Kultura21.cz

Literární soutěž „Erotické povídky aneb nahota s úsměvem“ pomalu vrcholí! Nyní je na řadě Cena čtenářů, kterou ovlivníte svým hlasováním právě Vy. Po dobu deseti dnů budeme publikovat povídky, které se dostaly do TOP 10 a jakmile budou všechny zveřejněny, započne hlasování. Druhá ...

Bára Macešková: Jarní déšť a suchej flek

Má už věk na to, aby věděla, co je láska. Kdysi poprvý se jí třásla kolena, potily ruce, žaludek měla na vodě. To, co teď cítí s ním, je… tak trochu jiný. Chtěla by v duchu poskládat dohromady, proč po něm touží. Ale vychází jí jenom, co si nedovede představit.  
Nedovede si představit, že by ho neznala. Že by se nesmála jeho hláškám, grimasám a gestům. Že by ji nehladil, nehnětl, nešimral. Že by se k němu netulila, že by ho neprovokovala…

Leží vedle ní a myslí na jedno. Jak je ten svinskej život nespravedlivej. Takže jsem vodepsanej, prolítne mu hlavou. Kdyby to nebylo podruhý… sakra, kdyby to šlo aspoň předtím… tak by… no, jo… ve třiceti… ale je mi vo dvacet víc. Přece nebudu vodteď brát pilule…
 
Má už věk na to, aby věděla, jak vypadá láska. A aby taky věděla, jak vypadá nepodařenej sex. Markýrování, křečovitý přehrávání, jednoduše přetvářka. Funění, hekání a zase funění. To, co se mezi nima před chvílí odehrálo, připomínalo špatný scény z pornofilmu. Přistihne se, že jí to vůbec nevadí. Opravdu najednou zjišťuje, že jí to fakt… ale fakt vůbec nevadí.

Leží vedle ní a těší se, jak si zejtra po ránu půjde zaběhat. Dá si do těla, vyšťaví se do kopce ke trati, pak poběží alejí a možná bude mít štěstí. Třeba zase narazí na tu hubenou blonďatou holku, která tam chodí venčit psa… Třeba bych se s ní moh zastavit dýl, teda… kdyby jí ten pes zase někam neutek, uvažuje a rukou mechanicky přejíždí po hladký kůži ženskýho těla vedle sebe. Těla, kterýho se dotýká, a myslí přitom na jiný.

Má už věk na to, aby věděla, že láska dokáže bolet. Ne tak, jak ji před chvílí zabolelo v podbřišku. Ne tak, jak jí občas zabolí, když se jeho prsty na cestě kolem jejích hnědorůžových bradavek v jednom místě zadrhnou, znejistí a na okamžik zarazí, aby se potom pomalu vydaly dál. A ne tak, jako když se konec jeho ukazováčku zastaví na svý okružní pouti, aby stiskl to místo.
 

Leží vedle ní a hlavou mu prolítne, že ji nemiluje. No, možná přece jenom… trochu… ale rozhodně ne tak jako za mlada miloval Alenu, nebo tak jako kdysi Zdenu, natož tak jako předloni Kristýnu. Jo, je pravda, že… se jí rád dotýká, přestože ho ty dotyky nevzruší, rád ji hladí, přestože to v něm nevyvolává žádnej zběsilej chtíč. Pozoruje, jak se jí tělo laskáním napíná, jak se jí mění hlas.

Má už věk na to, aby věděla, že lásku by nikdy neodmítla. Ale co je tohle? Sténá, lapá po dechu a vykřikuje. Touží, aby jeho prsty nepřestávaly. Ví, že by se teď měla soustředit, že už to brzy přijde. Že by se měla připravit, aby hned zkraje zachytila ty prchavý drobný záškuby, který se jí pak rozlijou celým tělem jako vlna tepla. Jenomže najednou ji vyruší pohled stranou – zrcadlo na skříni je ke stárnoucím hledačům lásky nemilosrdný. Nemůže si pomoct… ten výjev jí přijde komickej, koutky úst se jí zvlní nahoru, má co dělat, aby zadržela smích. Blízkost vrcholu se rozplyne v nedohlednu, šance na uvolnění mizí. Se ztuhlejma vnitřnostma si uvědomí, že na střešní okno nad nima začínaj dopadat první déšťový kapky. Netrvá ani pár vteřin a spustí se prudkej jarní déšť.
 
Leží vedle ní a přemejšlí, jestli dospěla k vrcholu. Chvíli se mu zdálo, že jo, ale pak tak najednou ztichla a odvrátila hlavu do polštáře, že ho znejistěla. Mám se jí zeptat? Ne, radši ne, kdo ví, co bych se dověděl…
A tak se rozhodne počkat, co řekne sama. Ale ona mlčí a pozoruje bubnující vodopád na okenním skle. Na co asi myslí, napadne ho. Jenže ona pořád mlčí, což ho donutí, že se i on přizvedne na loktech a dívá se na rychle se měnící čůrky vody… Obtékají drobný nečistoty, z tenkých pramínků se stávají silnější a ty rychle sjíždí dolů. Sleduje jejich proměnlivý trasy a najednou si uvědomí, že chce, aby odjela.

Má už věk na to, aby věděla, že láska se nedá vynutit. Proto se obrátí, zaloví vedle gauče, vytáhne kalhotky a punčocháče a vzápětí si je oblékne. Pak vysvobodí podprsenku ze zajetí jeho košile, svetřík a sukni zvedne z koberce. Když dopne zip, ohlédne se po něm.

Leží vedle místa, který ona před chvílí opustila, a sleduje, jak se obléká. Nerozumí tomu, co se v něm děje. Na jednu stranu si přeje, aby už byla pryč… Na druhou v něm sílí pocit, že by ji měl zadržet. Neudělá nic…

Má už věk na to, aby věděla, že láska se nemusí podrobovat žádnejm zkouškám. Prostě buď je nebo není. A tak si vezme kabelku, vklouzne do mokasín a ohlédne se na něj. Já jdu, řekne a on se zvedne, natáhne si džíny a doprovodí ji ke dveřím. Krátkej polibek rozluští poslední pochybnosti. On chvíli hledá klíče, pak je najde a odemkne. Vyjde s ní na chodbu. Než dorazí k domovním dveřím, přestane pršet.

Stojí na chodbě před oknem a pozoruje ji, jak nasedá do auta.
Pozoruje, jak se auto rozjede a na blízké křižovatce zahne doprava.
Nekonečně dlouho pozoruje, jak na silnici před domem zůstal suchej flek.  

Má už věk na to, aby věděla, že i jedna esemeska může leccos změnit. A tak – když ji známej tón upozorní, že jí přišla zpráva – vytáhne mobil z kabelky. Na semaforu, ke kterýmu zrovna dojíždí, naskočí červená a ona získá pár vteřin na přečtení. PO TVYM AUTE TADY ZUSTAL SUCHEJ FLEK. CHYBIS MI.

Kouká na těch pár písmen na displeji, ale před očima má obraz dvou nahejch těl v zrcadle na skříni. Aniž o tom ví, usmívá se. Probere ji až zvuk klaksonu – svítí zelená. Chvíli po tom, co se rozjede, zapne autorádio. Prostor kolem ní se rázem zaplní starým hitem a hiphopovej zpěv Justina Timberlaka na ni zaútočí záludnou otázkou: WHERE IS THE LOVE?

Zdroj foto: goodwp.com