Kultura21.cz

Na světě je spousta míst, která stojí za to navštívit, ale z nejrůznějších důvodů to zatím nevychází. Díky čtenářům, kteří jsou ochotni podělit o své zážitky z cest si o některých místech můžeme alespoň přečíst a trochu se poučit a inspirovat. O poznávacím zájezdu absolvovaném v srpnu 2012 vypráví pan Ing. Jaromír Štrumfa z České Lípy, díky poměrně velkému rozsahu jsme zápisky rozdělili do devíti částí.

Část pátá: Eutin

Z Lübecku jsme vyrazili ve čtvrtek 16.8. ve 12,15 hod směrem na sever a cílem 1. etapy bylo město EUTIN o němž už byla řeč. Je to centrum Holštýnského Švýcarska a má asi 15 tis. obyvatel. Holštýnsko je starý zeměpisný pojem a v současnosti má německou a dánskou část, což je důsledek versailleské smlouvy a smlouvy trianonské. K označení Švýcarsko přivedla místní romantiky členitá krajina v jinak fádní severoněmecké rovině. Bývala to doména oldenburských vévodů. Krajina je vhodná pro zemědělství a také pro mořský rybolov. Název Oldenburg evokuje jablka. Je to tam sice sever Německa, ale blízkost moře je ochranou proti silnějším mrazům. Městu Eutin také říkají město růží, jichž je v tomto městě skutečně habaděj. Do 10. století tam vládli slovanští Obodrité, ale ty vytlačili, světe div se, Nizozemci.

Město Eutin vytěžilo z konfliktu mezi biskupem a lübeckou městskou radou a následným přemístěním biskupa. Vytvořilo si pozici poddanského města oldenburských vévodů a biskupovy vrchnosti. Po staletí zde dominoval obchod a výkon soudní moci. Vzhledem k protestantismu tato kombinace vládnutí fungovala trochu jinak nežli u nás, ale moc je opřena o sílu, poslouchat se musí a na chudý lid platí přísnost…

Zdejší zámek využívala vládnoucí šlechta dost intenzivně. Má čtvercový půdorys a je obehnán vodním příkopem. Původně se jednalo o hrad …Když skončila feudální moc a zejména po 2. světové válce, začala i na venkově fungovat demokracie, dostal se zámek do vlastnictví města a vznikl problém …. Kdo to bude platiti …? Řešením je účast zemské správy , města a … oldenburského šlechtického rodu.

Ve městě je kostel sv. Michaela, který etapově zřídili biskupové. V Eutinu se narodil hudební skladatel Carl Maria von Weber, což je dnes důvod ke každoročnímu hudebnímu festivalu. Před léty se v Eutinu zrodil nápad zřídit ve městě seniorský dům, zvaný Palác vdov. Již několik let však přešlapují kolem problému kdo bude platit provozní náklady. A potom se řekne, že taková nedomyšlenost nemá v Německu šanci… má !

Mne velice zaujal na nádvoří zámku cypřišek nutkajský s obvodem kmene 2,5 m. Pořádný kousek jaký jsem před tím neviděl. Kromě cypřišku tam je ještě (asi) červený dub s velice vychrtlými listy, že mě nad ním zůstal rozum stát. Později jsem viděl podobné v Dánsku. S touto druhovou varietou jsem se dosud nesetkal.

Aktuálně slouží zámek kulturním účelům a to celoročně jako knihovna a městské muzeum a sezónně festivalům. Voda kolem zámku má vazbu na dost velké jezero (cca 10 km2), které slouží vodnímu plachtění jak rekreačnímu tak sportovnímu. Obecně lze říci, že se mění životní styl a lidi víc zapojují do individuální rekreace své svaly a tak kde mohou jezdí na bicyklech, veslují, plachtí, pěstují jezdecký sport, věnují se turistice a realizují se v krajinné ekologii, kupř. péči o uchování druhové rozmanitosti a o naučné stezky.

Jedním z důvodů zastávky v Eutinu byl nákup potravin, protože v Dánsku je podstatně dráž než v Německu. Trochu jsme ten nákup přepískali a tak jsme eutinský nákup zčásti konzumovali doma. Přesvědčili jsme se, že je rozdíl mezi výrobky prodávanými v Německu a týmiž, které jsou dodávány a prodávány u nás.

Ve městě růží jsme pobyli zhruba dvě hodiny, protože klíčová byla přeprava trajektem z německého ostrova FEHMARN. Od Eutinu směrem k moři pokračuje převážně zemědělská krajina v podstatě rovinného typu. Porosty obilí, kukuřice, řepy a … zelí. Přejeli jsme dva průplavy spojující Baltské a Severní moře. Prý tam fungují malé přílivové elektrárny. Nejvíc průplavů se prý vybudovalo za Bismarcka.

Kromě rostlinné výroby je vidět i pasoucí se hovězí dobytek a ovce. Pastviny jsou zpestřeny listnatými remízky a lesíky a častou dřevinou jsou osiky, poněkud odlišné od těch našich. A k tomu všemu větrná kola, která se neotáčela (???). Ostrov Fehman jsme projeli za 30 minut a řidiči začali hledat do které fronty se zařadit. Jsou zde také seřazovací nádraží o mnoha kolejích. Parkoviště autobusů a kamionů končí branami, jimiž se naloďuje. Počet bran: 23 !

Vše běželo jako na drátkách. Autobusem jsme zajeli na trajekt o třech nákladních palubách, vystoupili a vyšlapali na jednu ze dvou palub pro cestující s obchody, restauracemi, směnárnou, toaletami…Palubu, kde byl náš autobus jsme si museli zapamatovat. Já jsem si to raději zapsal. Na bloudící ovce nejsou zvědaví, ale že se občas někdo ztratí, to tedy ano.

Turistika je v současnosti velký byznys a trajektové úseky vykračují. Vylodili jsme se na dánském ostrově Loland. Další přeprava po ostrovech Falster a největším Sjaelandu se konala přejížděním z ostrova na ostrov po mostech přes úžiny. Kodaň se nachází na ostrově největším. Od místa vylodění jsme to měli do hlavního města 159 km.

Příště: Dánsko

Zdroj foto: internet