychlý, David Steigerwald, Jiří Žák a Mimický sbor DnV
Premiéra: 12. září 2014
Hodnocení: 65 %
Foto: www.divadlonavinohradech.com, Viktor Kronbauer
| < Předchozí | Další > |
|---|
Honza Jareš se narodil v roce 1981 v Hradci Králové, své dětství prožil v Brně. Zde absolvoval základní školu pro nevidomé a souběžně Základní uměleckou školu Vítězslavy Kaprálové, obor zpěv a klavír. Poté se přestěhoval do Prahy a po něk...
Na policejní vyšetřovnu je dovlečen spisovatel, který si myslí, že důvodem je obsah jeho povídek, ve kterých se pravděpodobně provinil proti hlubokému totalitnímu režimu, a je připraven přiznat cokoliv, jen aby jeho povídky zůstaly nedotčené. Pravda...
Už od pátku 5. srpna může veřejnost obdivovat ve foyer Domu kultury v Kroměříži impozantní dílo malířky Rosany de Montfort. Její velkoformátové obrazy mají myšlenku, krásu a sílu, mají co říct a nutí zamýšlet se. Vernisáž otevřeli kromě umělkyně kromě...
Srpnové světlo, novou českou hru renomovaného divadelníka Martina Františáka, uvede 24. září ve světové premiéře pražské Švandovo divadlo. Poetický příběh lásky s prvky thrilleru vypráví o neobvyklém milostném čtyřúhelníku lidí žijící...
Troufnu si tvrdit, že většina našich čtenářů nebyla v roce 1957 vůbec na světě, a pokud ano, byla asi hodně malá a spoustu věcí vůbec nevnímala. Jednou z nich byl například film Dvanáct rozhněvaných mužů, který vypráví o porotě, která debatuje o...
