Pavel Tesař: „V dnešní době už do ČR zahraniční kapely moc nejezdí, doba se změnila, už pominulo ono porevoluční nadšení.“
Banner

Pavel Tesař: „V dnešní době už do ČR zahraniční kapely moc nejezdí, doba se změnila, už pominulo ono porevoluční nadšení.“

Tisk

200hookBrněnský klub Mersey slaví 20 let existence a za jeho vznikem stojí promotér Pavel Tesař. Než vyrazíte na některý z narozeninových akcí – na party s Peterem Hookem nebo koncert skupiny Garage a Tonyho Ducháčka, můžete si přečíst, jaká kapela si drží kvalitu 25 let a mnoho dalšího… Jakým směrem se bude Mersey ubírat?

 



Tento rozhovor vzniká k příležitosti 20 let brněnského klubu Mersey. Klub je již dospělý, pubertu má za sebou. Co bylo za jeho existenci nejtěžší? Co vše jste za těch dvacet let dokázali?

Já si nejvíce cením koncertů, které jsme tu měli v 90. letech a teď nedávno. Například Priessnitz, Psí vojáci a The Prostitutes, to byly výjimečné zážitky. A taky jsem rád, že máme stabilní a dobrý tým lidí, který se skládá z provozáka Marka Papika, produkčního Roberta Rohlínka a PR manažerky Katky Červinkové.

Jaká zde byla z vašeho pohledu největší zahraniční a česká hvězda?

Nezapomenutelné byly koncerty v 90. letech – Nikky Sudden and The Jacobites, A Subtle Plague a La Mano z USA. V dnešní době už do ČR zahraniční kapely moc nejezdí, doba se změnila, už pominulo ono porevoluční nadšení.

Jaké máte plány do budoucna? Ať už co se týče koncertů nebo nějakých rekonstrukcí.

Máme v plánu pod klubem udělat chill outovou kavárnu a zde promítat všelijaké alternativní dokumenty, koncerty a filmy. To v Mersey moc nefunguje, klub je spíš místo na všelijaké party a koncerty.

Jak je to s návštěvností klubu? Vidíte za těch dvacet let nějakou změnu?

Návštěvnost je naštěstí stabilní a neklesá a to i při velké brněnské konkurenci, která dříve nebyla. Samozřejmě mění se styly, snažíme se sledovat aktuální trendy ale zároveň si zachovat vlastní tvář.

Co je nejtěžší na práci promotéra klubu? Jde o hodně stresující práci? Chodíte se i vy sám občas bavit do Mersey? Na hudební akce a podobně?

Já chodím hlavně na akce, které sám pořádám, kolega Robert Rohlínek navštěvuje ty, které zajišťuje on. Ono po dvaceti letech existence není možné být v klubu každý den jako kdysi, když jsme vznikli. A taky často návštěvníkům je o 25 let méně než mě. To tak prostě je, to je přirozený vývoj a běh času. Takže chodím samozřejmě na koncerty Plastiků, Garage, Ivy Bittové a na akce, kde potkám vrstevníky. Na zbytek programu dohlíží Robert a já manažersky z povzdálí.

Nebojíte se, že na nějakou akci nikdo nepřijde? Podle čeho se vybírají interpreti, kteří v Mersey zahrají?

Snažíme se sledovat aktuální trendy a styly jako electroswing, deephouse, reggae a zároveň zveme undergroundovou klasiku, jako jsou Garage, Plastic People, Už Jsme Doma, Našrot,The Prostitutes… Takže něco pro starší i něco pro mladé. Vyhýbáme se českému popu a mainstreamu.

hook

V Mersey se také konají Depeche Mode evenings, kterým vévodí DJ Silent. Jaký máte vy vztah k těmto „černým andělům“?

Je to samozřejmě klasika a snad jediná kapela, která si drží vysokou kvalitu přes 25 let. Stejně tak DJ Silent je brněnský „klasik“.

Pojďme se bavit i o vás. Jak byste se charakterizoval? Jaká je vaše oblíbená hudba?

Já mám rád z elektroniky deep house a chill out a z ostatní hudby spíše melancholické věci jako jsou Nick Cave, Sonic Youth, David Bowie. Nedávno jsem dělal festival Henry Lee Fest, který byl orientován právě na underground a melancholii a úplně mě tento projekt nadchnul a těším se jak jej příští rok zopakujeme. Baví mě se odlišovat od mainstreamu, kterým jsme zavaleni.Tím mám namysli všechny ty festivaly „pro celou rodinu“ a „pohodová“ radia.

Jak vznikl takový nápad založit rockový klub? Co byl ten hlavní impuls? Vyčítal jste si to někdy?

Byl to výborný nápad. Díky klubu jsem začal dělat větší koncerty a projekty a nasměrovalo mě to správným směrem. Ničeho nelituji.

Jaká povahová vlastnost vám v této práci nejvíce pomáhala?

Asi pracovitost a jakási vášeň pro věc bez nároku na výdělek.

K závěru se zeptám, co byl váš největší hudební zážitek? Jakou kapelu byste naopak toužil vidět naživo?

Mě nadchli čeští My Dead Cat a Please The Trees na Henry Lee Festu, a vidět a slyšet bych chtěl Sonic Youth, kteří se bohužel rozpadli.

A nyní vás poprosím o narozeninové přání klubu Mersey a vzkaz pro naše čtenáře.

Přeji našim návštěvníkům aby se jim u nás líbilo a zvu je na vystoupení Petera Hooka, zakladatele New Order a Joy Division, který u nás vystoupí jako DJ 18.10.

Soutěžit o vstupenky na vystoupení Petera Hooka můžete na našem webu soutěžit ZDE!


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Veronika Bílková: Malba mi pro tvorbu ilustrací vyhovuje, baví mě se zamazat

Veronika Bílková - foto Martin Rýznar„V tvorbě je vždycky důležité neupínat se k jednomu zájmu a cíli, ale mít oči otevřené,“ přiznává malířka, ilustrátorka a autorka tří knížek o hudebních skladatelích Veronika Bílková, ...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Honza Jareš: „Je pro mě důležité, aby mě lidé vnímali jako umělce, nikoliv jako člověka, který nevidí a má to těžké.“

honza jares 200Honza Jareš se narodil v roce 1981 v Hradci Králové, své dětství prožil v Brně. Zde absolvoval základní školu pro nevidomé a souběžně Základní uměleckou školu Vítězslavy Kaprálové, obor zpěv a klavír. Poté se přestěhoval do Prahy a po něk...


Výtvarné umění

Tváře v Rudolfinu

altKurátor výstavy Ladislav Kesner připravil v pražské galerii Rudolfinu výstavu Tváře.  Prostřednictvím sedmnácti experimentálních filmů a děl videoartu z posledních čtyřiceti let zkoumá tvář jako obrazové médium, kdy sama t...

Divadlo

Třeskutý duel vlašáku a mungo klíčků v Divadle Kalich

zenazapultemperexKoloniály se smíšeným zbožím nejsou jen tak obyčejné obchody. Nejen za pultem, ale také před pultem mezi regály s různorodým artiklem se denně odehrávají podivuhodné lidské i potravinové příběhy. Proto není divu, ...

Film

SIGNÁL – solidní, trochu pohodlná komedie
ImageProměny, PIKO, Czech Made Man jsou první tvůrčí počiny mladého režiséra Tomáše Řehořka. V 25 letech, kdy takový Stanley Kubrick teprve s režírováním začínal, přichází Řehořek již se čtvrtým celovečerním snímkem, tentokrát s vesnicko...