Kultura21.cz

Na světě je spousta míst, která stojí za to navštívit, ale z nejrůznějších důvodů to zatím nevychází. Díky čtenářům, kteří jsou ochotni podělit o své zážitky z cest si o některých místech můžeme alespoň přečíst a trochu se poučit a inspirovat. O poznávacím zájezdu absolvovaném v srpnu 2012 vypráví pan Ing. Jaromír Štrumfa z České Lípy, díky poměrně velkému rozsahu jsme zápisky rozdělili do devíti částí.

Část čtvrtá: Lübeck

Z Hamburku jsme vyrazili autobusem směrem na Lübeck ve čtvrtek 16.8.2012 v 8 hod. po snídani. Vzdálenost 60 km, dálnice, rovina a poklidná zemědělská krajina. Rušivý činitel se jmenuje větrná kola, jichž je tam požehnaně.

Stále jsme v Německu a tak si trochu o něm zafilozofuji. Německo je pro nás, Čechy, spojeno v různých souvislostech. Ty mají své osobní či obecné rozměry a kvality. Ze své zkušenosti vím, že bývá chápáno jako synonymum pořádku a důslednosti. Mám to zažité ze zkušeností, jež jsem nabyl stykem s Němci u nás v Česku. Na výletě v roce 2012 jsem se osobně přesvědčil o tom, že tam zálohují PET lahve a Alu nápojové obaly. Asi z toho neměli v obchodech při zavedení radost, ale je to nejúčinnější obrana před pohazováním těchto obalovin kam oko pohlédne. V lesích kolem České Lípy se povalují v borůvčí PET lahve… Rád bych poznal tuto německou metodu podrobněji.

Během letošního výletu na sever jsem viděl tisíce větrných kol na výrobu elektřiny. Mám dojem, že to přehnali, stejně jako my jsme nechali „ujet“ fotovoltaiku. Přestože jsou Němci známí svou systematičností, nedokázali včas odhadnout problémy s přepravou energie z větrného severu do jižních částí Německa. Nebezpečí zhroucení energetické soustavy při extrémním počasí není zažehnáno a může to zamávat i námi a ostatními sousedy.

S bodláky, botanicky pcháči, kolem dálnic si také nevědí rady. Platí to ale i o Dánech, kteří prý jsou ještě větší pedanti. Jako cyklista závidím Němcům jejich hustotu cyklotras a cyklostezek. Začali to budovat ještě za Hitlera a tak mají náskok. Co do intenzity cyklistického provozu vedou Dánové, mimochodem také s předstihem z dob před 2. světovou válkou. Četl jsem o tom brzy po 2. svět. válce v magazínu VÝBĚR, který vydávala firma BAŤA.

V hotelu BEST WESTERN ve městě Achim u Brém, protékal splachovač na WC. Závadu tohoto druhu považuji za velký prohřešek personálu i šéfa.

L Ü B E C K

Název připomíná jeho slovanský původ s ženským jménem Lubica. Bývalo střediskem Obodritů. Těm se dařilo odolávat christianizačnímu tlaku tak dlouho až jim ujel křesťanský vlak a oni, podobně jako jiné polabsko slovanské národy (Havolané, Prusové a další) utonuli v německém křesťanském moři. Slovanské stopy však zůstaly v názvech řek, obcí a měst. Tohoto jevu jsem si všiml i v USA ve vztahu k Indiánům, což je však mnohem mladšího data.

Chléb Polabských Slovanů se lámal přibližně v době našeho knížete Václava, jehož matka Drahomíra pocházela právě ze slovanského severu.

Od počátku existence Lübecku se jednalo o přístav na ústí řeky Trave do Baltu. Mně ho nejvíc přiblížil spisovatel THOMAS MANN knihou BUDDENBROOKOVÉ, jež vyšla v Klubu čtenářů, koncem 50.let 20. stol. Thomas Mann byl tehdy u nás populární, m.j. proto, že měl aureolu odpůrce nacismu, před nímž v 1. fázi uprchl do ČSR. Dokonce mu tehdy poskytlo asyl městečko Proseč u Skutče.

Historicky se Lübeck prosadil díky svému přístavu a také díky prozíravosti (někdy se tomu říká oportunismus) městských rad. Stalo se členem hanzy a nazývá se královnou hanzy. Je to poněkud nadnesené, ale města i lidé své legendy cíleně pěstují a vylepšují. Uznávanou předností i tradicí Lübecku byla orientace na obchodní právo. Fungující legislativa byla jednou z podmínek existence hanzy.

Před staletími byl Balt bohatý na ryby, zejména na sledě k jejichž konzervaci byla nezbytná sůl. Těžila a rafinovala se cca 100 km jižněji. Sůl, která přicházela do města, dílem pokračovala do Skandinávie, dílem posloužila ke konzervaci sleďů na slanečky. Clo ze soli inkasovala městská pokladna a město bohatlo. V průběhu bylo městu uděleno panovníkem právo razit vlastní stříbrné mince zvané marky.

Kromě výhod přinášela poloha baltského přístavu i svá rizika. Lübecký přístav sloužil často hladovějícím Skandinávcům jako cesta živobytí. Vyměňovali své kožešiny za obilí. Horší to bylo s vojenskými taženími. Dánové i Švédové působili zejména za 30tileté války jako obávaná vojenská síla. Některá tažení vedla přes Lübeck. Balt je ošidné moře a tak někdy zafoukalo natolik, že loďstvo ze Skandinávie vyloďovalo žoldnéře jinde než bylo původně určeno. Na to všechno musela být přístavní města připravena. Období dánské nadvlády nad Lübeckem do dějin města patří a nebylo jen jedno.

Středověké město muselo mít svůj obranný systém.V tomto případě to byly vodní příkopy. Celé historické jádro se nachází na ostrově, což byl výsledek dlouhodobé činnosti. Systém zajišťoval bezpečí proti nenadálým útokům zvenku. Bohatství města bylo dobře chráněno.

Historie měst mají období příznivá i nepříznivá. Pro Lübeck byly charakteristické tahanice se středověkou církví. Měšťané si byli vědomi svého postavení a tak si občas dovolili vůči církevní vrchnosti neposlušnost. Časem to gradovalo až se prelát rozhodl svůj úřad přemístit do nedalekého města EUTIN. To byla tvrdá pomsta, protože biskupství ve středověku něco znamenalo. Lübečtí zase demonstrovali své bohatství a bohabojnost církevními stavbami. Jedním z názvů Lübecku je Město sedmi věží. Je zde sice jen šest kostelů, ale jeden z nich, mariánský, má věže dvě. Je to prý třetí nejvyšší kostel v Německu a má charakter stolce, neboli sídla biskupa.Dalším kostelem je kostel sv.Kateřiny v jehož mobiliáři je Tintoretův obraz. Chrám sv. Ducha měl své mnišské bratrstvo, které se zabývalo charitativní činností. V současnosti je odsvěcen a slouží univerzitě.

Zbývají ještě tři kostely. Náboženským účelům slouží kostel sv. Egidie. Kostel sv. Anny byl v minulosti rovněž odsvěcen a slouží kulturnímu životu města pro účely koncertů a galerie. Kostel sv. Jakuba byl prý oblíben mezi námořníky. Práce na moři byla nejen namáhavá, ale i nebezpečná, protože mnoho dělníků moře při své práci zahynulo.V přímořských oblastech bývalo hodně námořnických vdov a ještě víc námořnických sirotků. V průběhu staletí se vytvořil systém sociálního zabezpečení, který byl stavu zajistit rodinám utonulých jedno jídlo denně a někdy i střechu nad hlavou. Těžiště spočívala na zabezpečujících bratrstvech při kostelech. Také Mikulášský kostel byl orientován na charitativní činnost.

Jako příslušník protestantské církve jsem dostal v německých přístavech lekci o odvrácené straně reformace. Ta způsobila v počátku destrukci sociálního zabezpečení mnišskými řády. Lze říct, že v současnosti se to opakuje u nás, kdy stále tápeme kolem péče o těžce nemocné, umírající a mentálně postižené. Tuto činnost vykonávaly nejlépe řádové sestry, ale je jich málo. Vlažnost ošetřujícího personálu v nemocnici jsem si ověřil v době, když spěla ke svému konci moje matka a nyní pozoruji totéž kolem sestry Gabriely (1925) v domově důchodců. Promiňte, že jsem odbočil.

Stavební památkou 1. řádu je v Lübecku Holštýnská brána, součást středověkého opevnění. Tato brána je vně vodního příkopu orientovaná na západ a měla své specifické poslání. Sloužila obráncům k výpadům proti obléhatelům s nezbytnou možností návratu. Na zajištění proti vniknutí útočníků byla vybavena horkou smolou, kterou útočníkům lili obránci na hlavy.

Kromě prozaických slanečků, stravy to chudých, má město novější tradici vysloveně luxusní potraviny, přesněji lahůdku, jíž je zdejší marcipán. Tenhle sladký výrobek je v Německu velmi oblíben. Výrobců je zde víc, ale primát má firma NIEDEREGGER se svým marcipánovým salonem v centru města. V přízemí je veliká prodejna a cukrárna, v 1. poschodí kavárna a ve 2. poschodí firemní muzeum. Vyrábí se u nich marcipán podle receptury s datem roku 1806. Lze říci, že v obchodě v cukrárně i v kavárně bylo lidí jako v úle. Turisté zde utratí hodně peněz.

Také město Lübeck utrpělo za 2. světové války leteckými útoky. Je nepochybné, že šlo o přístav, kde mohly být úkryty nebo opravny vojenských plavidel. Se zjevnou trpkostí je připomínána Květná neděle roku 1942, kdy došlo k velkému náletu Britů. 2. světová válka byla pokračováním světové války č. 1. a za té se Německo válčištěm nestalo. Německá mašinérie naopak zle zatápěla sousedům. Válka vyvolaná Hitlerem dala jeho národu, jímž se zaklínal, kruté poučení. Generace snímaly hříchy za minulost, ale i za své příslušníky, kteří v nacistických uniformách plnili vůdcovy rozkazy.

Příště: Eutin

Zdroj foto: internet