Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Velikonoční neděle v Březolupech už po několikáté patřila skupině Arakain. Ta si k sobě letos přizvala i Dymytry, což se ukázalo jako hodně dobrý tah. Předkapela Modesty & Pride, kterou fanoušci mohou znát už z Arakain Thrash Club Tour, to tentokrát neměli příliš složité, protože publikum bylo nažhavené samo o sobě.

Krátce po deváté se zaplněným sálem linul alarm doplněný červeným zářením, který signalizoval začátek show kapely Dymytry. Ti neváhali a pustili se do písně Plameňáci z jejich nejnovějšího alba Homodlak. Z toho zahráli několik kousků (Baskerville, Ztracená generace, Homodlak) a ačkoliv vyšlo teprve 28. února, mohli mít velkou radost, protože fanoušci je brali jako staré známé vypalovačky.

Hlavním tažným motorem Dymytry je zpěvák Honza „Protheus“ Macků, který za prvé umí dobře zpívat a řvát do mikrofonu a za druhé dokáže ovládnout publikum. Stačí mu pohled, gesto nebo jejich spojení „metalová rodino“ a dav mu téměř zobe z ruky. U toho březolupského to splňovaly přední řady, kde byly opravdu ti věrní. U zbytku sálu se zdálo, že berou Dymytry jen jako předkapelu a těší se až na Arakain, ale i to bylo diskutabilní.

Jako demonstrace propojení turné dvou kapel, zahrála každá skupina jednu pecku od té druhé. U Dymytry to byla píseň Adrian z alba SOS. Z hudebního setu Dymytry vyčnívala tklivá a citlivá balada Pod Nuselákem, při které opravdu mrazilo. Po písni Homodlak, kde si publikum s nadšením zařvalo „naše ženy vysál homodlak“ se Dymytry na chvíli vzdálili a rozloučili se peckami Ztracená generace a Ocelová parta.

Po konci Dymytry se ukázalo, jak neplatí rovnice fanoušek Dymytry = fanoiušek Arakain a naopak, jelikož z kotle většina fanoušků odešla a pár lidí se přesunulo zezadu. Jen u těch, kteří celý koncert jen úplně nečinně stáli, nešlo poznat, ke kterému táboru patří. Arakain nechtěli zdržovat a po malé chvíli spustili pecku z nové desky Adrenalinum s názvem Černobílý svět. Pokračovali staršími kousky A zvony zvoní či Kolonie termitů. Velmi potěšila Marylin, kterou Honza Toužimský uvedl slovy: „Už jste hodně unavení, ne? Stojíte tu tak tři hodiny, tak jsme si říkali, že vám dáme Marylin.“ Volba to byla skvělá, protože ji na koncertech již dlouho nehráli a byla tak přijata s velkým nadšením.

Arakain jsou pověstní různým blbnutím na pódiu – Honza Toužimský dělá opičky, poskakuje u Jirky Urbana nebo Mirka Macha a podobně. Na píseň Malá a ztracená si vzal do ruku kytaru a zanotoval si „když jsem já sloužil to desátý léto, vysloužil jsem si kytaru za to“. Dav si to s chutí a úsměvem také zazpíval a všichni jen mohli přemýšlet nad tím, jak ten čas od doby, kdy Toužimský vystřídal Petra Koláře rychle utekl.

Od Dymytry si Arakain zahráli píseň Z médií, která jim perfektně sedla a pokračovali v nášlapnutém setu hity ze starších alb – Ďábelská hra, Rám křivech zrcadel, oblíbený Paganini a závěrečná Proč, kde si Toužimský s Urbanem pohrávali s textem.

Když Arakain odešli, nikomu to nevadilo, protože show ještě nebyla u konce. Na pódiu se nacházely dvoje bicí, které čekaly právě na ten okamžik, kdy přišli bubeníci obou part – Lukáš „Doksa“ Doksanský a Miloš Meier. Ti předvedli bubenická sóla stylizovaná do přátelského duelu. Od doby, co chodím na živé koncerty mám dojem, že bubeníci jsou ti, kteří si žijí ve svém vlastním světě a odvádí skvělou práci a to se nyní jen potvrdilo. Na oba byla opravdu radost pohledět. Po určité době se na pódiu objevili s bubnem v ruce i zpěváci – Honzové a oba Urbanovci – Jirkové. Bubnovalo se o sto sedm a diváci nestačili tleskat.

Pódium se zaplnilo ještě více, když přišli všichni členové obou skupin a spustili pecku Jedna krev, která vznikla k tomuto turné. „Vítězný je ten kdo se nebojí za svým si jít a rovně stát plníme sny kde syn s otcem ve zbroji bok po boku budeme hrát“ přidávali se fanoušci spokojeně do refrénu. Vyřvání hlasivek přišlo s dalšími minutami, kdy byly Březolupy povolány ke zpěvu Strážné věže. Tato písnička se skupině Dymytry opravdu povedla a myslím, že patří mezi špičku českých tvrdých hitů z poslední doby. Všichni ji znali, text není složitý, tak vše nahrávalo tomu si ji bezvadně užít. Dokonce se vyměnili bubeníci se zpěváky a Lukáš s Milošem si mohli vyzkoušet jaké je to stát dole a hecovat publikum: „povolán jsem, povolán, povolán, jsem, jsem povolán, povolán, jsem co?“. Nemuseli se však vůbec bát, dav o svém povolání moc dobře věděl. Rozezpívanému publiku nezbývalo než naservírovat typickou závěrečnou píseň Apage Satanas, která byla skutečnou třešničkou na dortu tohoto jedinečného koncertu.

Koncert musel být i pro hudebníky opravdu náročný, ale nikdo nic nedal znát. Spojení Arakain s Dymytry nebylo žádným marketingovým tahem nebo výpomocí Dymytry, ale výjimečným nápadem, který stál za to. Pohled na pódium, na kterém se hemžili maskovaní Dymytry s Arakain byl skvělý – dýchalo z nich přátelství, vzájemné uznání a hlavně láska k hudbě.

Dymytry Arakain Tour

Interpreti: Modesty & Pride, Dymytry, Arakain
Žánr: metal
Zahráli: 
Dymytry: Plameňáci, Síť pro sociály, Baskerville, Adrian (Arakain), Jsem nadšenej, Nora, Lunapark, Dymytry, Pod Nuselákem, Homodlak, Benzín, Ztracená generace, Ocelová parta
Arakain: Černobílý svět, A zvony zvoní, Kolonie termitů, Adrenalin, Kyborg, Marylin, Malá a ztracená, Brána iluzí, Jesus Bussiness, Z médií (Dymytry), Ďábelská hra, rám křivejch zrcadel, Paganini, Proč
Společně: Jedna krev , Strážná věž, Apage Satanas
Datum a místo konání: 20. 4. 2014, Sportovní hala Březolupy
Hodnocení: 90 %

Autor foto: Dalibor Skoupil