Úsměvné i drsné Zápisky z blázince

Středa, 27 Duben 2022 06:00 redakce

Zapisky z blazince200 Legendární divadelní režisér se v roce 1975 ocitl za zdmi bohnické psychiatrické léčebny. Hledal zde ochranu před světem, který se jej rozhodl ponížit a zlikvidovat. Součástí terapie byl zápis krátkých, stručných postřehů a poznámek. Občas úsměvný, jindy až mrazivě drsný a přesný popis života v socialistickém Československu.

Miroslav Macháček (8. 5. 1922 - 17. 2. 1991) byl legendární český divadelní režisér a herec, rodák z Nymburka se původně vyučil strojním zámečníkem. Od roku 1945 studoval tři roky herectví na Státní konzervatoři v Praze. Po studiu nastoupil do angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. V roce 1950 přešel do pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Od roku 1952 začíná jeho kariéra režisérská. Nejprve čtyři roky v divadle v Českých Budějovicích, od roku 1956 zpět v Praze. Po třech letech v Městských divadlech pražských přechází do Národního divadla, kde dá vzniknout nezapomenutelným inscenacím. S hrou bratří Čapků Ze života hmyzu projede Národní divadlo osm evropských zemí. V paměti diváků zůstávají už léta jeho inscenace Poprask na laguně, Cyrano z Bergeracu, Jindřich IV., Hamlet a další. Díky televiznímu záznamu lze dodnes obdivovat jeho citlivou verzi Stroupežnického Našich furiantů, která se dočkala více než 160 repríz. Počátkem roku 1975 přednesl na veřejné schůzi Národního divadla kritický referát, který způsobil poprask mezi komunistickým vedením divadla, a bylo rozhodnuto o jeho konci ve Zlaté kapličce. Ale jelikož byl krátce předtím oceněn jako nejlepší režisér první scény, byl tlačen do dobrovolné výpovědi. Tu podat odmítl. A jako obranu před tímto tlakem přijal celkem náhodnou nabídku k hospitalizaci v bohnické psychiatrické léčebně. Tam si vedl stručný deník, který vyšel knižně až posmrtně, v roce 1995.

Jan Vlasák se narodil v roce 1943 v Čáslavi. Po reálném gymnáziu začal studovat na brněnské JAMU, kterou v roce 1966 úspěšně dokončil a nastoupil do prvního angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. V roce 1969 přechází do Ostravy. Nejprve do Divadla Petra Bezruče, po čtyřech letech poté do Státního divadla. V roce 1980 se jednu sezonu mihne v pražském Divadle E. F. Buriana, potom míří do Státního divadla Brno, kde stráví tři roky. Následuje přesun do hlavního města, kde nastupuje do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Od roku 1990 jej můžeme přes deset let vídat na scéně Národního divadla. Od roku 2000 působí v Divadle Rokoko, potažmo v Městských divadlech pražských. Od počátku 70. let ztvárnil desítky televizních rolí, připomeňme seriály Kamenný řád, Tři králové, Cirkus Bukowsky či jednu z hlavních postav ságy První republika. Na filmovém plátně se objevil například ve filmech Tichá bolest (1990), Vratné lahve (2007) nebo Šarlatán (2020). Jeho nepřeslechnutelný hlas je slyšet v řadě rozhlasových inscenací i televizních a filmových dabingů. Patří k nejvyhledávanějším interpretům audioknih. V Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého byl hereckým kolegou Miroslava Macháčka.

Zapisky z blazince