V sobotu 22. března jsem se vypravila na svůj první Dyzajn market s jediným cílem: konečně na vlastní oči uvidět akci, kde se několikrát do roka vyskytuje nejvíce kreativních tvůrců na metr čtvereční.
Na místo jsem dorazila hned kolem desáté hodiny dopolední. Piazzeta Národního divadla byla již dost zalidněna. Mezi desítkami nachystaných stánků s nejrůznějším sortimentem korzovaly stovky návštěvníků. Někteří z nich evidentně ztratili pojem o čase, další ztratili hlavu pro nějaký ten kousek, který nutně museli mít doma a jiní se ztratili úplně…
„Bylo by dobré, když se rozdělíme, kdybys LASKAVĚ sledovala telefon!!!“ , zaslechla jsem úryvek rozhovoru mezi mužem, tlačícím před sebou kočárek s miminem, a jeho manželkou, která s mírně nepřítomným pohledem přicházela k němu. „Ale…vždyť…já ho sleduju…“, koktala paní a lovila, teď už trochu zbytečně, mobil z úplného dna tašky, která jistě obsahovala nějaký ten super úlovek. Nutno podotknout, že jsem všechny rodinky s kočárky dost obdivovala, jak se proplétaly davem, protože místy bylo opravdu těžké najít skulinu, kterou by se člověk protáhl zrovna k tomu svému, vyhlédnutému krámku. Naštěstí všichni byli velice ohleduplní.
A pak jsem narazila na svého prvního favorita – Josephastyl. Tak trochu punk, což mě normálně příliš neoslovuje, ale objevila jsem tam dlouhé černé šaty, evidentně „staršího data“ (jejich vznik bych zařadila někdy do 70. – 80 let), kterým nyní výtvarnice vtiskla novou tvář tím, že na ně něco natiskla. Navíc za skvělou cenu, 450,-Kč. „Takže si odtud přeci jen něco odnesu“, pomyslela jsem si a rozhodla se, že to už mi stačí… můžete hádat, jak to dopadlo!
Kromě stánků, kde prodávali své výrobky přímo jejich tvůrci, byly na piazzetě i takové, kde na návštěvníka dýchlo kouzlo starých časů. Botky, kabelky, brože, naušnice, šperky, klobouky, šaty jako právě vytažené z babičiny truhly nebo krabičky. Moc se mi líbí, když se staré předměty vracejí do života. Ale pozor, nebyla to žádná veteš! Všechno lákavé a dosud použitelné.
Pokušela jsem se strategicky postupovat dál a monitorovala terén, aby mi neunikla žádná maličkost, jejíhož přehlédnutí bych později litovala…napravo šperky skleněné, kabelky filcové, sukně tylové, nalevo brože smaltované, šátky hedvábné, kravaty a motýky různobarevné…Stop! DÁMSKÉ kravaty a motýlky! Hm, že bych koupila kravatku Klárce? Jé a tahle by se líbila mně. Šupky dupky, než si to rozmyslím, a už mám zboží v kabeli. Samozřejmě řádně zaplaceno! Ani to nebolelo. Naopak – U štěstí dam, tak se krámek jmenoval, se potěšilo oko mé. Snímatelné límečky a mašle v mnoha barvách a obměnách je krásné míti na krku. Tak to alespoň stojí na vizitce, kterou jsem dostala na cestu.
Některé slečny a dámy si to zde vysloveně užívaly - „Tak TOHLE, to já TADY neřeším!“, sdělovala rozesmátá paní svým třem kamarádkám, které ji upozorňovaly, že to, co si vyjhlédla, je přeci jen trochu drahé. „Prostě když se mi tu něco líbí, tak si to koupím.“ Pozitivní atmosféra panovala skoro všude, jen občas bylo možno zahlédnout poněkud otráveného zástupce z mužských řad. A potom, zhruba kolem půl dvanácté, nastal pravděpodobně návštěvnický vrchol, lidé se rojili jako včely a některá prodejní místa byla doslova obalena hroznem zájemců. V těchto chvílích lehce vzrůstala i nervozita na druhé straně pultů, kdy prodejci nápor stíhali jen stěží odbavovat. Stále však profesionálně zachovávali „úsměv číslo pět“.
Frontálně umístěno bylo malé pódium, kde probíhal zábavný program pro děti i dospělé. Aby nikdo netrpěl hlady a žízní, vyskytovaly se v pravidelných intervalech krámky s kávou a jinými nápoji, pečivem a dalšími dobrotami. Zastavila jsem se U pekla, respektive u Upekla, abych se dozvěděla, že mají dokonce i bezlepkové zákusky. A protože ráda mlsám, ale můžu jenom bez lepku, tři kousky jsem si nechala zabalit domů, ke kafi. Roládu se šlehačkou a jahodami, kokosový řez a dortík s praženými mandlemi. Byly vynikající!
Pak už mě začal tlačit čas a tak jsem mířila k východu. Cestou jsem ještě stačila zaznamenat spoustu barev, tvarů, vůní a oceňovala jsem kreativitu a šikovnost těch, co tohle všechno vytvořili a přinesli představit. Víte, co všechno se dá udělat například ze starých gramofonových desek? Nebo z plastového odpadu či skleněných lahví? A jaké kouzelné hračky a oblečení pro ty nejmenší by se tu daly pořídit! Věřte, že návštěva tohoto tržiště rozhodně stojí za to.
Než jsem Dyzajn market úplně opustila, padly mi do oka luxusní papírové sešity z řady Ekoline od Voala. Na první pohled kvalitně ručně zpracované. Žádná z mých návštěv papírnictví „nezůstala bez následků“ a nejinak tomu bylo i zde. Obzvlášť vymazlený byl sešit s černými deskami, který již sám o sobě musí být inspirací pro nejednoho spisovatele či spisovatelku, aby do něj zaznamenávali své nápady a postřehy. A například pro účely deníku naprosto ideální, prostě výjimečný!
Tak, to byl skutečně poslední kousek, kterým jsem si udělala radost. Nashledanou příště!
Co bych – kdybych (střípky postřehů)
Kdybych se na Dyzajn marketu chtěla kompletně nově obléknout, šlo by to hravě. Od hlavy k patě, od bot, ponožek či punčoch až po klobouk a rukavičky. Zejména šaty od firmy Zlatá padesátá by mi určitě slušely. K tomu bych si mohla pořídit kabelku z vinylové gramodesky a nebo tu vyštrachat nějakou sice už použitou, ale s historickou patinou.
Kdybych byla hodně marnivá, mohla bych nakoupit brože, prsteny, naušnice, čelenky, ozdobné opasky, náramky a další módní doplňky.
Kdybych sháněla nějaké dekorace do bytu, našla bych tu obrázky a jiné milé maličkosti.
Kdybych toužila vyniknout v davu, pořídila bych si některý z extravagantních modelů nebo doplňků, které svou nositelku opravdu zviditelní.
Kdybych uměla to, co dovedou šikovné ruce zdejších výtvarníků a kdybych měla tak skvělé nápady, co tvořit, moc by mě to těšilo.
Všichni z Dyzajn marketu, jak pořadatelé, tak vystavovatelé, mají můj obdiv!
Zdroj foto: perex - Radka Mothejzíková, ostatní - webové stránky prodejců
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jak vypadá běžný rok muzikálového herce a které inscenace v divadle Kalich má nejradši Tomáš Lobl?
O včelách a zacházení s nimi vyšla v průběhu dějin dlouhá řádka publikací. K nejnovějším se řadí kolektivní monografie Ekologie chovu včel, vydaná nakladatelstvím Pavel Mervart. Domácí i zahraniční odborníci (slovenské pří...
O prázdninách divadla nehrají představení, ale připravují se na další sezonu. Díky nám si můžete vybrat, na co v podzimních měsících vyrazíte. Přijměte pozvání na jedinečný projekt Cudnost ledovců do Divadla Archa.
Co si budeme nalhávat: mezi mezinárodními filmovými festivaly se ten karlovarský, ačkoli vydáván za jeden z nejdůležitějších, krčí jako příslovečná Popelka. Dopad rádoby velkolepé akce, letos již po šestapadesáté pořádané ve dnech 1. až 9. červ...