Nebe v kleci - jak tenká je hranice mezi láskou a závislostí?

Pondělí, 11 Květen 2020 06:00 Lenka Kališová

Nebe v kleci perex Johannes je malý chlapec, který žije se svými rodiči a babičkou ve Vídni. Je zrovna rok 1938, Hitler se svou propagandou se pomalu začíná dostávat k moci. Začíná se mluvit o nadřazené rase, Německé říši a válce. S těmito názory se Johaness setká poprvé ve škole, kde se učí o tom, že Německo bylo vždy nadřazené a brzy si zase podrobí svět. Jemu se to jako malému chlapci velmi líbí, všechno vidí jako úžasné dobrodružství a sní o tom, že vstoupí do armády a bude bojovat. Závidí starším klukům, že mohou jít do války a chce být „hrdina“ jako oni. Chce, aby byl na něj vůdce hrdý a on pomohl své zemi.

Tak jako se dozvídá o tom, že německá rasa je nadřazená všem ostatním, dozvídá se i o té druhé, na opačné straně spektra. A to o rase židovské, která ani není považována za rasu, protože Židé jsou pro nacisty méně než lidé. Dokonce méně než psi. Všechno, co se z této propagandy dozvídá, bere za pravdivé a nepodrobuje to žádné kritice. Proto je velmi rozčarovaný, že jeho nadšení a lásku k říši ani v nejmenším nesdílejí jeho rodiče. Hlavně otec. Hned ze začátku ho upozorňuje na nesmyslnost a krutost války, na to, že nic z propagandy není pravda a všechno je uměle vytvořené a poskládané tak, aby to vyhovovalo režimu. Snaží se Johannesovi oponovat, ale brzy zjistí, že to smysl nemá.

Jednoho dne si Johannes povšimne, že se matka začne chovat podivně a taky má pocit, že v pokoji nad ním někdo je. Slyší tam zvuky, ačkoliv je sám doma. Když potom objeví tajnou příčku a za ní se ukrývající židovskou dívku Elsu, dost to s ním otřese. Bere totiž Židy jako úhlavní nepřátele říše a nechápe, proč jí jeho rodiče pomáhají místo toho, aby ji vydali. Po nějaké době ovšem jeho odpor přeroste ve zvědavost a nakonec v lásku. Jak se vyrovná s citem, který naprosto popírá to, čemu doposud věřil???

O autorce:

Christine Leunens se narodila v Hartfordu v Connecticutu italské matce a belgickému otci. Financovala svou studii a rané psaní modelováním v Evropě a stala se tváří Givenchy, Paco Rabanne, Niny Ricci, Pierra Balmaina a Sonie Rykiel, působících v televizních reklamách jako Mercedes Benz, Suzuki a House of Fraser. V roce 2005 získala titul Master of Liberal Arts v angličtině a americké literatuře a jazyce na Harvardově univerzitě a v roce 2012 PhD na Victoria University ve Wellingtonu. Její debutový román Primordial Soup, publikovaná ve Velké Británii v roce 1999, byla kritickým úspěchem a získala chválu The Times, The Sunday Times, The Independent a Publishers Weekly. Jejím nejznámějším románem se stal román Nebe v kleci, který se od svého prvního vydání v roce 2004 byl mezinárodním bestsellerem, přeloženým do více než dvaceti jazyků.

Nebe v kleci 450

Postupem času byl upraven pro jeviště a film. Herní adaptace, kterou napsal Desirée Gezentzvey a režíroval Andrew Foster, měla světovou premiéru v divadle Circa, Wellington v roce 2017. Režisér Taika Waititi udělal filmovou adaptaci, film Jojo Rabbit , která vyhrála cenu People's Choice Award na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu v roce 2019, byl v roce 2020 nominován na dva Zlaté glóby, šest Baftas a šest Oscarů, včetně Best Film. Nakonec vyhrál cenu WGA Award, cenu BAFTA a Oscara za nejlépe adaptovaný scénář.
Christine v současné době žije se svou rodinou na Novém Zélandu a právě dokončila historický román.

Ukázka z knihy:

Devatenáctého dubna, den před narozeninami Adolfa Hitlera, mě přijali do Jungvolk, což byla obdoba, nebo spíš součást, mládežnické organizace Hitlerjungend, určená mladším dětem. Rodiče o tom nerozhodovali, členství bylo povinné. Máma se snažila otce uklidňovat například tím, že když jsem jedináček, tak mi jen prospěje dostat se častěji ven a mezi jiné děti. Připomínala mu, že v katolických spolcích se mládež taky učí používat zbraně a střílet na terč, a že to přece není jako za světové války a že mě neposílají k Verdunu. Viděl jsem jí ve tváři, že se jí v nové uniformě líbím, i když nahlas to nepřiznala. Trošku mi upravila límec hnědé košile a šátek a láskyplně mě popotáhla za uši. Táta sotva zvedl hlavu od kávy a letmo pokývl, a já se nemohl ubránit pocitu, že i kdybych právě odcházel do největší války všech válek, asi by ho to nedojalo o nic víc.

Nebe v kleci