Emocionální masakr o bezpohlavních bytostech

ko sexu perex Nadsázka a humor tomu opravdu nechybí, jen kdybychom se jakožto lidstvo tak trošku nepotáceli na hraně pořádného K.O. uštědřeného nejen sexu, ale také krásné přitažlivé roli láskyplné ženy a silného ochraňujícího muže. Ženy se vzmužily a muži změkli. Všude. Vždycky. Máte taky ten pocit?

Dámy, ukažte, že jste chlap!

Pak doporučuji tuto knihu, protože úvahy o tom, proč se tak proboha stalo, se tu rozvíjí různými směry. Celosvětovými. Genderová vyváženost z nás udělala bezpohlavní bytosti a korunu všemu nasadil feminismus, který se zvrhl do ještě zvrhlejší emancipace. Ta nás ženy oblékla nejen do kalhot, ale dala nám nutnost uživit rodinu. Jinak za nic nestojíme! A muži se nestydí zaháknout se do vleku vzmužených a silných žen, nechat se živit, pro zábavu ženu ponižovat, protože chlapská drsnost se přece nějak projevit musí.

Ale abych nebyla tak pesimistická, vidím kolem sebe i to, že je stále ještě dostatek silných mužů, kteří jsou pyšni na svou životní roli a umí se jí zhostit se ctí. Jsou těmi pravými ochránci žen a rodin a vymoženosti typu hledání své sexuální identity nebo svobody se rádi zříkají.

Lidstvo vyrvané z tradic

Ale čím je lidstvo starší, tím se zdá, že chce být barevnější. Nezávislejší. Vytržené z tradic. Někdo je takový, někdo jiný a desítky nových genderových identit jsou pak už jen vrcholkem karnevalového ledovce, zatímco na jeho neviditelném dnu jsou jakési historické odnože vývoje, kdy muži nezvládli svou mužnost a ženy se dodnes vyrovnávají s generacemi zažívaným útlakem ze strany mužů. Jeden chce rebelovat, další si chce poradit sám. A když do toho všeho přimícháme ještě krizi bílého muže a fakt, že právům menšin začínají ustupovat celé většiny, začíná se nám tu lidstvo míchat v koktejlu, který je dílem vtipný a dílem tragický.

Hovězí nápady líhnoucí se z přelidněné společnosti

Někam se naše civilizace zvolna řítí. Kam, můžete posoudit sami, když si K.O. sexu přečtete. Svérázný styl Benjamina Kurase je plný autorského nadhledu a jeho zkušeností nejen z Velké Británie. Má cit pro proměny společnosti, nejen politické. Nakonec zjistíte, že tohle všechno je dosti emocionální masakr a jsem si naprosto jista, že všichni ti aktivisti, kdyby se tedy konečně zastavili a zůstali někde sami se sebou na pustém ostrově pár týdnů, měsíců či let, by zcela upustili od hovězích nápadů líhnoucích se v přelidněné společnosti dnešního světa, kde už jen těžko rozeznáme, co je přirozené a co ne.

Snad jen fakt, že slova Benjamina Kurase o vývoji lidstva se často po mnoha letech potvrzují, mne brání napsat, že je to kniha ryze vtipná. Je, to bez pochyb. Ale jak se píše v anotaci, mráz po zádech vám bude běhat – když si uvědomíte, že tohle všechno stejně tak může být i předzvěstí věcí příštích.

I když kdoví… rozhodně neuškodí podívat se na svět očima nezaslepenýma hlavním televizním zpravodajstvím nebo růžovou mlhou sluníčkové budoucnosti.

Prst namířený na patologické společenské jevy

Vnímám knihy Benjamina Kurase jako přísný vpád do reality, který sem a tam ukáže na něco velice důležitého. Na společenské jevy, které rozhodně nejsou v pořádku, ať jsou motivované čímkoliv. A jestli je autor vyvádí do absurdity jen proto, abychom si jich konečně všimli, nebo je tak trochu vizionář, to je v této chvíli skoro vedlejší.

Hlavní je, že tady je něco špatně. Někam jsme se jako civilizace smýkli.

A přiznám se, že mnohdy jsou zajímavější důvody a příčiny toho, PROČ jsme tam, kde jsme, než případné teorie budoucnosti. Ačkoliv, zajímavé... Pod tímto slovem si představte cokoliv. Od absurdní, směšné, neuvěřitelné, děsivé, po „proboha, tohle je lidstvo“?

To asi taky je trošku špatně, že?

ko sexu