V bludišti běsů

V bludišti běsů

Kvety-bile-vcely-200Kapela Květy úspěšně saje z bohatých alternativních tradic brněnské hudební scény a nikdy nezklame. Její aktuální album Bílé včely je jedním z nejzajímavějších vydavatelských počinů letošního roku. Vskutku syrová hudba ve spojení s originálními texty snese ta nejpřísnější měřítka.

 

Zvláštní muzika. Jako by v ní bylo obsaženo všechno podstatné, co trápí průměrně citlivého člověka 21. století. Jsou v ní smíchány šílenosti, jejichž „existenci“ si málokdo přizná. A když ano, tak jedině s pomocí psychoterapeuta…

Dvanáct skladeb nahrály Květy letos v létě ve studiu Ondřeje Ježka, který patří k vyhledávaným zvukovým alchymistům. Kapela, jež působí na hudební scéně od roku 2000, se tentokrát rozhodla pracovat v základní sestavě: Martin E. Kyšperský (zpěv, kytara), Albert Novák (housle), Aleš Pilgr (bicí), Ondřej Čech (baskytara). Muzikanti se během nahrávání chopili i dalších nástrojů a pomůcek (klávesy, banjo, ruční ždímačka, zvonkohra, perkuse…) a nepotřebovali žádnou výpomoc. Jediným „hostem“ byl vlastně jen Ondřej Ježek, jehož dobrým zvykem je čarovat ve studiu (geniální fór od něj čekejte ve skladbě A. Kurosawa).

Písně, které jsou poskládány na albu Bílé včely, zrály delší dobu. Jejich kompletní autorství (hudbu i texty) má na svědomí Martin E. Kyšperský (ročník 1980). Pokud se rozhodnete vstoupit do jeho světa, musíte se připravit na příběhy a sny, při jejichž poslechu vám nebude příliš do zpěvu. Kyšperského optiku lze chápat i jako výpověď generace současných třicátníků.

Kvety

Hned v úvodní skladbě My děti ze stanice Bullerbyn se můžete seznámit s trojicí outsiderů – s Lukášem, který vykrádá chatky, s Davidem, myčem oken, a s Evou, právě vyhozenou z telefonního centra. Nikdo z nich není šťastný. Nepochopení, odcizení, beznaděj jsou méně či více obsaženy i v dalších písních. „A z holek jsou starý unavený ženský/ ty nejlepší stejně dávno už odešly/ vlastně je dobře, že nemám doma žádný fotky/ sponky do vlasů, dopisy ani mašli,“ vypráví lídr kapely v písni Kámoši a vám z toho může být tak ouvej, že jste ochotni sdílet nápad „jít ven v dešti a utopit se v loužích…“

Spolehlivým pomocníkem duchovního otce Květů jsou bezpochyby démoni. Zdá se, že jejich působením získávají jednotlivé skladby to správné kouzlo. Posluchač si pak nemůže být jistý vůbec ničím. Jsem v realitě? Nebo ve snu? Mám snad halucinace? „Existuje něco jako lesní duch/ kterej nemá maso ani kosti/ ale když se tak procházíš po mechu/ už cítíš v zádech jeho oči“ (Lesní duch). Podobnou nejistotu zřejmě pocítíte i při poslechu skladby Kostra, tady už končí všechna legrace: „Slyšíš tu píseň a nemůžeš spát/ duchové volají o tvoji krev…“

Kvety-bile-vcely

Úzkostné stavy živené existenciální tísní občas střídají touhy najít vnitřní harmonii. „Ale něco jako mír/ v sobě určitě nemám/ něco jako mír/ anebo odpuštění/ ať dělám co dělám/ hledám kde hledám/ něco tam je/ ale tohle to není…“ (Po zarostlém trávníčku). Kyšperského texty a písně si lze vykládat i jako návod, jak pracovat s vlastními pocity a vnitřními hlasy: nic necenzurovat, hlavně žádnou autoregulaci, ať energie (jakákoliv) proudí!

Když hrají Květy, napadne vás, že k vám promlouvá člověk kousek od propasti. Nebo je to jen mistrovská stylizace, která vás má nasměrovat zpátky k sobě? I tak! Třeba právě od dokonalého sebepoznání vede cesta jinam. Všimněte si: nenápadné světlo zasvítí v písni Na útěku: „Dejte mi malý kousek naděje/ necítím žádnou, možná ale je…“

Bílé včely
Interpret: Květy
Žánr: Alternativní rock
Skladby: 1/ My děti ze stanice Bullerbyn, 2/ Kámoši, 3/ Lesní duch, 4/ Kopýtka, 5/ Po zarostlém trávníčku, 6/ Tvůj dům, 7/ Kostra, 8/ Papoušek noci, 9/ Pole tráva a činžáky, 10/ A. Kurosawa, 11/ Na útěku, 12/ Marko Polo
Stopáž: 42:40
Vydavatelství: Indies Scope, 2012
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto /obálka: indies.eu


 

Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

„Češi jsou masožravci, kterým ale není jedno, co konzumují,“ říká Petra Plánková z pražské školy vaření Chefparade

skola vareni perexUmíte vařit? Pokud patříte mezi ty ne šťastlivce, kteří (stejně jako já) dokážou připálit i čaj, určitě si přečtěte následující rozhovor s Petrou Plánkovou, marketingovou ředitelkou školy vaření Chefparade. Dozvíte se ...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Literatura

Za jasné noci přichází Elizabeth Haran s dalším skvělou knihou

Za jasné noc, perexS Elizabeth Haran jsem měla tu čest již se Sluncem spálenou zemí. Ta kniha mne tenkrát hodně zaujala, a proto jsem už předem věděla, že čtení románu Za jasné noci bude opět skvělým zážitkem. A naštěstí jsem se nemýlila.

Divadlo

Slova místo kordů. Švandovo divadlo uvede českou premiéru nové adaptace Cyrana z Bergeracu

cyrano 200Diváky pražského Švandova divadla čeká v úvodu sezóny mimořádná divadelní lahůdka. Pouhých deset měsíců od světové premiéry v Londýně se dočkají nové inscenace přepisu slavného Cyrana z Bergeracu Martina Crimpa v režii Martina Františáka. Českého př...

Film

Colette mezi sexuálním násilím a něžnou láskou

200filmPrózy Arnošta Lustiga, zpodobňující rozličné podoby holocaustu i jeho následků, už několikrát posloužily jako námět pro film (Démanty noci, Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, v televizi Modrý den). Nejnověji se mezi ně zařadila Colette. Lust...