Kam kráčíš, Národní filmový archive?

hori-ma-panenko 200 Roku 2013 uplyne rovné půlstoletí od (znovu)založení Národního filmového archivu, respektive Československého filmového ústavu, který mu předcházel. Tato ctihodná organizace zahrnuje nejen unikátní sbírku filmových materiálů, ale také schraňuje písemnosti a fotografie, spadá sem knihovna a nejspíš spící oddělení teorie a dějiny filmu. Podílí se na digitalizaci důležitých tuzemských děl, nejnověji na Formanově satiře Hoří, má panenko. A neméně důležitá je činnost vydavatelská.

Národní filmový archiv vydává nejen knihy, jejichž nejnovějším přírůstkům se budu podrobněji věnovat v příštích odstavcích, ale také časopisy. Zvlášť důležitý je měsíčník Filmový přehled, jediný směrodatný, informačně vyčerpávající zdroj o tuzemských i zahraničních titulech, které vcházejí do tuzemské distribuce. Nyní tento časopis přestává vycházet v tištěné podobě, prý proto, aby se ušetřilo. Dále k dispozici bude pouze v podobě elektronické a na předplatné. Jsem však skeptický k jeho budoucnosti: jak se zachovají dosavadní letití odběratelé, kteří stěží patří mezi počítačové nadšence? Díky němu si v průběhu desetiletí vytvářeli vlastní kartotéku u nás uvedených filmů. Snadno se může stát, že počet zájemců o elektronickou verzi poklesne natolik, až se začne zvažovat úplné zastavení.

Jen mimochodem: proč nadále tiskem vychází tlustý, na teorii zacílený čtvrtletník Iluminace? Sotva jste o něm slyšeli, protože jej sotvakde seženete, navíc případný zájemce aby se nejprve seznámil s patřičným terminologickým příslušenstvím, chce-li přinášeným textům vůbec porozumět. Takže se ocitám v pokušení domnívat se, že jej čtou hlavně autoři, kteří do něho sami přispívají. Pokud by něco mělo pozbýt tištěné podoby, tak by to měl být tenhle plátek...

Jaké publikace NFA vydává? Jsou dvojího druhu: jednak katalogy natočených filmů (zatím vyšlo šest svazů věnovaných hrané tvorbě, prozatím jedna kniha zachycuje animovanou tvorbu do roku 1945 a ve výhledu je zpracování dokumentů), jednak ponejvíce teoretické práce, zhusta poplatné právě módním metodologickým postupům. Je dosti trestuhodné, že opomenuta zůstává popularizační činnost, jak se kdysi odrážela například v několika desítkách někdy i zasvěceně psaných brožurek o významných českých i světových filmařích. Největší dluh ovšem nacházím v tom, že stále chybí souhrnné dějiny české (československé) kinematografie. Jakési přípravné teze přitom vyšly už 60. letech...

Prozatím se musíme spokojit s monografickými, z několika studií poskládanými publikacemi, které se věnují právě digitalizovaným filmům - nyní je to Hoří, má panenko (1967), ve výhledu by měla následovat Jasného vesnická kronika Všichni dobří rodáci (1968). Na téměř čtvercové knize Hoří, má panenko zaujme zejména rychlost, s jakou byla připravena. Vždyť jeden příspěvek (rozhovor s dramaturgem a scenáristou Václavem Šaškem) pochází až z počátku října - a v předvánočním období již kniha byla vytištěna!

hori-ma-panenko 1

Sedmero studií, rozklenutých od popisu digitalizace přes strastiplné osudy filmu v produkci i distribuci až po zkoumání dílčích, byť ze široka rozebíraných jevů (o rozporuplném přijetí filmu včetně protestu požárníků, ale také o pojetí hudby či barevného ztvárnění) sepsali odborníci mladší generace Anna Batistová, Lukáš Skupa, Pavel Skopal, Lucie Česálková, Petra Hanáková a další, zpravidla sešikovaní kolem časopisů Cinepur a Iluminace. Dovíme se zajímavé informace, třeba o tom, jak italský koproducent Carlo Ponti film odmítl převzít a Formana tak vehnal do složité finanční situace. Ostatně není bez zajímavosti, že jak Ponti, tak zdejší mocenské struktury filmu vyčítaly, že je krutý a ošklivý, že zesměšňuje prostého člověka...

Autoři pečlivě prozkoumali dostupné údaje z tisku i archivních pramenů, takže na pravou míru uvedli leckteré tradované nepřesnosti, které například před několika měsíci natekly i do článku Aleny Prokopové, otištěného v Lidových novinách. Ale ani kniha se některých otazníků nezbavila. Takže: film nejenže nebyl po srpnu 1968 zakázán, ale v květnu následného roku jej vysílala i televize. Poté se již do kin dostával minimálně (ke zhruba třičtvrtěmilionové návštěvnosti přibyly pouhé tisíce nových diváků), až roku 1973 byl z distribuční nabídky definitivně vyřazen. Ovšem zbývající Formanovy filmy - Černý Petr a Lásky jedné plavovlásky - v ní setrvaly, alespoň podle údajů někdejší Ústřední půjčovny filmů, po celou normalizační éru...

hori-ma-panenko 2

Cennou součástí knihy jsou tři rozhovory s pamětníky, kteří se na výrobě filmu buď podíleli nebo jeho osudy nějak ovlivnili (dramaturg Václav Šašek, ředitel Československého filmexportu Ladislav Kachtík, pracovník filmových laboratoří Miroslav Urban). Prozrazují osobní zážitky, přinášejí náhled z úhlů dosud nezužitkovaných, například ze zákulisí zahraničního obchodování nebo o vlastnostech jednotlivých barevných materiálů, které se u nás tehdy používaly.

Důležitou součástí knihy je rovněž příloha dobových textů, ať již tehdy otištěných (Květy, Filmové a televizní noviny, Film a doba, Záběr) nebo pocházejících z archivních fondů (posudky scénáře, záznamy různých jednání o filmu, zprávy ze služebních cest, návrhy smluv atd.). Nutno ocenit také fotopřílohu, srovnávající výchozí stav filmového materiálu se škrábanci a poškozeními na jedné straně a vyčištěnou podobu konečného digitalizovaného tvaru. Ve výsledku se ke čtenáři dostala vzorně nachystaná kniha, osvětlující Formanův snímek z nejrůznějších stran a přinášející množství málo známých nebo zcela neznámých informací. Snad nezůstane ojedinělá.

hori-ma-panenko plakat

II.

Dalším novým přírůstkem je dvojjazyčný (česko-anglický) katalog Český animovaný film I 1920-1945. Je zpracován stejně jako předchozí katalogy věnované hrané tvorbě: každému snímku je věnováno samostatné heslo opatřené zpravidla fotografií, které kromě autorské sestavy připojuje obsah a bibliografický soupis. Tak se dovíme, že ve sledovaném období vzniklo přes 150 titulů, vesměs kraťoučkých, z nichž ovšem některé se nedochovaly. Prvním, třebaže nedokončeným pokusem byli Broučci (na snímku). Většinou vznikaly prostoduché produkty chystané takříkajíc na koleně, v primitivních podmínkách a bez valných ambicí. Ostatně není náhodné, že například Jan Kučera v brožurce Kreslený film (1941) nevěnoval českému podnikání ani jedinou řádku.

broucci

Co čtenáře asi nejsilněji zaujme? Určitě zjištění, že téměř všechny animované počiny byly vlastně reklamy, v několika případech se vyskytlo také osvětové zaměření. Teprve za protektorátu - ovšem pod německým diktátem - vznikají první pokusy o "regulérní" animovaný film. Zasvěcenou úvodní studii, kterou sepsala Michaela Mertová, můžeme považovat za nanejvýš zasvěcený vstup do dané problematiky.

Tak se dovíme o průkopnících animované, většinou kreslené tvorby, najmě Ireně a Karlovi Dodalových, kteří od poloviny 30. let pracovali s barevným materiálem (Gasparcolor) a dokonce v jejich tvorbě probleskly avantgardní tendence. Například jedna z jejich reklam na mýdlo Hra bublinek s rozvířeným "mýdelným" rejem barevných plošek, kroužků a kruhů, prozrazující inspiraci Fischingerovými vizuálními experimenty, vznikla přepracováním abstraktního, mezinárodně známého experimentu Fantaisie érotique.

ho hra-bublinek

Nebo se dovíme, že budoucí americký klasik sci-fi George Pal začínal v meziválečném období u nás - jak jinak než s reklamami. Již tehdy byly oblíbené Skupovy postavičky Spejbla a Hurvínka, které pronikly do několika animovaných titulů. Hermína Týrlová, v budoucnu jedna z vůdčích osobností našeho animovaného filmu, v předposledním válečném roce dokončila loutkového Ferdu mravence. A každého zájemce určitě potěší, že ke knize by měla být ještě přibalena sada 3 DVD s veškerou dochovanou animovanou tvorbou. Na vlastní oči se tak bude moci přesvědčit o téměř zapomenuté, vždy podceňované stránce našich kinematografických dějin.

ho ferda-mravenec

Nezbývá než věřit, že katalog shrnuje veškeré tituly, o nichž lze vypátrat, že vznikly, ať již se dochovaly či nikoli. Avšak nejsem si jist, zda obsahuje skutečně všechny - například tu chybí Brentenova řemeslně nápaditá reklama na boty Melodie v rákosí, podle některých pramenů vzniklá ještě za protektorátu, byť (znovu?) uváděná až po osvobození. To je ovšem případ i dalších, najmě pro zdejší německou výrobnu Prag-Film natáčených filmů, po válce promítaných jako ryze české, které přitom zařazeny jsou. Ostatně: o Otakaru Brentenovi, podivuhodné osobnosti brněnského kulturního života, možná snílkovi, možná podvodníkovi, uvedla Česká televize dva pořady, jednak dokument Brenten-Film-Studio, jednak hraný příběh Velkofilm, volně inspirovaný jeho osudem.