Megan Abbottová: Podej mi ruku - psychothriller temnější než menstruační krev

"Přede mnou leží stoh případových studií, které mezi námi kolovaly. Nemůžu je přestat číst, jako ty staré kriminologické časopisy, co je děda přechovával v suterénu. O Britce, jež ubodala kolegyni barmanku. O jiné dospělé ženě, co svého přítele přimáčkla autem k telefonnímu sloupu a zabila ho. Puberťačce, která podpalovala domy na ospalém předměstí. Texasance, co zaútočila na svou spící matku, umlátila ji kladivem. Za ty všechny dali mazaní právníci vinu PMDD a uchvátili tak bulvár, nabudili veřejnost."

"Jde o extrémní případy, ale právě o nich se v laborce bavíme. Mluví se o nich snadněji než o průměrně nemocné, která si každý měsíc prochází pozvolným žárem agonie, návaly pláče, hukotem ošklivých myšlenek, jež se jí celý den vracejí jako bumerang, zdrcujícím duněním nespavosti, vleže na posteli, zalitá potem, v očekávání krve."

Dysforická porucha, která činí peklo z života ženám před menstruací. Kdy jedinou úlevou, a to často ani ne hned, je to úlevné zaštrachání v útrobách, jako by se něco temného plížilo z jeskyně, v páteři tlak jak od svěracího šroubu a....

Napínavý psychothriller Podej mi ruku je temnější než menstruační krev

Musím říct, že autorka vyniká barvitým popisem v podstatě všeho, co popisuje. Celého děje, kdy i kvůli tomu někdy ztrácím nit. Zdá se jí to.... je to skutečnost? V jednom dějovém okamžiku jsem si opravdu nebyla jistá, stejně jako hlavní hrdinka, ale to dodalo tomuto románu grády ve chvíli, kdy děj usínal ve všedních dnech ve výzkumné laboratoři.

Ostatně popisy všedních dnů pro mně byly zajímavé, protože jde o prostředí, do kterého se jen tak nedostanete.

Z jedné strany jde o celkem obyčejný příběh, který se podivně zvrátil až ke konci (škoda, že konec byl tímto celkem zrychlený), ale na druhé straně ten popis - temnější než menstruační krev. Bolestnější než předvídatelné křeče. Hlubší než ženské útroby, hloubka temné ženské duše tu ale není odhalena tak, jak jsem čekala. Děj překvapil, něčím je uhrančivý, někde uhnul do míst, která jsou částečně zakryta vědou a zkoumáním této poruchy v laboratoři, mezilidskými vztahy mezi zaměstnanci, ale cesta do dusné atmosféry minulosti, dětství, psychiky dvou žen, kamarádek - to zanechává nesmazatelnou stopu, která ukazuje syrovost života v podobě, která činí život na Zemi peklem.