Děti jsou už od předškolního věku zvědavé jako opičky a často jako rodiče i učitelé čelíme těm nejroztodivnějším otázkám o světě kolem nás i uvnitř nás. Spousta znalostí se nedá dětem předat dospěláckým jazykem, i kdybychom si všechno ze školy perfektně pamatovali. Proto jsem byla moc zvědavá na knihu “Jak je to doopravdy s lidským tělem” od Moniky Alžběty Svobodové, která vyšla v nakladatelství Rubico a slibovala pomoci dětem osvětlit téma lidského těla.
Autorka má příjemný vypravěčský styl a je vidět, že má pohádky a děti opravdu ráda. Text je psaný s velkou péčí a spousta drobností mi s úsměvem připomněla, jak jsem se na svět dívala v dětství sama, nebo co jsem prožila s vlastními dětmi. Koncept knihy je pojat velkoryse a je v něm znát snaha téma pojmout důkladně a komplexně. To vůbec není jednoduchý úkol. Jak si autorka s výzvou poradila?
Kniha je rozdělena do tří rovin, které se střídají a prolínají. Jedna rovina jsou pohádkové sny hlavní hrdinky, co téma načínají přes svět dětské fantazie. Moc se mi líbí jejich návaznost na tradiční české pohádky. To už se dneska nevidí příliš často. Právě tady jsem si říkala, že autorka má určitě pohádky sama moc ráda, jinak by tak dobře s jejich motivy neuměla pracovat.
Jediná pohádka, co mi nesedla, byla o prasátku z kapitoly o trávicím ústrojí. Začínala totiž tím, že mělo jít prase na porážku, dítěti v rodině to bylo líto a rodiče si z něj dělali legraci a zlehčovali to. Za mě si podobné téma a diskuze s dětmi zaslouží šetrnější způsob komunikace. Moje domněnka se potvrdila i v následném rozebrání s dcerou, kdy v ní zůstal tenhle moment mnohem víc, než rozuzlení pohádky. Je to škoda, protože druhá půlka příběhu je vtipná a mohla by fungovat i bez té první části.
Ilustrace Ivany Sýkorové jsou mnohem lepší, než slibuje obálka. Kvalita jejich provedení uvnitř knihy mě opravdu překvapila. Jsou skutečně hravé, plné fantazie a obrazotvornosti. Dcerka na nich přímo visela. Skvěle doplňují zajímavé popisy o lidském těle, které jsou v knížce pojaté dvěma způsoby.
Jeden navazuje na pohádkové vyprávění a je symbolický. Vysvětluje dětem funkce těla zjednodušeným a jim pochopitelným způsobem, aniž by ale jakkoliv pomíjel něco důležitého. Za tohle autorce skutečně tleskám a právě toto považuji za mistrné gró knihy. Muselo dát obrovskou práci a spoustu přemýšlení to pro děti připravit. Autorka používá úžasné nápady, přirovnání a navíc na sebe tyto pasáže v kapitolách navazují, takže si děti ten obraz staví postupně a nenásilně. Za mě by to naprosto stačilo na samostatnou úžasnou knížku.
Na hravé úseky navazuje doplňování tématu odbornějšími detaily, což chápu jako snahu o poctivost a nevypuštění ničeho důležitého. To je jediná věc, u které jsem si říkala, že obtížnější level znalostí bych dala bokem do boxíku. V dialozích totiž působily místy trochu na sílu a třeba na mojí šestiletou dceru to bylo moc. Ztrácela v tu chvíli zájem a pozornost.
Celý děj knihy propojuje hlavní hrdinka Janinka, dítě z reálného světa. Prožívá běžné dny se svými blízkými. Právě oni jí o těle postupně vyprávějí. Díky tomu, že je kniha takto vrstevnatá a skutečně nabitá informacemi, jsme každou kapitolu četli nadvakrát. Pohádkové sny jsou samy o sobě dostatečně dlouhé a výživné, takže jsme jako první četli je a druhý den vyprávění o těle, které navazovalo.
Abych to shrnula, tak za knihou je vidět obrovský kus práce a své si v tom najde dost široký věkový rozsah dětí. Starší více vytěží z reálného popisu biologie a mladší si udělají základní obrázek z toho hravého. Nám v předškolním věku určitě více sedl právě ten pohádkový a příjemně mě překvapilo, že dcerka opravdu znalosti z knihy pochopila a zařadila do svého slovníku, stejně jako je používala v obrázcích, které kreslila. A to je asi nejlepší vysvědčení, jaké může kniha dostat.
Název: Jak je to doopravdy s lidským tělem
Autor: Monika Alžběta Svobodová
Ilustrace: Ivana Sýkorová
Nakladatelství: Rubico
Počet stran: 132
Rok vydání: 2023
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/jak-je-to-doopravdy-s-lidskym-telem-580034027
< Předchozí | Další > |
---|