Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Vyrůstal jsem na vesnici a stále se tam, do rodné chaloupky, rád vracím. Vnímám ji, dvůr obepnutý obytnými i hospodářskými staveními, jako oázu klidu, kde se čas jako by zastavil. Dívám se na stromy, na střechy se zašlými věkovitými, ale stále bytelnými taškami, na štěbetající ptáky, na ostražitě se plížící kočky i na letadla zanechávající na nebi rozpíjející se šmouhu. V létě si užívám sluníčka i stínu, chůze naboso po trávníku i večerních netopýřích průletů; jen v zimě namísto sněhu už po mnoho let aby se člověk brodil blátem, sychravo stěží láká k vyvenčení. Zato posezení u dřevem vytápěných kamen, na nichž se ohřívá voda, nebo za vyhřátou pecí skýtá navýsost uklidňující, ba meditativní zážitek. Tehdy se začtu do beletrie i odborné literatury, přitahují mě historická témata, rád se zahledím i na filmy, byť u nich málokdy vyvstane radost ze sledování, natolik jsou sebestředné a nekomunikativní, často však jen pitomé a hloupé. A přiznávám, že rozličné dnešní módy, ať již se týkají umění, přístupu k dějinám nebo přebudování stávajícího světa, mě jednoduše míjejí…