Vyšla další kniha o Vladimíru Menšíkovi

mensi200 O Vladimíru Menšíkovi jsme si mohli přečíst řadu knížek - jak ty drbavé, tak s menšími či většími ambicemi. Nyní k nim přistupuje tlustý, téměř sedmisetstránkový spis Lumíra Holčáka VLADIMÍR MENŠÍK A JEHO FILMY. Autor se rozhodl pro nezvyklý postup: v chronologickém pořadí sestavil jakousi encyklopedii jednotlivých titulů, v nichž Menšík vystupoval.

Jednotlivá hesla mají tutéž strukturu: uvozuje je stručné vylíčení děje, zpravidla odněkud převzaté (jak z katalogů hrané filmové tvorby, tak z televizní databáze). Poté následuje jakýsi komentář, který se snaží vyhmátnout dobový kontext, opíraje se hlavně o citáty z tehdejších novin a časopisů.

Holčák svědomitě shromáždil tiskové ohlasy a vybírá z nich zejména ty pasáže, které se týkají herecké složky, v nejlepším případě přímo Menšíkových vystoupení. Avšak přece jen postrádám výraznější osobní vhled, vlastní hodnocení Menšíkovy osobnosti i tvorby. Převažuje pouhý popis bez hodnotících znamének. Až jsem zalitoval: vždyť vedle špičkových, často tragikomických či vysloveně tragických rolí, se oddával podlézavému pitvoření, jako kdyby žebronil o diváckou či posluchačskou přízeň za každou cenu.

mensi6

Encyklopedicky pojatá kniha je rozčleněna do několika oddílů: nejprve zařazuje veškeré "kinové" filmy, v nichž Menšík hrál, poté přidává dochované televizní hry a seriály. Po těchto dvou velkých celcích, které pokrývají většinu knihy, následuje několik řekněme doplňků, které jsou mimořádně cenné: nalezneme zde televizní díla nedochovaná, ale také soupisky zábavních a publicistických pořadů, které Menšík v televizi natáčel (např. bakalářské cykly, Křeslo pro hosta atd.). Nechybějí ani divadelní role či rozhlasová vystoupení. A úplně na konci si můžeme prohlédnout zbytečně skromnou fotografickou přílohu, která přibližuje hrstku Menšíkových filmů.

Holčák sice sepsal jakýsi shrnující životopisný medailónek, avšak velice stručný (zhruba pětadvacetistránkový). Třeba se z něho dovíme, že Menšík ochotně mystifikoval veřejnost, když si přisvojil dřívější datum narození - vydával se za muže o pět let staršího a s humorem sobě vlastním tvrdil, že se těší do dřívějšího důchodu, ačkoli bylo zjevné, že si snad ani nedokáže představit odchod do ústraní. Menšík jako by žil hlavně tehdy, když mohl šířit zábavu, ať již to bylo skrze kameru, rozhlasový mikrofon nebo na jevišti.

Holčák zdůrazňuje, že shromáždil veškeré dostupné informace o Menšíkově uměleckém odkazu, takže mohl předložit naprosto vyčerpávající shrnutí hercových filmových, televizních, rozhlasových i divadelních úkolů. Opravil nepřesnosti a chyby, které se vyskytovaly v dosavadní menšíkovské literatuře. Dočteme se všeliké zajímavosti: třeba o tom, že Menšík hrál v komedii Vrchní, prchni, ale celá scéna byla na příkaz z vyšších míst vystřižena. Falešný vrchní v ní chtěl zkasírovat "umělce z Prahy", ale neuspěl. Zdalipak se tento výjev někde zachoval? Určitě by bylo úžasné, kdyby se mohl do filmu vrátit.

mensi7

Na jeho údaje se lze doopravdy spolehnout. Nalezl jsem jen ojedinělé, zcela pominutelné vady: např. nedochovaný televizní snímek, Holčákem pojmenovaný Metody rady Pítra (1958), se ve skutečnosti nazýval Metoda rady Pítra (viz Soupis her vysílaných v televizi) a navíc je otázkou, zda se v něm Menšík vůbec objevil. V seznamu sedmnácti herců, které otiskl tehdejší programový věstník, jeho jméno schází.

Poněkud záhadná slovenská groteska Príde paní z Grónska (1964), o jejímž uvedení Holčák nic neví, se měla vysílat jako součást silvestrovského pásma v poslední den onoho roku, ale není jisté, zda se tak stalo - a aby záhad nebylo málo, Havelkův třídílný soupis Čs.krátké filmy 1945-1970 namísto Menšíka uvádí v jejím hereckém obsazení jakéhosi Vladimíra Maršíka.

Tím se dostávám k uvádění bližších identifikačních údajů k jednotlivým položkám. Holčák je totiž až nepochopitelně skoupý: vedle názvu uvádí jen stručnou žánrovou charakteristiku, režiséra a datum premiérového uvedení. Chybějí důležití režisérovi spolupracovníci (kdo se podílel na scénáři, kdo stál za kamerou, kdo film nasnímal či stříhal, kdo složil hudbu...).

Nedovíme se ani, zda dané dílo je černobílé nebo barevné, vynechána je jeho minutáž. Z hereckého obsazení je zmíněn výhradně Menšík, zpravidla též se jménem ztvárňované postavy. Není tak na první pohled patrné, jak rozměrnou roli vlastně hrál - zda epizodní, vedlejší nebo hlavní. Což by jeho odpovídající umístění v širším hereckém obsazení mohlo okamžitě prozradit.

Přiznávám ovšem, že uvedené výhrady jsou prkotinné. Holčákova kniha - pokud ji budeme považovat za věcnou encyklopedii - je mimořádně cenná hlavně tím, že sumarizuje obtížně zjistitelné či vůbec netušené údaje. Čtení je to příjemné, zajímavé i přínosné.

Kumír Holčák: Vladimír Menšík a jeho filmy.
Vydal Montanex, Ostrava 2015. 695 stran.
Hodnocení: 80%