Klubové dvojkoncerty kapel s různým projevem a pojetím hudby jsou vždy výzvou. Jednak pro ně samé, neboť zdravá rivalita vždy sedí tam někde vzadu za krkem a nenápadně šušká „buď lepší“, tak i pro samotné posluchače. Co si budeme namlouvat. Vznikem mladé uskupení mají určitý okruh skalních fandů, kteří často cestují s muzikanty po šňůře, tvoří základ kotle u pódia a snaží se strhnout „náhodné“ posluchače, kteří prostě přijdou do „svého“ klubu na koncert.
Bez mučení se přiznám, že bandu (jak sami sebe zvou na webu) Five O‘ clock Tea jsem nikdy neslyšel a byl jsem tudíž pln očekávání, jaký tok energie se bude valit z pódia. Již podle vzhledu osazenstva na prknech, jsem nabyl dojmu, že to bude „hustý“. A taky že bylo. Znáte takové ty nádrže na vodu, co jsou k vidění ve filmech? Pokud ne, představte si desítky až stovky kubíků vody uzavřené ve válci na čtyřech nohách a na dně nádrže uzávěr velikosti škopku na prádlo. Stojíte v parném létě pod tou masou, v tom se ten škopek protrhne a na vás se vyvalí neskutečný tok energie, co vás ochladí, ale zároveň vám podrazí nohy. Takhle na mě zapůsobila tahle banda.
Kapele to šlape, vokály se skvěle doplňují, a když Morgan seskočí mezi lidi s mikrofonem schovaným v dredech, roztančí i ledovou královnu a parket se rázem zaplnil i chlapíky s košilkou čouhající ze svetříku. Škoda jen, že zvuk je podoben obrovské kouli decibelů vystřelené na parket a člověk si jen stěží vychutná zajímavé autorské texty, které mají často co říci. Neumím posoudit, zda je to technikou, zvukařem, nebo jen extrémní hlasitostí, ale klub přes chodbu tím netrpí.
Šel bych na 5OT znovu? Jasně, ale chtěl bych lepší zvuk.
A kam Lola běží? Řekl bych, že mírně středním proudem. V tom dobrém smyslu. Tahle partička není sice tak živočišná jako Čaj o páté, ale dělá dobrou muziku! Má v repertoáru skvělou autorskou tvorbu, taky umí přitvrdit, nadevše milují živé hraní a to je znát. Od první minuty mne zaujal „bicman“ Petr svou energetickou prací s paličkami. Překvapen jsem byl, když jsem na pódiu spatřil Víťu Kopeckého, kterého mám spjatého spíše se slidovou trubičkou mazlící jeho bluesové dobro při doprovodu „foukačkáře“ Matěje. Hráč na kytaru je to prostě prvotřídní a do muziky téhle kapely zapadne jako kostka ledu do whisky. Že by záskok?
Když jsem u 5OT psal o složení parketu, tak v tomto případě silně převažovalo to, kvůli čemu vlastně lezou chlapi na stage. Ano, dámy nechtěly muzikanty pustit ani po druhém přídavku a nepomohl ani vtípek frontmana Aleše o tom, zda si někdo pamatuje první písničku, že by jí zopákli, protože jinou už nemají. Nerad bych vzbudil dojem, že Lola běží jen k holkám?! Tak to ani náhodou, já se taky vlnil a bavil. Jen ten zvuk!
Běžel bych za Lolou zase? Jasně a vzal bych s sebou ženu.
Café klub Slávie
2. 4. 2015
Lola běží & Five O‘ clock Tea
Hodnocení: 85%
Autor foto: Rudolf Hojdar
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jako by to téma tajemných mýtických příběhů autorku přitahovalo jako magnet. A proč ne, když to umí! Eva Hölzelová je už autorkou knihy motivované řeckými bájemi a pověstmi Hvězdná obloha a její nová kniha Arina je čistá fantazie? Nevíme, zeptáme se, ale ...
Již po sedmé se v Praze od 17. října do 31. října 2012 koná festival TINA B., jehož tématem je pro letošní rok „štěstí“. Letos jsme pozvali 115 současných autorů z celého světa.
V rámci zlínského divadelního svátku – festivalu Setkání Stretnutie 2019 do Zlína zavítalo také Divadlo pod Palmovkou se svým manuálem Jak sbalit ženu 2.0.
Plynutím času ve filmu se v minulosti zabývala řada tuzemských badatelů: neznámější je rozhodně úvaha Jana Mukařovského, napsaná ve 30. letech, z pozdějších lze zmínit aspoň studie Stanislava Ulve...
