Debussy, R. Strauss, V. Novák – a jejich ikonická díla v podání SOČRu

socr bezsmertna200 Na dalším koncertu SOČRu v Obecním domě zazní v pondělí 10. února Debussyho Preludium k Faunovu odpoledni, Čtyři poslední písně Richarda Strausse, které zazpívá Olga Bezsmertna, a Slovácká suita Vítězslava Nováka. Program sestavil hlavní hostující dirigent rozhlasových symfoniků Robert Jindra. Pokud nebudete přímo ve Smetanově síni, můžete si ho v přímém přenosu poslechnout na ČRo Vltava.

Preludium k Faunovu odpoledni, desetiminutovou symfonickou báseň, inspirovanou verši Stéphana Mallarméa, napsal Claude Debussy v roce 1894. Dodnes ji vnímáme jako přelomovou a ikonickou. Autor svou hudbou mocně vyzařoval náladovost, krásu a barevnost, kterou vnímavý člověk vidí a cítí kolem sebe zejména díky měnícím se světelným podmínkám. Nedal základ žádné jasně vyhraněné kompoziční škole, přesto ovšem zůstává téměř výhradním představitelem hudebního impresionismu – směru, který obdobně jako francouzské malířství přelomu 19. a 20. století působivě zdůrazňuje jemnost i opojnost, proměnlivost a intenzitu. Nikoli ovšem vizuálních vjemů, leč zvukových barev.

V roce 1948 se Richard Strauss se světem symbolicky rozloučil mimořádně lyrickými Čtyřmi posledními písněmi. Psal je ve Švýcarsku, kam se musel uchýlit po pádu Německa. Domů do bavorského Garmisch-Partenkirchenu se mohl vrátit až na jaře 1949, jen několik měsíců před smrtí. Ve Čtyřech posledních písních, premiérovaných roku 1950 v Londýně, jde s výjimkou té první o téma smrti. Vyzařuje z nich vzácný klid, smíření a vyrovnanost, jsou testamentem celé generace i osobní zpovědí. Krásnou vokální linku často podpírá zvuk lesního rohu. Jako by i v tom bylo ukryto symbolické ohlédnutí za životem – skladatelova manželka Pauline de Ahna byla významná sopranistka a jeho otec Franz Strauss působil v Mnichově jako profesionální hornista.

Vítězslav Novák zemřel ve stejném roce jako Richard Strauss – a s oběma definitivně odešla velká epocha pozdního romantismu. Mocnou inspiraci nacházel Novák v přírodě. Současně ho však silně ovlivnila moravská lidová hudba. Během letních pobytů ve Velkých Karlovicích na Valašsku, kam poprvé přijel roku 1896, se Novák zamiloval do folkloru, zejména jihovýchodní Moravy, tedy Slovácka. Okouzlen, směřoval tam pravidelně po celé desetiletí. Vztah k hudebnímu folkloru ho navíc inspiroval k vynalézavým úpravám lidových písní pro zpěv a klavír. Dokázal však komponovat i vlastní melodické linie zaměnitelné s lidovými nápěvy, jako je tomu třeba ve verbuňku v části U muziky ze Slovácké suity. Skladba dokončená v létě roku 1903 hudebně zachycuje dojmy z jedné neděle ve Velké nad Veličkou a v Javorníku.

socr 1

Olga Bezsmertna, soprán

Od svého velkolepého debutu v roli Rusalky po boku Piotra Beczaly a v roli Rachel v opeře Židovka po boku legendárního Neila Shicoffa coby Eleazara ve Vídeňské státní opeře v sezoně 2014/15 se Olga Bezsmertna se svým „velkolepým hlasem“ (jak ji popsal rakouský deník Die Presse) zařadila mezi nejvýraznější mladé pěvkyně současnosti.

Sezonu 2023/24 zahájila dalším návratem do Teatro alla Scala, kde zpívala hraběnku ve Figarově svatbě. V této sezoně ji uslyšíme opět v Miláně, tentokrát v Beethovenově Deváté symfonii pod taktovkou Riccarda Chaillyho. Dále se objevila v roli Desdemony v Othellovi v Bavorské státní opeře v Mnichově, v Góreckého „Symfonii žalostných písní“ ve Slezské filharmonii v Katovicích a v Brucknerově Te Deum ve Státní filharmonii Košice. V předchozích sezonách ztvárnila mj. titulní roli v nové inscenaci Rusalky Emmy Dante v milánské La Scale, kde debutovala v sezoně 2021/22 jako Diana v Cavalliho opeře La Calisto a ještě v květnu 2022 se tam vrátila jako Echo v Ariadně na Naxu. Účinkovala také jako vévodkyně parmská v Doktoru Faustovi v Maggio Musicale Fiorentino a jako hraběnka ve Figarově svatbě v Semperově opeře v Drážďanech. Na operním festivalu v lotyšské Siguldě ztvárnila roli Markétky v Gounodově Faustovi. V roce 2015 Olga Bezsmertna debutovala na Salcburském festivalu jako Marzellina v nové inscenaci Fidelia (režie Claus Guth, dirigent Franz Welser-Möst) po boku Jonase Kaufmanna a Adrianne Pieczonky. Na Salcburském festivalu vystoupila také ve Straussově opeře Danaina láska.

Po absolvování Kyjevské národní hudební akademie v roce 2010 a jasném vítězství v soutěži Bertelsmannovy nadace „Neue Stimmen“ v roce 2011 se Olga Bezsmertna stala členkou souboru Vídeňské státní opery, kde od té doby zpívala řadu významných rolí, jako jsou například hraběnka (Figarova svatba), Fiordiligi (Così fan tutte), Donna Elvíra (Don Giovanni), Pamina (Kouzelná flétna), Liu (Turandot), Mimì (Bohéma), Mélisanda (Pelléas a Mélisanda), Taťána (Evžen Oněgin), Rosalinda (Netopýr) a Alice Ford (Falstaff). Umělkyně pravidelně spolupracuje s renomovanými dirigenty (Ádám Fischer, Alain Altinoglu, James Conlon nebo Christian Thielemann) a režiséry (Marco Arturo Marelli, Sven-Eric Bechtholf nebo Adrian Noble).

socr bezsmertna1