Již po devatenácté se ve dnech 23. až 30. listopadu 2016 koná Festival francouzského filmu, a to nejen v Praze, ale také v Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové a Ostravě. V převážné většině se jedná o francouzské filmy, avšak přesnějším by bylo určení filmy francouzsky mluvené či aspoň s francouzskou podporou vyrobené.
Programová nabídka je široká, rozvržena do několika sekcí. Zajisté každého filmového fandu zaujme retrospektiva již půlstoletí nestárnoucí, stále dozrávající krásky Catherine Deneuveové. Škoda jen, že výběr se soustředí hlavně na její tituly z posledních let, a s výjimkou slavného Truffautova okupačního dramatu Poslední metro (1980) pomíjí její nejslavnější položky, kde skutečně předvedla celý rejstřík svého hereckého umu (připomenu aspoň Polanského Hnus). Přesto je nesporné, že už pouhou svou účastí vtiskne každému filmu jakousi oduševnělost.
Stejně jako v minulých letech i letos představí čeští filmoví odborníci, ať již z rozhlasu, televize nebo tisku, kteří si vybrali (nebo jim byl přidělen?) titul, o němž tvrdí, že je mimořádně zaujal, ba uhranul. Těch děl bylo takto sestaveno celkem deset: nalezneme mezi nimi také dokumenty (Truffault/Hitchcock o proslulém rozmlouvání francouzského filmaře, donedávna ještě kritika, se slavným americkým kolegou; Orkán přinášející portrét vzmáhající se bouře, která z písečných oblastí směřuje nad moře). Z hraných nutno upozornit zejména na historické drama Smrt Ludvíka XIV. s úžasným hereckým výkonem Jeana-Pierra Léauda v titulní roli – proslulý francouzský monarcha umíral nejen těžce, ale navíc jakoby veřejně, pod „dohledem“ bezpočtu dvořanů.

Zájem publika může přitáhnout rovněž sekce přitažlivě nazvaná „Předpremiéry“, kde nalezneme přemýšlivá, komorní díla o síle lidského svědomí, o složitém prosazování spravedlnosti, o ochotě pomoci. Nalezneme zde filmy věnované nyní populárními tématu, za jakých nesnází začínali na jevišti leckteří novátorští umělci řekněme před stoletím slavní – nyní spatříme snímek Tanečnice, k němuž lze ještě přiřadit posmutnělou komedii Monsieur Chocolat. Ani začátky leckterých vědců nebyly jednoduché, zvláště pokud se chtěli věnovat praxi třeba pod mořskou hladinou (jak ukazuje snímek Jacques-Yves Cousteau : Odysea). Z hereček schopných postihnout složitá povahová rozkvitnutí musím zmínit Isabelle Huppertovou, která zcela ovládla drama Začít znovu. A nechybí zde ani ceněné animované podobenství Červená želva, které zpodobňuje trosečníkovy osudy na pustém ostrově. Zvláštností je tu skutečnost, že proslulá japonská firma Ghibli, zaměřená na výrobu animovaných filmů, se zde poprvé propojila s evropskými tvůrci.

Konečně v sekci „Filmové hity“ se nesetkáme ani tak s diváckými senzacemi, naopak tu převažují díla citlivě zvažující, jak lze vlastně definovat pocit štěstí a životního sebenaplnění. Jiné vnímání bude zajisté u mladičkých tureckých děvčat v Mustangu a jinak je prožívá stařický Belmondo ve stejnojmenném dokumentu, kde se slavný „rošťák“ francouzské kinematografie, zotavující se z těžkého zdravotního postižení, vrací - s podporou svého syna - do míst, kde natáčel své nejslavnější filmy. Ale samozřejmě jsou tu připomenuty pozoruhodné počiny, které českými kiny takříkajíc prošuměly bez větší pozornosti – třeba v kresbě postav veskrze bizarní, groteskní morbiditou zalévaná Líná zátoka.
Festival francouzských filmů jistě uspokojí každého zájemce, filmová nabídka je dostatečně pestrá ve vypravěčském uchopení, v žánrové rozmanitosti i tematickém zakotvení. Překvapení může ostatně vnést i večer krátkých filmů, rozvržený do dvou bloků. Přesto si musím postesknout, že převaha děl již uváděných v českých kinech či do nich teprve směřujících má i svou stinnou stránku. Vyskytuje se tím pádem málo děl, o jejichž uvedení se dosud nerozhodlo, třeba nespatříme Fatimu, jež letos získala Césara za nejlepší film roku - přináší citlivou výpověď o složitém začleňování arabských žen, byť starousedlých, do většinové společnosti.
Podrobnější údaje o programové nabídce naleznete na webových stránkách této akce - http://www.festivalff.cz/
19. Festival francouzského filmu
23. – 30. listopadu 2016 Praha, Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Ostrava
Foto: http://www.festivalff.cz/
| < Předchozí | Další > |
|---|




Dva roky v hajzlu je poměrně ostrý název knihy, která se věnuje neméně drsnému tématu. Lubomír Větříšek v ní na základě svých vzpomínek vypráví pravdivý příběh o dvouleté vojenské službě v letech 1983 až 1985. Setkal se na ní s šik...
Dne 20. září 2014 vydechla krásná Aneta Rodová (†23) naposledy. Podlehla následkům třinácti ran nožem, z nichž několik mířilo přímo na srdce. Udělala si to sama, šokovala po vyšetřování policie. Spousta otázek ale i po tolika letech zůstala nezodpovězena. ...
Zatímco výstava Tres Olomucensis, která přinesla díla tří olomouckých výtvarníků, koncem června v Domě kultury v Kroměříži končí, další výstava bude od 2. července patřit prezentaci prostějovské fotografky Jany Zaorálkové. Její výstava naz...
Diváky pražského Švandova divadla čeká v úvodu sezóny mimořádná divadelní lahůdka. Pouhých deset měsíců od světové premiéry v Londýně se dočkají nové inscenace přepisu slavného Cyrana z Bergeracu Martina Crimpa v režii Martina Františáka. Českého př...
Fero Fenič natáčel svůj televizní hraný debut Brehy nehy v roce 1982 (jak nasvědčuje i datum na školní tabuli) a v témže roce jej dokončil, protože záhy - v měsíčníku Film a doba 3/1983 - na něj v rámci širší studie upozorňuje...