Kultura21.cz

 Vilíkova škola byla malá. Ze třídy bylo vidět přes rybník k lesu. Z chodby přes cestu do polí. Přesto měl pocit, že má v ní příliš mnoho prostoru. Bylo to tím, že byl v ní úplně sám. Vilík byl totiž duch. Příběh Evy Šindelkové, který obsadil čtvrtou příčku v naší literární soutěži, pojednává o samotě, strachu, ale i o jeho překonání a získání nového přátelství.

Vilíkova škola byla malá. Ze tříd bylo vidět přes rybník k lesu. Z chodby přes cestu do polí. Přesto měl pocit, že v ní má příliš mnoho prostoru. Bylo to tím, že v ní byl úplně sám. Vilík byl totiž duch.
Každý, kdo ví něco o duchách, ví, že duchové se objevují se soumrakem a s východem slunce zase mizí. A tak Vilík zmizel každé ráno těsně předtím, než se do školy nahrnuly děti a objevil se až potom, co si děti odešly hrát domů.
Druhá věc, která je o duchách známá, je, že duch je pevně svázán s místem. Proto není třeba se duchů bát, protože když vás otravují, můžete jim strašně snadno utéct. Vilík nemohl opustit školní pozemek.
Když se duch Vilík nudil, prohlížel si nástěnky. V září se těšil obrázky z prázdnin a představoval si, jaké by to bylo podívat se k moři, na hrad nebo alespoň do lesa na borůvky.
Prázdniny na nástěnkách nejdřív vystřídalo podzimní listí, pak Vánoce, jarní květiny a těšíme se na léto.
O letních prázdninách se ve škole malovalo a v září se na čistých nástěnkách objevily nové zážitky z prázdnin. Koloběh.
Jednou v říjnu se ale na nástěnce ve třídě ve druhém patře objevil plakát s nápisem: Halloweenská přespávačka!
Vilík netušil o co jde. A když pak 31. října zvečera v tělocvičně narazil na hejno malých dětí se spacáky a batůžky, strašně se vyděsil.
Okamžitě se letěl schovat na záchodky. Vznášel se v kabince a snažil se uklidnit. Ve škole byl sám už tak dlouho, že nevěděl jak se v přítomnosti dětí chovat. A v tu chvíli vrzly dveře na chodbu.
„Já se jenom vyčůrám,“ volal chlapec, který právě vešel dovnitř. Sotva za ním zapadly dveře, opřel se o ně a zatvářil se strašně nešťastně.
Duch Vilík škytl.
„Je tu někdo?“ vykvikl chlapec a strašně rychle se narovnal.
„J-j-j-jenom j-j-já?“ protáhl duch a dveře jeho kabinky se pomalu otevřely.
Chlapec a duch se dívali jeden na druhého a nepoznali byste, který má zrovna větší strach. První se vzpamatoval chlapec. Udělal dva kroky, natáhl ruku a párkrát s ní skrz ducha máchl.
„Tý jo, hologram,“ řekl uznale, „Pan učitel je třída!“
Duch odplul ke stropu.
„Co si to dovoluješ?“ rozčílil se. „Není slušné ostatním sahat do břicha.“
„Pane učiteli?“ rozhlédl se chlapec překvapeně, „Vy tu máte vysílačku?“
„Co je vysílačka?“ zeptal se duch.
„No taková věc, co přenáší zvuk sem a tam,“ odpověděl chlapec a pak se zarazil. „Ty mluvíš sám za sebe?“
„A za koho bych měl mluvit?“ podivil se duch.
„Já myslel… víš, že jako ty jsi vopravdu duch? Ty nejsi jenom strašidlo, co nám pan učitel připravil na stezku odvahy?“
„Já tady žiju, mě nemusí nikdo nikam připravovat,“ duch zněl trochu ublíženě. „Co je to stezka odvahy?“
„To je, že projdeme podle světýlek až úplně dozadu k půdě a každej odtamtud přineseme kamínek. A kdo to zvládne, tak dostane diplom. A pak si prej budeme povídat strašidelný historky. A spát budem v tělocvičně ve spacáku. Táta mi půjčil svůj.“
„A proč to děláte?“
„No, pro zábavu,“ řekl smutně chlapec.
„Ale ty nezníš jako by tě to bavilo?“ duch připlul k chlapci blíž.
„Ale vono to není špatný,“ povzdechl si chlapec, „Jako trochu se bojim do tý tmavý chodby, ale tak jako příjemně víš. Ale pan učitel, von je hodnej, von by nás nepustil někam, kde by se nám mohlo něco stát.“
„Tak v čem je problém?“

„Já jsem si zapomněl doma plyšáka a se bojím, že bez něj neusnu,“ sklopil chlapec hlavu.
„Tak proč nejdeš za plyšákem domů?“ navrhl duch, „Tebe tu na rozdíl ode mě nic nedrží.“
„Von by pan učitel našim zavolal, kdybych si mu řekl,“ zhluboka si povzdechl chlapec, „Jenomže já se bojím, že by se mi Filip smál a pak už by nechtěl bejt se mnou kamarád, kdybych to udělal.“
Duch Vilík se na chlapce díval a cítil všechnu tu bolest a strach, který se skrýval uvnitř. A pak ho něco napadlo. Je ještě třetí věc, kterou ví každý, kdo ví něco o duchách.
„A jak ten tvůj plyšák vypadá?“ zeptal se duch chlapce.
„Je to medvídek,“ zvedl k němu chlapec oči.

Ta třetí věc, kterou každý o duchách ví, je, že dokážou měnit tvar a velikost. Duch Vilík se proměnil ve velkého hnědého medvěda.
Chlapec se rozesmál a v očích se mu rozsvítily jiskřičky.
„To né,“ řekl docela vesele. „Ferda je asi takhle velkej a je modrej až teda na takovou tmavou skvrnu na bříšku, tam co jsem ho ušpinil od čokolády a nejde to vyprat.“
Duch Vilík provedl další změnu.
„A čumáček má trochu do růžova. Ocásek spíš jako bambulku. A víc se usmívá. A a… teď vypadáš úplně jako on!“
Chlapec zářil.
Duch v podobě medvídka na něj mrknul.
„Když mi řekneš, který spacák je tvůj, tak si sednu vedle něj a budu tě celou noc hlídat místo Ferdy, chceš?“
„Ty jseš fakt kámoš!“
„Já?“ duch překvapeně zamrkal, „Já jsem si vždycky přál nějakého kamaráda.“
„No, tak máš mě,“ zazubil se chlapec, „Mohl by ses mi zmenšit do kapsy, abysme šli tu stezku odvahy spolu?“
A tak to dobře dopadlo.
Všechny holčičky i kluci si do tělocvičny přinesli kamínek, který ve tmě svítil, když na něj pan učitel zamířil speciální baterkou.
Historky které pan učitel vyprávěl byly sice trochu strašidelné, ale hodně legrační, takže se nikdo nebál, když nakonec museli zalézt do svých spacáků. Kamarád ducha Vilíka měl místo v koutě u žebřin, pod které se duchový medvídek úplně krásně vešel.
Duch Vilík opravdu hlídal celou noc. Chlapec se ze spánku usmíval a probudil se malou chvíli před svítáním. Když otevřel oči, všiml si, že pan učitel je vzhůru a opřený o švédskou bednu pije kafe. Opatrně se ze spacáku vysoukal, tiše panu učiteli popřál dobré ráno a pak se ho zeptal: „A pane učiteli, budeme tyhle přespávačky dělat často?“
Takže duch Vilík těsně předtím, než s východem slunce zmizel, slyšel jak pan učitel říká: „Myslím, že vzhledem k tomu, jak pěkně se nám povedla tahle, tak určitě ano.“
Když se ten večer duch Vilík objevil ve škole, snad poprvé za celou svou duchovní kariéru se necítil sám. Měl se na co těšit. Měl kamaráda.

Poznámka redakce: Texty výherců zveřejňujeme v původním znění bez redakčních zásahů.