Skupina Rotor: „Za těch 30 let už jsme celkem ´lokálně populární´.“

alt Hudební skupina Rotor, kterou zdobí hlas Milana Červenky, přezdívaného další Schellinger, se po pěti letech dala opět dohromady. Jaké mají ambice a jak se v průběhu více než třiceti let změnily zábavy se dozvíte v tomto rozhovoru.

Kapela se dala dohromady po pětileté odmlce - jak vám to šlape?

Rotor hraje určitě v nejsilnější sestavě ve své historii, odpovídá tomu zvýšený zájem pořadatelů o naše vystoupení i vyšší návštěvnost. Reakce fanoušků jsou zatím pozitivní.

Byla přitom založena roku 1982, tedy slovy Vypsané fixy „brutální všechno nejlepší vzpomínky“ a také roku, kdy „se narodil“ Arakain. Jaký to byl pro vás rok?

Jediné, čím jsme si byli při zakládání kapely jisti, byla touha hrát rockovou hudbu. To ostatní přicházelo samo. Mám na mysli shánění peněz na nástroje, aparatur, hledání vlastního stylu, fanynky a následné průšvihy.... Byl to určitě náročný rok.

Jste zábavová kapela, pojďme se tedy o zábavách chvíli bavit. Chodívali jste na ně v mládí i vy?

Určitě. V našem okolí hrávaly vynikající kapely jako ORIENT, WATT 69, PROJEKT 76, atd. Z místních kapel to byl třeba BT STYL, CENT, nebo BÁZE (dnešní Keks).
Chodili jsme je obdivovat, kritizovat, ale hlavně to byly naše vzory.

Jaké to vlastně je? Jedete někam hrát a hlavní cíl musí být pobavit lidi a hrát jim k popíjení piva a jiných alkoholických pochutin?

To je téma, které jsme rozebírali v kapele snad milionkrát. Někdy se nám zdálo, že nás lidé v sále vlastně ani neposlouchají. Opak je pravdou. Zkuste hrát falešně!
Co se týká popíjení, k tomu není třeba nic dodávat. Podívejte se, co pijí návštěvníci diskoték, vesnických plesů, nebo monstrkoncertů. Alkohol! Ten k hudbě, a to nejen k rockové patří. Neptejte se mne proč.

Hrajete sami střízliví nebo padne nějaká lahvinka na povzbuzení?

Občas padne nějaká lahvinka na povzbuzení. Opilí ale zpravidla nebýváme.

Dá se říct, že se nějak proměnily vesnice, do kterých jezdíte?

Místa, kde hrajeme se určitě mění k lepšímu. Nemáme ale většinou moc času změny sledovat. Bohužel hodně pěkných sálů zpustlo, bývají minimálně využívány.

A co osazenstvo? Osobně si myslím, že hlavně omládlo...

Souhlasím. Nicméně původní fandové Rotoru na nás nezapomněli a naše vystoupení navštěvují. Škoda, že je občas už nepoznáváme. Platí to pochopitelně i naopak. Nikdo nemládne a rockeři už vůbec ne!

Téměř celý váš repertoár tvoří vaše písně. Je to obdivuhodné, ale není to u zábavových kapel spíš nevýhoda nebo jisté riziko?

Dnes už ne. Náš repertoár lidé znají a světové hity od nás opravdu nečekají. Občas se dostanou naše skladby i na playlisty rádií. Byli jsme i v pořadech na ČT1.
Za těch 30 let už jsme celkem „lokálně populární“.

V čem se odlišujete od jiných zábavových kapel? Proč by si měli pořadatelé někam pozvat právě vás?

Rotor je opravdu svým stylem ojedinělý, nikoho nenapodobujeme, mezi ostatními rockovými kapelami jsme čitelní. Naše vystoupení jsou dnes i po stránce zvukové na vyšší úrovni, než u většiny podobných skupin.
Nechci, aby to vyznělo příliš nabubřele, ale Rotor je momentálně opravdu ve skvělé formě. Návštěvnost našich vystoupení tomu jasně nasvědčuje.

Ještě by mě zajímalo, jak moc byste se chtěli proslavit? Jestli vám stačí být známí v okruhu vesnic, kde jsou zábavy nebo byste chtěli zažít slávu i například na stadionech po republice?

To je asi nejtěžší otázka. Pro nás je asi důležitý plný sál na našich běžných vystoupeních. Neříkám, že bychom odmítli vystoupení na velkých stadionech. Spíš se chceme v budoucnu občas ukázat na rockových festivalech. Nějaké kroky už pro to děláme.

alt