Motýlí víly Daniely Krolupperové: Kouzlo, které voní jarem i podzimem

Jak-zachranili-motyli-vilu-v-nouzi perex Jsou knihy, které pohladí po duši už při prvním otevření – jemnými barvami, milým tónem a světem, v němž je všechno tak, jak by si to dítě (a často i dospělý) přálo. Přesně takové jsou dvě půvabné pohádkové knížky Daniely Krolupperové – Jak motýlí víla ztratila jméno a Jak zachránili motýlí vílu v nouzi.

Autorka, která umí s nesmírnou lehkostí psát pro děti, zve čtenáře do světa, kde se příroda probouzí, voní, šustí a vypráví. Na jednom balkóně, rozkvetlém jak květinová louka, se narodí motýlí víla – křehká bytost s duší lehkou jako pírko a srdcem plným laskavosti. Jenže i ve světě víl se mohou stát nehody. Víla nezná své jméno a ani místo, kde se nachází vílí louka. Bez toho se nedostane do vílího světa a nezíská potřebné magické schopnosti. Pomoc přichází z nejneočekávanějšího místa: od malé holčičky Elišky, která má otevřené oči i srdce a umí věřit věcem, které nejsou vidět.

Záchranné mise napříč světem lidí a víl

Úvodní příběh Jak motýlí víla ztratila jméno se celý odehrává v lidském světě, v prostředí, které je dětem důvěrně známé – na zahradě, mezi květinami a domácími mazlíčky. Právě tam se víla poprvé setkává s malou školačkou Eliškou.. Spolu se postupně naučí překonávat překážky, napraví zlobivého kocoura, který se z neposedného courala promění v oddaného přítele, a mezi dětskými i zvířecími hrdiny vznikne pevné pouto přátelství. Kniha tak nenápadně vypráví nejen o kouzlech a zázracích, ale také o tom, jak se rodí vzájemná důvěra, porozumění a rodinná soudržnost.

V pokračování Jak zachránili motýlí vílu v nouzi se příběh přesouvá do podzimu. Eliška se znovu setkává s vílami a tentokrát musí pomoci Elvířině kamarádce Emilii – mladé, nerozvážné víle, která porušila pravidla a ocitla se v nebezpečí. Autorka tu s jemností a pochopením otevírá témata, která děti často řeší: co znamená odpovědnost, přátelství, důvěra a pomoc tomu, kdo o ni třeba ani nestojí.

Svět fantazie protkaný moudrostí a poučením

Oba příběhy jsou jednoduché, ale moudré. Jsou psané tak, aby je zvládly menší čtenářky a čtenáři (doporučený věk je od šesti let), a díky přiměřené délce kapitol se skvěle hodí k večernímu čtení. Každá kapitola končí přesně tam, kde napětí přerůstá v očekávání – ideální chvíle, kdy se dítě ještě zachumlá do peřiny a řekne: „Ještě jednu!“.

Velkou zásluhu na kouzlu, které z knih vyvěrá, má ilustrátorka Ivona Knechtlová, jejíž obrázky nejsou jen pouhým doplněním textu, ale součástí vyprávění. Každý tah štětce voní přírodou, každý detail má duši. Čtenáři skrze ilustrace hladce vklouznou do světa víl, křehkých motýlích křídel a pestrobarevných okvětních plátků. Dokáži si živě představit, jak si děti nad obrázky spontánně povídají s rodiči, doptávají se a samotné ilustrace v nich probouzejí fantazii a cit pro krásu.

Krolupperová píše s respektem k dětskému světu. Nevnucuje poučení, ale nechává ho z příběhu přirozeně vykvést – stejně jako vyklíčí semínko z hlíny. Děti si tak odnášejí poznání o přírodě, ale i o tom, jak zacházet s přátelstvím, jak pomáhat a jak se nebát chyb.

Knihy lze číst i samostatně, doporučuji však pořídit obě a zároveň doufám, že se právě tahle vílí série rozroste o další příběhy. Motýlí víly Daniely Krolupperové s ilustracemi Ivony Knechtlové jsou totiž jako něžné pohlazení – připomínají nám, že magie je všude kolem nás. Stačí se na chvíli zastavit, otevřít knihu… a nechat se unášet na křídlech fantazie.

Název řady: Motýlí víla
Autorka: Daniela Krolupperová
Ilustrace: Ivona Knechtlová
Jazyk: čeština
Nakladatelství: Mladá fronta (Albatrosmedia)
Doporučený věk: od 6 let
Formát: 186 × 205 mm

Jak-motyli-vila-ztratila-jmeno