Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nominace v kategorii Prezentace hodnot byla udělena expozici ve vodárenské věži v Českých Budějovicích, která se věnuje historii městského zásobování vodou. V kategorii Záchrana památky byl nominován areál původně renesančního mlýna v Holubově.

Vodárenská věž v Českých Budějovicích

Původně barokní objekt vodárenské věže byl roku 1962 prohlášen nemovitou kulturní památkou. V roce 2016 byla dokončena rozsáhlá oprava exteriéru i interiéru. V souvislosti s ní byla vytvořena nová interaktivní expozice, která návštěvníky seznamuje s historií dodávek pitné a užitkové vody v Českých Budějovicích od středověku až po současnost.

Projekce v přízemí inspirovaná animovanými filmy Karla Zemana představuje způsoby práce s vltavskou vodou od založení města České Budějovice ve 13. století až po rok 1724, kdy byla u staršího Lučního mlýna za hradbami vystavěna vodárenská věž, z jejíchž zdrojů se zásobovala Samsonova kašna na náměstí. Od ní se voda rozváděla dále do některých ulic historického jádra. V areálu vodárny je pro návštěvníky zbudována krátká naučná stezka s informacemi o historii jednotlivých vodárenských objektů a jejich funkci při zásobování vodou. V prvním a druhém patře věže je umístěna výstava fotografií vodárenských objektů. Ve třetím patře navazuje projekce nástinem vývoje vodního zásobování města v 19. a 20. století, kdy bylo třeba zajistit dostatek pitné vody pro rychle se rozvíjející město.

Holubovský mlýn

Areál původně renesančního mlýna v Holubově je významnou technickou památkou, která je dnes, včetně dochovaných částí vnitřního vybavení, jedním z nemnoha zachovalých svědků místního velkého rozvoje mlynářství od 16. po 20. století. V majetku českokrumlovského panství byl zmiňován již roku 1600. Mlýnice byla postavena před tímto datem. Roku 1913 budovy koupilo mlýnské družstvo, 1953 byly znárodněny, po dvou letech je převzalo do bezplatného nájmu Jednotné zemědělské družstvo Křemže a používalo je až do 90. let 20. století jako sklad obilí. Poté byl areál mlýna prázdný, bez využití a údržby. Kulturní památkou byl prohlášen v roce 1999. Postupnou degradaci areálu se podařilo zvrátit v roce 2014, kdy mlýn koupila rodina Šímova, která okamžitě začala s citlivou rekonstrukcí. Byly odstraněny nálety, vyčištěny budovy a zajištěny statické poruchy zdí. Následovaly opravy podlah mlýnice, střech, oken, náhonu pod elektrárnou a fasád hlavní budovy. Dřevěné prvky v interiérech byly z větší části konzervovány, novými byly nahrazeny jen v místech statické nutnosti. V prosinci 2016 byla zprovozněna malá elektrárna využívající Francisovu turbínu z roku 1929. V současné době se pracuje na optimalizaci provozu a funkčního využití směřujícího jak k provozu malé vodní elektrárny využívající starší součásti vybavení, tak k prezentaci interiérů mlýnice s částečně dochovaným technickým zařízením i obytné části zařízené historickým nábytkem.

Tisková zpráva Národního památkového ústavu, ilustrační foto NPÚ