Chrám Sv. Barbory v Kutné Hoře má dokonalou akustiku a zvedá pohledy návštěvníků vzhůru
Banner

Chrám Sv. Barbory v Kutné Hoře má dokonalou akustiku a zvedá pohledy návštěvníků vzhůru

Tisk

200 barboraVe dnech 13.-15.9.2013 se v Kutné Hoře koná Kutnohorský varhanní festival na konci léta.

 

 

 

 

Festival zahájí v pátek 13. září brilantní německý varhaník, muzikolog a pedagog profesor Ludger Lohmann, který připravil geniální program s názvem „…ze starých časů“. Tento koncert se bude konat v chrámu Sv. Barbory a právě o této památce přinášíme následující informace.

Chrám Sv. Barbory stojí trochu na vzdor. Nebyl totiž vystavěn na popud některé církevní instituce, například kapituly, či pro bohoslužebné potřeby farnosti, nýbrž byl od počátku zamýšlen jako veliká reprezentativní stavba iniciovaná bohatými kutnohorskými měšťany. Podle kanonického práva měl původně status pouhé kaple. Stavba započala roku 1388 a jejím prvním architektem byl pravděpodobně Jan Parléř. Chrám rostl v prvních letech jako z vody nebo lépe z pískovce, který se těžil v nedalekých lomech. Ten obsahuje velké množství fosílií. Už čtyři roky po započetí stavby bylo vysvěceno 15 oltářů a ke každému ustanoven zvláštní kněz. Do husitských válek se stavba vyšplhala skoro do poloviny dnešní výšky, ale na té zůstala až do roku 1547, kdy bylo zaklenuto střední trojlodí. Nutno říct, že do té doby dovnitř pršelo, což lidem ani chrámu nesvědčí. Kutné Hoře také docházelo stříbro a milí Horníci se proto rozhodli, že stavbu předčasně ukončí. V původním projektu měl být chrám minimálně dvakrát delší a tahle asymetrie působí uvnitř legračně. Zvlášť, když člověk ví, jak jsou Horníci na Barboru pyšní.

bar2

Od roku 1489 až do své smrti roku 1506 pracoval na dostavbě kostela Matěj Rejsek. Ten dostavěl chór , v němž provedl triforium, zónu bazilikálních oken, bohatě utvářenou síťovou žebrovou klenbu (dokončena 1499) a také příslušnou část vnějšího opěrného systému. Stavební zásahy Matyáše Rejska jsou charakteristické uplatněním množství velmi bohatého pozdněgotického dekoru.

Aby bylo možné kostel používat, bylo potřeba především dokončit bazilikálně převýšenou hlavní loď. Příchod respektovaného architekta Benedikta Ried roku 1512 však znamenal radikální změnu. Rejt kromě vrchní části hlavní lodi vybudoval ještě dvě shodně vysoké boční lodě, které se nad zónou mezilodních arkád otevírají do hlavní lodi ve formě empor. Ve své podstatě tak vznikl nad původní částí kostela nový, pozdněgotický halový kostel, zaklenutý krouženou žebrovou klenbou a silně prosvětlený množstvím rozměrných oken. Iluzi „kostela nad kostelem“ ještě zdůraznilo zcela nezvyklé umístění oltářů i ve druhé etáži kostela.

bar1

Ve výzdobě nad levým vchodem objevíte plastiku horníka, který je otočený zády k městu a přidržuje si kutnu, takže trochu odkrývá své pozadí. Byl sem umístěn v době, kdy se kutnohorští podnikatelé semkli proti zástupcům krále, ale dá se chápat jako univerzální symbol. Barbora měla konkurovat jak nedalekému Sedleckému chrámu, tak i Praze.

Další úpravy chrámu pokračovaly až do roku 1905, což znamená, že Barbora čekala na své dokončení víc než 500 let. Po celou dobu se v ní ale k bohoslužbám scházeli obyvatelé města a modlili se ke své patronce. Modlili se k ní i dole pod zemí, zvlášť při závalech. Uměla horníky vysekat z dokonale beznadějných situací. Zkazek o její pomoci se v Hoře tradovalo stovky. Otevírala jim tvrdou skálu, svítila ve tmě nebo ukazovala cestu. Mít nahoře chrám bylo jako zajistit si dole ochranu nebo v ní aspoň doufat.

bar

Neúchvatnější výjevy Svatobarborského chrámu zůstávají návštěvníkům skryty, pokud nezvednou své pohledy vzhůru. Chrámy nebyly stavěny jen pro lidské oči, ale byly zasvěceny Bohu a ty nejroztodivnější objekty jsou umístěny nahoře. Pokud si s sebou vezmete dalekohled, můžete nad ochozy na pilířích obdivovat fantastickou faunu, tvořenou chimérami, netopýry, démony, harpyjemi, žábami nebo okřídlenými berany. Na jednom z jižních pilířů najdete i opici s pomerančem. Jedná se o první plastické zobrazení tohoto ovoce u nás. Uvnitř chrámu vás čeká atmosféra přitlumená barevným světlem vitráží a dokonalá akustika. Pořádají se tu varhanní koncerty a samozřejmě se tu konají pravidelné mše.

Od roku 1995 je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Pokud tedy nestihnete navštívit Kutnou Horu a Chrám svaté Barbory v průběhu festivalu, jistě stojí za to, udělat si sem výlet i v jiném období roku. Třeba se vám podaří objevit i některá z doposud ukrytých tajemství tohoto místa.

Informace k festivalu: http://www.kultura21.cz/hudba/7104-kuthohorsky-varhanni-festival

Zdroj info: www.guide.kh.cz a internet
Foto: internet, autor fotografie s detailem exteriéru je Libor Teplý


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Kryštof Šafer: „Film Váňa vás pobaví a ukáže, že není čeho se bát.”

krystof saferDo kin nedávno vstoupil film o populárním českém žokejovi Váňa – největší závod je život sám. Při této příležitosti jsme položili pár slov producentovi tohoto snímku, Kryštofu Šaferovi, který nám přiblíží film i je...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Z archivu...


Výtvarné umění

Obrazy Eva Chmelová aneb obrazy s krásnou duší malířky

chmelova evaObrazy Evy Chmelové jsou poslové krásy z jiné planety. Přinášejí nám fascinaci, melancholii i štěstí.
PhDr. Ivan Havelka

 

...

Divadlo

Legendární Past na myši ve Zlíně

past-na-mysi-perexMěstské divadlo Zlín uvedlo v půlce října loňského roku jednu z nejznámějších detektivních her na celém světě, Past na myši od Agathy Christie. Jak se světoznámého dramatu zhostilo zlínské divadlo a jak se vyvedlo rozuzlení, tak typi...

Film

Černobílá nicota

nicota200Partnerské vztahy jsou složitou sítí toho dobrého, ale i náročného. Když jsou spolu ve vztahu dvě umělecká ega, může to být ještě o jeden level šílenější. I ve druhém snímku čtvrtečního pražského večera v kině Lucerna v rámci Severské filmové zimy zůs...