Jak se na internetu píše nejen o filmu

Jak se na internetu píše nejen o filmu

Tisk

o filmu perexKdyž skončila doba výhradně tištěných médií s pisateli řekněme předem vybranými a do popředí se prodrala éra internetová, proměnil se i způsob psaní. Na internetových platformách – ať již písemných nebo audiovizuálních – se totiž může uplatnit doslova každý, ať již umí či neumí formulovat své myšlenky, ať již ovládá či neovládá pravopis. Není tudíž divu, že (sebe)prezentace na internetu se záhy stala předmětem odborných zkoumání.

Mnohé studie či přímo publikace již vyšly. Z těch posledních upozorním aspoň na dvě. Olomoucká univerzita před dvěma lety vydala knihu Když je kritikem každý, kde Jakub Macek a Jan Hanzlík rozebrali fanouškovské spisování obecně o kultuře a speciálně o filmu, kde se dotkli vztahu mezi profesionálním a laickým psaním, pozastavili se zejména u problematiky emocí, které v publikovaných názorech silně rezonují. V posledním čísle loňské Iluminace se pak Ondřej Pavlík zabýval rétorikou českých videorecenzí. Nyní nakladatelství Academia vydala obsáhlý sborník Míšení žánrů, stylů a diskursů v internetové komunikaci.

Když internetovou komunikaci zkoumají teoretici
Kolektiv šesti autorů (a autorek, případně autorčat) se mohl opřít od předchozí zkušenosti, které jednotliví pisatelé, vesměs pocházející z jazykovědných pracovišť, získali při svých dřívějších bádáních. Záhy pochopíme, že zastřešujícím přístupem je lingvistické zkoumání elektronických médií. Souhrnný popis vymezuje výchozí předmět zájmu, kterým je internetová komunikace, a to na všech myslitelných úrovních, ať již je jedná o sociální sítě (Twitter, Facebook, Instagram), databázovou platformu (čsfd) nebo online sportovní přenosy a diskuse k nim. Přitom jsou vysvětleny i základní pojmy (např. hashtag, emotikon apod.). Podnětné postřehy předkládá např. úvaha o vazbách mezi mluvností a psaností, kdy psaný projev napodobuje ten mluvený, o tom, jak do leckdy zkratkovitého vyjadřování pronikají zpotvořené anglismy. Stejně důležité jsou názorné obrázky převzaté přímo z internetových zdrojů, ať již se jedná o ukázky textů nebo - v menší míře – fotografické doklady.

Po této více než stostránkové části následují jmenovitě zaměřené kapitoly: o sportovních přenosech vysílaných online, o twitterových profilech různých českých institucí, o zdvořilostních normách, jaké panují (zřejmě nejen) na českém Twitteru, a také o youtuberech, kteří psané slovo nahradili audiovizuálním sdělením. Pro mne nejpřínosnějším je kapitola filmových recenzích (či spíše osobních dojmech) zveřejňovaných na internetu. Petr Mareš se v ní rozepsal o široké nabídce referování v internetových časopisech (kam vlastně náleží i Kultura21, byť zde nezmíněná), ale také spoluvytváření ohlasů na databázích, z nichž asi nejznámější a nejpoužívanější je česko-slovenská filmová databáze (csfd.cz).

Jak se na internetu píše o filmu
Pro zkoumání si vytyčil vzorek dvaceti filmů (z let 2017-2018, např. Prezident Blaník, Měsíc Jupitera, Tvář vody…), jejichž odezvu zjišťuje jak v desítce primárně internetových „odborných“ platforem, tak v několika tištěných médiích, které mají též internetové stránky (Film a doba, Cinepur, Lidové noviny, MF Dnes – škoda, že nebylo zařazeno také Právo coby relevantní zdroj). Poté rozebírá, jak vyhlížejí texty publikované jednak v odborných časopisech a v novinách, jednak určené pouze pro internet.

o filmu 2

Mareš si podrobně všímá jazykového výraziva, když pisatelé přecházejí od popisu k hodnocení filmového díla, zjišťuje, jaká (převážně přídavná) jména používají při líčení své estetické libosti či nelibosti. Zjišťuje, že jakýmsi právě módním termínem je slovo „dechberoucí“, které se šíří doslova jako plevel. Upozorňuje, že někteří hodnotitelé rádi přecházejí od jakési objektivizace k subjektivní rovině náhledu, a tím naznačují, jako kdyby byli součástí širší masy čtenářstva, posluchačstva či diváctva.

Samostatný oddíl pak Mareš věnuje databázi csfd. Charakterizuje ji jako platformu, která vyniká stylovou různorodostí, názorovou protikladností a přitom rovnocenností textíků, kdysi označovaných za komentáře a nyní poněkud nadneseně za recenze. Snáší množství příkladů, jak jsou zde předávána hodnocení, prožitky i citové dopady, všímá si uplatňovaných jazykových prostředků, kdy do psaní vniká anglické výrazivo, kdy si pisatelé zakládají na výrazové neformálnosti, aniž by se vzdali naléhavého akcentu, chtějí zaujmout významovými hříčkami nebo překvapivou nadsázkou, bizarním přirovnáním a čtenáře přesvědčit o své „pravdě“.

Má to smysl číst?
Hodnocená kniha předpokládá poučeného příjemce, který více či méně tuší o tajích a nástrahách jazykovědy, o její terminologii. Běžného čtenáře asi stěží přitáhne, byť obsahuje leckterá cenná zjištění, ať již dokládají konkrétní stav či naopak zevšeobecňují. Abychom se připravili, čím se setkáme, stačí pohledět, odkud autoři knihy pocházejí: jsou to oddělení stylistiky a sociolingvistiky v Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR a Ústav českého jazyka a teorie komunikace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Možná tu chybí jen znalec matematické lingvistiky.

o filmu

Jiří Homoláč, Petr Mareš, Jana Hoffmannová, Lucie Jílková, Jakub Kopecký, Kamila Mrázková: Míšení žánrů, stylů a diskursů v internetové komunikaci
Vydalo nakladatelství Academia, Praha 2022, 375 stran

Hodnocení: 80 %

Foto: kniha, csfd.cz
Míšení žánrů, stylů a diskurzů v internetové komunikaci – Academia

o filmu AC


 

Přihlášení



Banner

Vznešená vyrovnanost hvězdné kariéry Dagmar Peckové pokračuje i po 43 sezónách

Vypadá to, jako by dosáhla met, přetěžko posunutelných dál. Ve svém žánru si udržovala několik desítek let pozici, u níž jsme nikdy zcela jasně neodhadli, není-li právě tou první – podle čeho se určuje nejtalentovanější a nejúspěšnější česká pěvkyně v zahraničí. Přitom vznešená vyrovnanost umělecké úrovně Dagmar Pecková pokračuje i v době, kdy „sestoupila“ z mezinárodních jevišť a pódií, ale přitom je stále hvězdou.

Otřesné svědectví o morálce dnešní doby

Možná vám to bude znít nadneseně, ale takový dojem ve mně zanechalo čtení knížky „Férová práce“ Kim Scottové. Sice píše o Americe, nemyslím si však, že u nás to bude o mnoho lepší. Nevím, jak je to v Česku s platy, zda je mzda mužů tolik odlišná od mzdy žen jako tam, avšak sexuální morálka, podle zjištění poslední doby (případy Feri, Cimický nebo šetření na vysokých školách), je přinejmenším stejná.


Jan Melvil Publishing
Banner

Hledat

Rozhovor

Lenka Dusilová: Je čas na nové věci

200rozLenka Dusilová, nepřehlédnutelná a originální osobnost české hudby, přichází se svojí kapelou BAROMANTIKA s novým albem. Přesněji řečeno jde o komplet CD a DVD s živým koncertním záznamem Live at Café v lese, který je vůbec prvním živým albem v kompletn...

Videorecenze knih

Anketa

Květen, měsíc lásky. Co vám láska připomíná?
 
Banner

Co se stane, když naše vnitřní dítě mrzne?

Mít nějaký životní plán. To je to, co starší generace očekává od svých potomků. Jasnou vizi, do detailů promyšlenou cestu, po které by šli. Potomkové však nic takového nemají. Ano, vědí, co nechtějí, ale není jim jasné, jak by vlastně se svým životem měli naložit. Důležité je ale pro ně pořádně se vůči rodičům vymezit. Tyto rozdíly v očekávání pak způsobují střet generací, ve kterém není ani vítězů, ani poražených. A někde v tom všem zmatku mrzne naše vnitřní dítě…


divadlodisk.cz

Čtěte také...

Ace Ventura: chlap s gumovým ksichtem

altAce Ventura (1994) je detektiv, který chrání a vyšetřuje zločiny na zvířatech. Jde o dost odlehčené téma, a tak hlavní roli ztvárňuje Jim Carrey, který se v každé scéně ksichtí snad nejlépe ze všech jeho fil...


Literatura

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Prinalezeni perexZačala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kd...

Divadlo

Jak se u nás hrálo a zpívalo

Nakladatelství KANT přichází s dvěma zajímavými publikacemi, které se věnují různým podobám divadla, ať již jsou to proměny (převážně veseloherního) herectví zachycené v Komediantech na české scéně nebo vývoj "zábavněhudebního divadla" v klikatém a místy pořádně trnitém poválečném období, jak to zaznamenává kniha Od operety k muzikálu

Film

Tibetští mniši a televize

altFilm, který se může pyšnit nálepkou “první skutečně tibetský film”, Tiché svaté kameny, odpovídá kritériím profesionálního filmu délkou i technickým zpracováním. Herecké obsazení je sice poskládané z neherců, ale i ti pod režijním vedením ...