
Dětství skrývá jeden tvrdý oříšek. Jak mají děti uvěřit tomu, že zvládnou překonat nástrahy? Jak nalézt uvnitř sebe síly, o kterých ještě ani samy nevědí? Jak vymyslet řešení v situacích, kdy si nevěří a přepadají je pocity tak těžké, že skoro nejdou unést? A právě na těchto místech čekají knížky, aby jim poskytly oporu, laskavé rady, i podpořily jejich důvěru, že to zvládnou a v životě obstojí. Knížky, jako jsou "Čokiho cesty domů" od Karolíny Bendové.
Na této autorce se mi moc líbí, že má svůj svět. Možná je těch světů i víc, ale jsou to krásná a bezpečná místa snů a fantazie. Je v nich lehce retro nádech, originalita, nechybí starosti, ale to prostředí a všední dny jsou v nich tak krásné, doteky problémů tak jemné, že se to prostě strašně dobře čte i poslouchá.

Je zřetelně cítit, že autorka sama fantazii a své tvoření miluje. Že do nich vkládá něco hlubokého ze sebe. Není to plytká nebo účelová tvorba, ale touha přinášet radost a úlevu. Odpočinout si a nabrat síly stranou od hektické světa, který toho po dětech tolik chce.
Hlavní hrdina příběhu je ještěr Čoki, žijící v síti lesních městeček a vesnic. Z moderního světa jsem tam zaznamenala jen vlak, kolo a přívoz. Jinak jde o prostý a pokojný život, v němž se obyvatelé setkávají na trzích, v kavárnách i při společných zajímavých tradicích.
Čoki je citlivý a bojácný. Snadno se poleká, vyčítá si chyby a připadá si náchylnější, než jsou ostatní. Tipuji u něj jako pedagog hypersenzitivitu. Vlivem své nepozornosti se v první kapitole nechtěně zamotá do velkého dobrodružství, když se dočista ztratí a vůbec netuší, kde se ocitl. Takto ho zastihne noc. Zažije neuvěřitelnou cestu, překoná nebezpečí a kromě cesty domů najde i novou kamarádku. Díky ní zjistí, že v něm je více, než si myslel.

Fotografie: Ludmila Bakonyi Selingerová
Tím se odstartuje série dalších vybočení mimo jeho běžné zvyky a tyto úkroky jsou postupně čím dál vědomější. Jak narůstá jeho sebejistota, roste i chuť objevovat a zažívat něco mimořádného. A že je Čoki vskutku neobyčejný, zjistí nakonec při průvodu masek i celé široké okolí.
Více nebudu prozrazovat, abyste si příběh a jeho kouzelné detaily také užili. Je to zdárné pokračování po knize Vinnie a tajemství mechanických rostlin (moje recenze zde), která byla také velmi povedená. Toto vyprávění vnímám jako přirozenější a hlubší. Je vidět, že se autorka posouvá.

Obrázky: Web Bookla
Ilustrace jsou úchvatné samy o sobě. Krásně pracují s emocemi, atmosférou i silou okamžiku. Třešničkou na dortu je mapa oblasti na začátku knihy a zábavná stolní hra včetně možnosti vyrobit si kostku a figurky s postavami z knihy na jejím konci. Ráda jsem si propůjčila postavičku proradné lasice jménem Didi, díky níž byla hra legrační a uspokojení dětí z mého poražení o to větší.
Knihu bych doporučila dětem mezi 5- 9 roky, jako laskavou emoční oporu na jejich kostrbaté každodenní cestě, kde nechybí výzvy, ani objevy a je na ní potřeba pořádná dávka ujištění, že ji zvládnou.
Dávám nezvykle vysoké hodnocení, protože knížka splňuje přesně to, co děti opravdu potřebují, je nápaditá a nemám jí vůbec co vytknout.

Anotace:
Někdy stačí chvilka nepozornosti nebo jen zakopnout, aby se dal do pohybu nečekaný sled událostí. Z obyčejné cesty domů se pak stane dobrodružství plné nových zážitků. Co všechno se křehký Čoki naučí o sobě a o světě, když se nechá vést náhodnými odbočkami? Jak překoná své strachy a slabiny? Vydej se na cestu spolu s ním. Potkáš nové kamarády, objevíš zajímavá místa a naučíš se, jak se postavit svým obavám. Na konci knihy tě čeká desková hra, v níž můžeš Čokiho nebo jeho kamarády provést domů skrz nástrahy spletitého lesa.
Název knihy: Čokiho cesty domů
Autor: Karolína Bendová
Ilustrace: Kayla art
Čokiho cesty domů
Nakladatel: Bookla
Počet stran: 64
Rok vydání: 2025
Hodnocení: 100%
Recenzentka Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída je autorka mnoha knih pro děti, maminka a pedagog.
| < Předchozí | Další > |
|---|




Nejsem výtvarník, obrázky hodnotím stylem „líbí-nelíbí“, různé techniky nedokážu rozlišovat bez pomoci odborníka. K jedné spíš opomíjené jsem se dostala díky kamarádce a někdejší kolegyni Alexandře Horové. Umělecký smalt
Písní, jejímž textem je část Písně písní ze Starého zákona poklidně začíná drama Lištičky, uvedené Městskými divadly pražskými na scéně divadla ABC. Text verše je prostým konstatováním toho, že když lišky škodí ve vinici, je třeba je z ní bez ...
Film Já to tedy beru, šéfe…! reaguje na tehdejší podnikovou a ekonomickou stabilitu v Československu. Pracovních míst bylo mnohem více než práceschopných a kdyby nebylo zaměstnání ze zákona povinné, museli by se lidi k činnosti přemlouvat.