Koho reprezentují Jazyky reprezentace?

Koho reprezentují Jazyky reprezentace?

Tisk

altŽijeme ve světě, kde v každém okamžiku každým svým gestem, mimickým záchvěvem, tónem promluvy i jejím obsahem dáváme najevo nejen svůj postoj, ale zároveň nabízíme ostatním, aby naše vyjádření dekódovali, ať již naše záměry chápou či nikoli. Přitom tentýž znak může nést vícero významů, které se navíc mohou různit i měnit. V úvodu knihy Jazyky reprezentace se navíc dočteme, že člověk na rozdíl od jiných živočišných druhů je schopen nejen reprezentace, ale také re-prezentace, tedy evokování čehosi minulého, co podržel v paměti a chce to někomu zprostředkovat do přítomnosti. Vytváří se tak bezbřehý svět bludišť, skládající se z nespočítatelných významových struktur, které se navíc permanentně přesouvají a mění.

 

Jazyky reprezentace jsou sborníkem, který předkládá dvě desítky odborných, avšak čtivě psaných a vcelku srozumitelných textů, rozdělených do tří velkých oddílů. V prvním nalezneme úvahy zasvěcené reprezentaci jako teoretickému problému. Autoři - jmenuji aspoň Petra A. Bílka, Tomáše Glance a Tomáše Kubíčka - převážně vycházejí ze slovesných útvarů a na základě odkazování jak k odborné literatuře, tak konkrétním příkladům z románové i básnické tvorby (například z Raisových Zapadlých vlastenců, Kunderovy Knihy smíchu a zapomnění, básně Josipa Brodského) řeší jednotlivé zkoumané okruhy, třeba otázku metafory, ikony a indexu, zabývají se poetikou přítomnosti nebo reprezentací hodnoty. Nově osvětlují staré, například aristotelovské termíny, zkoumají prostor překladu, jemuž scházejí potřebné, ale v češtině se nevyskytující (třeba námořnické) výrazy, či zdánlivou iracionalitu vyprávění, prezentovaného - jak se posléze vyjeví - zesnulým či právě skonávajícím člověkem. Dlužno říci, že podobné konstrukce nalézáme nejen v literatuře, ale rovněž ve filmu.

Druhý oddíl přináší studie věnované reprezentaci, jak se odráží ve filosofii i v myšlení o umění a kultuře. Námětově jsou příspěvky tentokrát pestřejší, byť někdy vznikaly v souvislosti se souběžně zpracovávanou větší monografií. To platí pro Karla Činátla a jeho průzkum reprezentace exilu v české vzpomínkově kultuře (s důrazem na 19. století), pro Michala Bauera a jeho úvahy o průběhu II. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1956, pro Stanislava Komárka, jenž se zaměřil na styčné plochy mezi přírodou a kulturou.

alt

Zato zcela nepochopitelný je počin Víta Schmarce, jehož příspěvek nalezneme ve třetím oddílu, zaměřeném na reprezentaci přímo v literatuře a filmu. Článek nazvaný Invaze tančících lupičů těl klamně vytváří dojem původní práce, ačkoli se jedná o pouhý doslovný výsek z rozsáhlejšího textu uveřejněného téměř souběžně v knize Film a dějiny 3 (tam ovšem přejmenovaný Kdo tančí, věří). Pomíjím, že dosti kostrbatě a bizarně propojuje inscenačně vyšumělý americký horor Invaze lupičů těl s českou stalinistickou příšerností Zítra se bude tančit všude; nanejvýš je sjednocuje to, že oba, byť každý jinak, odrážejí mentalitu studené války v 50. letech. Avšak pojmenování článku užité v tomto sborníku vyznívá, jako kdyby se týkal především amerického dílka, zatímco ve Filmu a dějinách 3 odkazuje k českému titulu, který je přitom v obou případech primární. Nikde nepadne zmínka o tom, že by se jednalo o pouhou část jinde zveřejněného textu, jak to učinil například zmíněný Stanislav Komárek.

alt

Ve třetím oddílu nalezneme řadu úvah o konkrétních umělcích a jejich dílech (Škvorecký, Hrabal, Fischl, Klička), o rekvizitách (např. Golemovi, ale také toto téma zpracovala Veronika Ambros nepříliš odlišně již dříve pro jiný sborník), o stále ideologizovaném zobrazení některých dějinných událostí. Pozoruhodná je studie Josefa Švédy o mediálním obrazu bratrů Mašínových, nejprve označených za zločince a poté za hrdiny odboje. Švéda dovozuje, že mašínovské reprezentace, ať již vznikaly za komunismu nebo po jeho pádu, vždy odpovídaly právě dominujícímu ideologickému diskursu, takže pokaždé vytvářely mytizace reálných událostí, jakkoli protikladné. Myslím si, že tato studie patří určitě mezi mimořádně inspirativní.

Filmové tematice jsou věnovány ještě další dvě studie. Jan Čulík čtenáře seznamuje, s jakými teoretickými názory se v zahraničí setkal, například s pojetím kultury jako kolektivním naprogramováním mysli, které se projevuje nejen hodnotami, ale také prostřednictvím symbolů, hrdinů a rituálů. Jindy se kulturní model stává kognitivním schématem, které intersubjektivně sdílí kulturní skupina. A nechybí ani mapka určující míru uznávání tradičních (najmě náboženských) hodnot vůči světským a kolektivních hodnot vůči individualistickým v různých národech světa.

alt

Zjištěná fakta se Čulík pokusil ne zcela šťastně aplikovat na českou kinematografii; zvláště pak v Troškových Kameňákách, příšerných to splácaninách vulgárních vtípků, hledá odraz skutečného stavu společnosti. Je to počínání stejně smysluplné jako hledat v "nováckých" kabaretních skečích výplod soudného ducha nebo v seriálu Ordinace v Růžové zahradě nacházet výpověď o stavu zdravotnictví.

Jaroslav Pinkas se zaměřil na proměny popkulturní reflexe normalizace v české polistopadové kinematografii a v přesně formulovaných zjištěních dospěl k závěru, že převažují idylizující pohledy. Zaznamenává přitom distanci jak od disentu, tak od představitelů komunistického režimu, zatímco nejvíce sympatií získává takříkajíc "šedá zóna" občanů, kteří se střežili s čímkoli se zaplést - nejen ve filmech jako Kolja či Pupendo, ale také v televizním seriálu Vyprávěj. Naproti nim staví deziluzivnější pohledy na minulost, uplatněné například ve filmech Kawasakiho růže, Pouta nebo PF'77. Avšak také Pinkasův text je rozpracováním článku, který ve stručnější podobě vyšel v posledním loňském čísle Cinepuru.

alt


Nezbývá než uzavřít dotazem na editory, zda i recyklaci textů lze považovat za druh reprezentace. V ediční poznámce totiž tvrdí, že s výjimkou Bílkovy studie o metafoře jsou všechny zde zařazené texty publikovány poprvé.

Jazyky reprezentace
Autoři: Veronika Veberová, Petr A. Bílek, Vladimír Papoušek, David Skalický (eds.):
Vydalo nakladatelství Akropolis v roce 2012, 308 stran.
Hodnocení: 50%

Foto: kniha, ireporter.cz, ceskyfilm.web2u.cz, dvdlipa.sk, wrongsideoftheheart.com


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Rád utíkám do vnitřního světa, říká herec Petr Franěk

petr franek200Zatímco asi před třiceti lety ho viděl v dramatu Maryša v Městském divadle Zlín, kde představoval Francka, letos jsem viděl Petra Fraňka také v Maryši, ale v roli hospodského. Hru nastudovalo Divadla Radka Brzobohatého a já tak mohl po letec...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Dávejte si pozor, abyste nepotřebovali dívku, která krotí noční děsy

Povidky po 1 perexUrčitě jste o nich už slyšeli – o svěřencích slečny Peregrinové, kteří nás vtáhli do úplně nového světa podivných. Jak to dopadlo s hrdinou Jacobem, už víte. Ale co se dělo desítky, stovky let před tím, než jsme se seznámili s J...


Literatura

Od pondělí do pátku – Rychlé večeře do 30 minut

Od po do pa perexPochopit, o co tady vlastně jde, mi netrvalo moc dlouho. Od pondělí do pátku – Rychlé večeře do 30 minut – celkem jasný název. Nejdřív mě zaujaly plnokrevné stránky s lákavými jídly. Nad nimi je vpravo v rohu napsaný den – pondě...

Divadlo

Škrhola a lotři ze mlýna ovládli hrad Sovinec

sovinec 200Středověký hrad Sovinec nacházející se v krajině Nízkého Jeseníku je proslulý nejen svou dlouhou minulostí, ale i historickými hrami v podání různých divadelních souborů. Mnoho návštěvníků zavítalo o víkendu na tradiční oblíbenou rodinnou akci s...

Film

Jarní programová nabídka rozkvete v České televizi již začátkem ledna

CT perexPočasí je natolik nevyzpytatelným jevem, že i přes snahy všech možných odborníků a specializovaných přístrojů, nelze nikdy dopředu odhadnout jeho rozmary. Letošní rok je toho příkladem. Vánoce se překvapivě nezahalily do sněhového hávu, a místo pozorová...