Jak získávaná i vynaložená energie ovlivňovala vývoj civilizace

Energie a civilizace perex Ze školní výuky si pamatujeme, že zejména novodobé technické vymoženosti (parní stroj, spalovací motor, výroba elektřiny…) podněcovaly civilizační pokrok. Kanadský vědec českého původu VÁCLAV SMIL nyní dodává, že to byla právě energie takto získávaná, která lidstvo provázela a provází jako rozhodující prvek, ať mu pomáhá nebo je ničí – skrze stále výkonnější zbraně.

Jeho objemnou, více než šestisetstránkovou knihu Energie a civilizace (s podtitulem Historie) vydalo nakladatelství Academia. Autor postupuje chronologicky, od pravěku až k dnešku. Určuje, že nejprve byl zdrojem energie, která měla být vynaložena, sám člověk shánějící obživu – prostřednictvím lovu i zemědělství. Ten záhy seznává, že těžkou práci mohou zastávat domestikovaná zvířata (Smil vyjmenovává koně, muly, voly, krávy, buvoly a osly). Ostatně výkonnost prvních aut se udávala právě v koňských silách, aby si ji uživatel lépe představil. Ale již v antice, v časech starověkých říší, lidé zjistili, že práci si lze usnadnit také využitím vody a větru. Tehdy vznikají první „lopatkové“ mlýny i těžební či čerpací soustavy. Také se uplatňují výhřevné systémy, kdy oheň a z něho pocházející teplo vytápí místnosti a ohřívá vodu.

Zdroje energie jsou všude kolem nás

Až od 18. století vyvstává překotný technický rozvoj, který energii činí stále dostupnější a zužitkovatelnější. Například vodní či větrné mlýny stály odjakživa na jednom místě, závislé na příhodných přírodních podmínkách. Teprve parní stroj (a vynálezy následné) přinesly pohyblivost – první vlaky tažené parními lokomotivami stejně jako parolodě či velkolepé otáčivé konstrukce v továrnách vzbuzovaly obdiv i úžas. Postupně nastoupila éra aut, letadel i kosmických lodí. Občas se vynoří i názor, že lidstvo ve svých novodobých dějinách prošlo čtyřmi průmyslovými revolucemi, z nichž tu poslední, v níž stále žijeme, charakterizuje masové rozšíření internetu a umělé inteligence.

Energie a civilizace2

Zdvíhání sloupu v Petrohradě

Smil ukazuje, jak teprve v současnosti, když se prohlubuje závislost na těžbě fosilních paliv (uhlí a ropa), přistupuje tlak využívání zdrojů obnovitelných. Spotřeba energie, najmě všudypřítomné elektřiny, stále stoupá a zužitkování slunečního svitu nebo větru k její výrobě je nejisté a nárazové. Smil ovšem dokládá, že „naše neschopnost pochopit chování složitých a vzájemně závislých celků“ činí z jakýchkoli výhledů do budoucna pouhé spekulace, často založené na extrémních předpokladech, ať již v poloze bezbřehého optimismu nebo skličujícího očekávání konce světa.

Autor čerpá z poznatků jiných pisatelů

Václav Smil prostudoval stovky (nejen) odborných knih, jejichž seznam zabírá více než padesát stran, hojně z nich přebírá potřebné údaje a místy z nich předkládá i obsáhlejší výňatky, aby dokreslil vykládanou látku. Vypomáhá si i výpisky ze starověkých románů (Apuleius), básní (Horatius), dějepravných děl (Herodotos, Plutarchos), z novější doby pak využívá i reportáží (jmenovitě od Orwella). Občas přebírá postřehy, shromážděné v nynějších shrnujících publikacích, aniž by nahlédl do výchozího zdroje (například od pozdějších komentátorů přejímá informaci, že raně středověký arabský učenec al-Mas’údí psal mimo jiné o větrných mlýnech – místo toho, aby čerpal přímo od Mas‘údího, jehož práce vyšla i česky pod názvem Rýžoviště zlata a doly drahokamů).

Energie a civilizace3

Parní stroj

S jejich citacemi mám však problém: Smil odkazuje výhradně na anglické zdroje, i v české verzi knihy svědomitě připomenuté, avšak překladatel Pavel Kaas používá zavedená česká přetlumočení, pokud existují – avšak jejich autory či datum vydání zmíní jen ojediněle. To ostatně platí na veškerou literaturu uvedenou v závěrečném seznamu: ačkoli leckteré knihy, s nimiž Smil pracuje, vyšly také česky (i několik Smilových), jejich existence je důsledně zatajena – nejspíš proto, aby zvídavý čtenář nemohl do nich nahlédnout. Také nejsem srozuměn s ponecháním původních rozměrových jednotek, třeba u čtvereční míle si málokdo dokáže představit, jakou plochu zabírá.

Přednosti je čtivost a názornost

Smilova publikace, rozčleněná do sedmi přehledných kapitol (Energie a společnost, Energie v pravěku, Tradiční zemědělství, Předindustriální hnací síly a paliva, Fosilní paliva, primární elektřina a obnovitelé zdroje, Civilizace založená na fosilních palivech, Energie ve světových dějinách), si ovšem zaslouží uznání. Oceníme přehledné a vývojově seřazené náčrty nejrůznějších vynálezů, ať již jsou to soustavy kladek, kola vodních mlýnů nebo vzhled plachet i plachetnic. Řada rytin pochází třeba z pamětihodné Diderotovy a d’Alembertovy Encyklopedie aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel. Zařazeno je rovněž množství grafů, map a fotografií.

Energie a civilizace4

Encyklopedie - výroba lan

Do samostatných rámečků jsou pak vkládána stručná pojednání o nejrůznějších tématech – třeba příklad ze starověkého Říma naznačuje, jak obrovská spotřeba dřeva při tavbě mědi a stříbra vedla v dlouhodobějším horizontu k plošnému odlesňování krajiny. Uhrančivé je také líčení, jak byl roku 1832 v Petrohradě vztyčen – na památku Napoleonovy porážky – přes pětadvacet metrů vysoký kamenný sloup, vážící na 600 tun, a tudíž prý nejtěžší na světě. Celou náročnou akci projektoval příznačně francouzský architekt a do fyzicky náročné práce zapojil zhruba 2400 lidí…

Jako přehledové pojednání je Energie a civilizace jistě přínosným dílem. Smil nezahlcuje obtížně srozumitelným jazykem, naopak hledá čtenářsky přitažlivý styl, aniž by rezignoval na odbornost. Zaujme především komplexnost pohledu a mapování poměrů doslova na celém světě v průběhu dějin.

Energie a civilizace1