Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Peter Jackson, režisér všech dílů Pána prstenu a prvního Hobita, po roce přináší do kin druhé pokračování s podtitulem Šmakova dračí pouť. Studio si dalo velice záležet na tom, aby byl film propagován už dlouho před samotným vpuštěním do kinosálů. Tolkienofilů je ale na světě už tolik, že by tomu tak být ani nemuselo. Všichni fanoušci se už od minulé zimy těší na druhý kus a hlavně na to, že konečně uvidí na plátnech kin hrozivého draka Šmaka.

Bilbo, a jeho skupina nebojácných trpaslíků spolu s Gandalfem, si jde za jasným cílem – navrátit domov Thorinovi i celému jeho národu. Aby však nastala spravedlnost pro trpasličí lid, nejenže Bilbo musí ukrást vzácný Arcikam, ale co je nejhorší, je fakt, že tento nástroj moci v hoře chrání děsivý drak, jenž se svého pokladu jen tak nevzdá.

Na začátku se mihne na plátně i samotný režisér velkofilmu, Peter Jackson. Ale namísto, aby diváky přívětivě, mimicky, pozval k jeho filmu, jak to třeba je u komiksových blockbusterů, kdy Stan Lee se mihne v nějaké malé komické roličce, tak Jackson spíše dává divákům arogantně najevo, kdo je tady pánem. Hned jedna z úvodních scén nám nabízí to, na co jsme u Hobita zvyklí. Během útěku před Meddědem přivodí úsměvy na tvářích diváků nejtlustší z trpaslíků, Bombur, a své komické kousky nezapomene ani ve scéně se sudy, kdy trpaslíci musí utéct z elfího království. Takovýchto komických kousků nabízí Hobit ještě pár, spolu s výpravnými poutěmi, které byly jedním z charakteristických prvků Tolkiena.

Velice příjemnou postavou byl také Dwalin v podání Grahama McTavishe. Vždy, když se schylovalo k sentimentálnějším řečičkám a film ztrácel spád, on byl ten, kdo to vždycky přerušil v ten pravý čas.

Toto byla vcelku pozitiva. Teď dochází na negativa.

Otázkou samotnou však zůstává, jak se film vůbec povedl. Je lepší než jednička? Bohužel, není. Z prvního dílu jsem byl opravdu hodně nadšený. Nyní jsem odcházel z kina s pocitem, kdy jsem věděl, že tento film byl vytvořen pro získání peněz a ne proto, aby byl plnohodnotným převedením knihy na plátno. To jde cítit opravdu z každé druhé scény, důkazem toho byly třeba určité kreace Tauriel v jednom z domů ve městě před samotnou horou, které šíleně zaváněly Matrixem. Proto se ani nedivím, že několik kolegyň, sedících vedle mne, si co chvilku hrálo s mobilem, popřípadě kontrolovaly čas. Největším zklamáním byl však konec filmu – konkrétně moment, kdy byl useknut. Potom byly v kině slyšet zklamané povzdechy, které jakoby říkaly, že není možné, aby to teď skončilo závěrečnými titulky, s neuvěřitelně sladkou písní, po nichž, jak by u takového snímku mělo být zvykem, chybělo navnadění na poslední díl série.

V poslední době se mi přestává líbit chování studií, kdy sekají filmy na části tak, aby z toho vytěžily co nejvíce peněz. Konec Hobita mi evokoval, že i poslední film Larse von Triera, Nymfomanka, půjde do kin ve dvou částech, a to s asi dvoutýdenním zpožděním, o čemž se samozřejmě rozhodlo krátce před tím, než má tento film být nasazen.

Ale zpátky k Hobitovi. Ano, je horší než jednička. Laťka byla lehce sesazena dolů, ale pořád je tu poslední díl, který by měl určitě stát za zhlédnutí. Uvidíme, jak si Peter Jackson poradí s obtížným úkolem – přesvědčit mě, že tato série má také nějakou uměleckou hodnotu a ne jen čísla na výplatních páskách.

Závěrem je tedy potřeba říci, že film to není určitě špatný. Rozhodně ale nesplnil moje očekávání a byl bych opravdu rád, kdyby se příště třeba povedlo, že se k tomu přistoupí více jako k uměleckému dílu než jako k prostému produktu.

Film: Hobit: Šmakova dračí pouť/The Hobbit: The Desolation of Smaug
USA/Nový Zéland, 2013, titulky, 161 minut
Dobrodružný/Fantasy
Rok: 2013
Čas: 161 minut
Režie: Peter Jackson
Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson, Guillermo del Toro
Hrají: Ian McKellen, Martin Freeman, Richard Armitage, Graham McTavish, James Nesbitt, Orlando Bloom, Evangeline Lilly, Lee Pace, Cate Blanchett aj.
Hodnocení: 75 %