Kultura21.cz

V dnešní době, kdy je lidská mysl přehlcená informacemi a dojmy, je těžké soustředit se na čtení knih. Možná je třeba ke čtení přistoupit novým způsobem. Není řeč o literatuře faktu, nýbrž o beletrii pro potěchu duše. Autorka prvotiny Atlas povídek doporučuje postupovat takto: pohladit obálku a vstřebat její obrazovou podobu. Otevřít knihu a smyslově ověřit vůni čerstvého tisku. Přečíst první povídku. Prozkoumat ilustraci. Zavřít knihu i oči a nechat v sobě doznít první dojem. To vše ale bude možné až kniha vznikne. Nyní je ve fázi předprodeje.

Anotace

Devět autobiografických povídek popisuje zážitky, prožitky a myšlenkové pochody autorky, podobně jako atlas představuje jednotlivé druhy ovoce a zeleniny nebo soubor map. Autorce se podařilo přetavit leckdy těžké životní lekce do lehkého čtení s malou špetkou moudra. V knize vyzdvihuje především téma krásy. Tu nachází v přírodě, v člověku, ve všem. Kniha zaujme zejména čtenářky od třiceti let, které se stále hledají a ženy po padesátce, jež po přečtení knihy ocení její celkový harmonický dojem.

Proč jsem knihu napsala

Za posledních pět let se v mém životě událo tolik proměn, že jsem cítila nutkavou potřebu to období nějak zpracovat, uzavřít. Změnila jsem se já, moje životní hodnoty a tím se proměnilo i moje okolí. Uvnitř sebe sama jsem věděla, že jednou napíšu knihu. Ale nevěděla jsem jakým způsobem zpracovat román tak, abych nespadla do role oběti, kterou ženy v naší rodině dědí asi po přeslici. Už jsem se téměř svého snu vzdala. A pak jsem najednou napsala první povídku tak, jak jsem chtěla.

Řekli o knize

Dnešní hektická a chaotická doba umí být i tupá, což se může projevit i v knižní tvorbě. Nikoli každá kniha dneška obstojí svým literárním kumštem, úrovní ducha a významem sdělení. Prvotina Evy Moravcové zapadá do pozitivní kategorie, stojí za to ji mít v knihovničce. Osvěžující, živé a přemýšlivé čtení plné podtextu a nadhledu. Nejde o laciné a podbízivé tlachání, které na nás z mnoha dnešních knih útočí. Tyhle řádky psal život, život ženy, která umí naslouchat, má postřeh a dar přetavit vjemy, zážitky i pocity do psaného slova. Za jejími sděleními stojí i trable, což citlivý čtenář mezi řádky vycítí. Želbohu je Atlas povídek útlý, doufám v pokračování.

--Lubomír Vejražka, spisovatel

Kniha je velmi harmonizující. Autorka píše o sobě, ale o konkrétních životních krocích se toho moc nedozvíme. Jednotlivé povídky spíše naznačují momentální duševní rozpoložení autorky a odhalují její vnitřní pocity. Kniha ve mně vyvolala spoustu nezodpovězených otázek, ale také touhu hned teď vyrazit ven a užít si den venku, na čerstvém vzduchu a objevovat nové věci. Líbilo se mi, jak kniha působí konejšivým dojmem a také oceňuji krásný styl vyprávění.

--Jana Osičková, betačtenář

autorka Atlasu povídek Eva Moravcová

O nakladatelské službě Pointa

Předprodej ještě fyzicky neexistující knihy je moderní možností jak si splnit sen a vydat knihu. Jak to funguje? Autor, který se rozhodne vylovit rukopis ze šuplíku a představit jej světu, si založí projekt na platformě některého z mnoha online nakladatelství. Eva Moravcová si vybrala platformu Pointa náležející do skupiny Albatros Media.

Ze seznamu spolupracujících odborníků si autor sestaví knižní tým zahrnující minimálně redaktora, korektora, grafika, sazeče a ilustrátora. Redakce připraví kalkulaci jeho knižní představy a „hurá!“, knížka je puštěna do předprodeje. Budoucí čtenáři si mohou v crowdfundigové kampani vybrat nákup knihy se slevou nebo speciální odměnu. Tu připravuje autor knize na míru. Může to být osobní setkání u kávy nebo třeba celá stránka knihy pro propagaci produktu či služby.

Sama autorka říká: „Velmi jsem uvítala možnost zformovat vysněnou knihu přesně podle svých představ. Věděla jsem, že chci pevnou vazbu, nezvyklý formát knihy a hodně mi záleží na ilustracích. I ty mám vymyšlené v hlavě a bez nich by moje kniha neměla duši.“ „Neovládám práci s grafickými programi, proto jsem vděčná, že šikovný grafik – profík převede mou představu na papír“, dodává Eva Moravcová.

K tomu, aby se sen přeměnil ve skutečnost a kniha Atlas povídek vznikla, zbývá vybrat 100% částky potřebné k jejímu vydání. Je třeba to stihnout za třicet dní. S tím může pomoci každý, kdo miluje literaturu a chápe potřebu osobní realizace. Autorskou tvorbu podpoří i sdílení odkazu, který je jedinečný pro každou knihu v předprodeji. Po jeho rozkliknutí může budoucí majitel knihy získat bližší informace o charakteru knihy, přečíst si slova autora a shlédnout vizualizaci knihy včetně listování. Předplatitelé musí počítat s tím, že mezi odesláním částky za příslušnou odměnu a obdržením balíčku s knihou uplyne nějaká doba. Členové knižního týmu začínají pracovat na výrobě knihy až po dokončení úspěšného předprodeje. Pokud se stane, že kniha čtenáře nezaujme a finální částka se nevybere, příspěvky se vrací lidem zpět.

O autorce

Eva Moravcová se narodila v Jablonci nad Nisou. Po čtyřicítce z Jizerských hor odešla, za prací v kultuře, do Prahy. Nevyzpytatelná životní cesta ji poté zavedla do Poděbrad a nyní žije spokojeně v Hradci Králové. Od dětství miluje knihy, přečetla snad všechny tituly v obecní knihovně, ve které pak několik let působila jako knihovnice. Tak dlouho své bližní obtěžovala nekonečně dlouhými dopisy a e-maily, až, díky reakcím typu: „Já nemám na ty tvé romány čas!“, vznikl rukopis „Atlas povídek.“

Crowdfundigová kampaň na podporu vydání knihy Atlas povídek probíhá od 6. března do 5. dubna 2023. Pro vydání knihy je třeba vybrat minimálně 100 % uvedené částky.

Eva Moravcová: ATLAS POVÍDEK
Autobiografické povídky s lehkým přesahem do oblasti osobního rozvoje.

Vydává online nakladatelství Pointa – financováno formou předprodejní kampaně ZDE

Ukázka

Jmenuji se Eva. Po mamince. V památečním deníku, který si, pár týdnů po mém narození, maminka vedla, se o mě píše jako o Evince. „Evinka se dnes poprvé přetočila na bříško.“ Pak dala Evinka asi mamince zabrat, protože dál se už nic nepsalo. Mé dětské fotoalbum s fotografiemi uchycenýmido papírových růžků začíná „pasením koníčků“. Buclaté miminko, opřené o zaťaté pěstičky, s načesaným „kohoutem“ na hlavičce.

V dětství jsem byla Evička pro babičky, Evča pro kamarádky a když se mámě zdálo, že lenoším nebo nedělám něco podle jejích představ, tak zaznělo zvučně a s hněvivým podtextem: „Evino!“. Kamarád na základní škole mě oslovoval: „E. T.!“. Podle filmu E. T. - Mimozemšťan, který v té době byl u náctiletých hitem. K tomu podobenství mu stačilo asi jen shodné počáteční písmeno. A můj vztek. Čím více jsem se na něj kvůli tomu zlobila, tím častěji mě takto oslovoval. Žádná jiná spojitost s tou ošklivou bytůstkou mě nenapadá. Byla jsem vytáhlá, pěkná holka s obrovskou hřívou kudrnatých vlasů. „Aha!“, v té době jsem ale také začala nosit korzet, protože jsem se vytáhla do výšky příliš rychle a páteř se mi tím nasazeným tempem zkroutila do zatáček. Tak proto.

Nejraději jsem měla oslovení: „Evi“. To mi vydrželo až do pozdní dospělosti. Když mě někdo,
ne úplně cizí, oslovil: „Evo“, duševně to se mnou otřáslo a řekla jsem si, že mě nemá rád... Jméno Eva se mi prostě nelíbilo. I když je to biblické jméno a uvádí se u něj významy jako „matka života“, „životodárná“ nebo „životem obdařená“. Já jsem to tak necítila. Trochu se mi líbilo jen ve psané formě.

Až když jsem, asi před třemi lety, krátce pracovala na brigádě v gastronomii a dílčí úkoly mi přidělovala, stylem vysoko postaveného vojevůdce, služebně starší kolegyně Oksana, pokaždé, když kuchyní ryčně zaznělo: „Jéééva!!!“, začalo se mi po Evě trochu stýskat. Oksana svůj pokřik pokaždé doplnila svižným obloukem opsaným obrovskou naběračkou, který končil ukázáním na místo na dlaždičkách u varného kotle na knedlíky, na kterém jsem měla v tu chvíli stát a nestála.

[...]