Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Důvodů zajít do kina na slovenský film Duchoň a vychutnat si tak velké plátno bylo několik. Zajímalo mě, jak si s tímto životopisným filmem poradil režisér Peter Bebjak nebo Vladimír Plevčík v titulní roli, a jak je vykreslená doba, kdy slovenský zpěvák Karol Duchoň na scéně působil. Nicméně jako žánrový obrázek tehdejší pop music i její pohled za kulisy se tvůrcům snímek povedl dokonale. Inspirací byla divadelní hra, ve které scenáristé Jiří Havelka a Róbert Mankovecký rekapitulují život zpěváka.

I když jsem přímo neobdivoval většinu repertoáru slovenského slavíka, přesto jsem vždycky oceňoval jeho hlas a mužné charisma. I díky tomu jsem věnoval zpěvákovi kapitolu v mojí knize Legendy československé populární hudby, kterou vydalo nakladatelství GRADA. Ale zpět k filmu samotnému. Po celý film mě bavilo propojení vizuální a hudební složky, navíc celý film má tah. Barvitý kaleidoskop situací (kamera Martin Žiaran) koresponduje s písničkami či „nesmrtelnými“ hity, kterých je ve snímku požehnaně.

Film Duchoň začíná zpěvákovými začátky s kytarou, kdy mu fandila jeho maminka, zatímco otec byl vždy ke Karlově vášni a hudbě spíš nepřátelský - však mu také jeho první kytaru rozmlátil. Pak následuje kolotoč, který začíná s první hudební skupinou a pokračuje prvním profesionálním zahraničním angažmá, prvními nahrávkami, prvními televizními hity i láskou k dívce, kterou si vezme a má s ní dceru...

To už je ve filmovém příběhu Duchoňova kariéra pořádně rozběhnutá, což znamená, že jsou divákovi naservírovány zážitky z festivalů jako je Bratislavská lyra, na veletrhu gramofonových společností MIDEM v Cannes nebo na světovém festivalu v Tokiu. Atmosféra i filmové festivalové kulisy jsou uvěřitelné (několikrát jsem byl na Lyře), ale stejně tak se povedly i „přelety“ časem a prostorem, vtipně vymyšlené a natočené bylo i cestování do Japonska.

Známé osobnosti, s nimiž se Karel Duchoň během své kariéry potkal, nesmí chybět ani ve filmovém příběhu. Proto se tu objeví i ti, kteří představují ikonické osobnosti jako Miroslav Žbirka, Eva Máziková, Eva Kostolányiová, George Harrison nebo Karel Gott. Českého zlatého slavíka hraje Vojtěch Kotek, ale to je spíš karikatura, která z filmu trošku trčí. Přitom vizuálně jsou si podobní i ti protagonisté coby slovenští muzikanti, kteří kdysi Duchoně doprovázeli (výborný je třeba dvojník Paľa Paprčky ze skupiny Braňa Hronce).

A Vladislav Plevčík v roli Karla Duchoně? Podle mého názoru byl přesně tím pravým ořechovým. Vžil se do postavy a je to dokonalý výkon, což je znát i v detailech herecké práce. Postavu formuje přesně, navíc má momenty, kdy i vypadá jako Karol Duchoň. Přitom výborní jsou i další herci, což je třeba Anna Jakab Rakovská (manželka Alena) nebo Adrian Jastraban (náměstek).

Karol Duchoň (1950 – 1985) mohl udělat světovou kariéru, zemřel ale už v pětatřiceti letech. Za své může jak narůstající démon alkohol, tak skutečnost, že chyběl chytrý dramaturg a věci znalý manažer. Vystihující je scéna, kdy jeden novinář (hraje ho Vladimír Javorský) dává radu, že by si měl pohlídat, co zpívá, a zpěvák říká: „Mně je to jedno. Co mi napíšou, to zpívám.“

DUCHOŇ
Drama / Životopis
Slovensko, 2025, 99 min
Režie: Peter Bebjak
Scénář: Jiří Havelka a Róbert Mankovecký
Kamera: Martin Žiaran
Hudba: Juraj Dobrakov
Hrají: Vladislav Plevčík, Anna Jakab Rakovská, Gregor Hološka, Agáta Spišáková, Vojtěch Kotek, Adrian Jastraban, Tomáš Maštalír a další
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: Continental Film