Kultura21.cz

Spisovatelka a básnířka Sylva Lauerová je autorkou, která se rozhodně nebojí otevírat tabuizovaná či hůře stravitelná témata. Ve svých románech i básních se dotýká hlubin lidské psychiky, duchovna, různých podob lásky a sexu, společenských témat. Díky tomu, že se naučila vyznat se sama v sobě a ve svých pocitech, nalezla také víru v sebe samu a odvahu stát se manažerkou svého vlastního života. Její oficiální internetové stránky skýtají poměrně dost informací o jejím životě, díle, lidech a věcech, které má či nemá ráda, a tak jsem se snažila vykutat podklady pro tento rozhovor z trochu jiných zdrojů – jejích knih a projektů, kterým se věnuje.

Sylvo, v červnu jste se zúčastnila inspirativního setkání Relove Summit Prague 2013, pro které jste si připravila a zpracovala zajímavou anketu, která měla pomoci definovat lásku v jejích různých podobách. Jak byste vy sama lásku definovala z pohledu barev, smyslů, pocitů?

Když mě Petr Václavek, tvůrce myšlenky a organizátor Relove Summitu bez varování vyzval: „Definuj lásku!“, nenapadlo mě nic jiného, než vyjmenovat symboly, které jako první vyvstaly v mé mysli. Odpověděla jsem tehdy: „Láska je číše, láska je světlo…, láska… je proud teplé vody, dopadající na mou hlavu.“ Sama jsem se později této definici musela smát, připadajíc si jako roztomilý, však lehce retardovaný jedinec. Nicméně! Toto vymezení má zjevně své emoční prameny, vycházející z podvědomí. Číše, ze které se pije, uhasí se žízeň. Číše – zdroj hojnosti, číše, symbol Svatého grálu, číše, slovo představující vznešenost. Světlo jsou paprsky zahánějící tmu. Díky světlu zjišťujete skutečnou podobu věcí a stavů, světlo hřeje, svítí nám na cestu. A zážitek proudu teplé vody, dopadající odněkud seshora na mou hlavu a na ramena, hmm, tak nějak si asociuji pocity spojené s požehnáním…, však víte, ve starých románech čtete – „mana“ dopadala na jeho hlavu a ramena… A barvy? Je jisté, že láska k milenci bude mít jinou barvu a vůni než láska k přírodě. Mohu tedy zkusit definovat svou barvu a vůni lásky univerzální, pak by byla bílá, do stříbrna, se světle modrým nádechem a voněla by kadidlem, vanilkou a skořicí.

V knize Jumaroro mě velmi zaujaly pasáže popisující prožitky hlavní hrdinky v Domě smyslů. Který smysl považujete za nejdůležitější a bez kterého byste se dokázala obejít?

Tak mi dejte asi týden času, já se pak vrátím z tiché meditace a dokončím odpovědi k tomuto rozhovoru :).
Nejdůležitějším smyslem je smysl šestý, tedy intuice. A kdybych dostala nůž na krk a musela se jednoho ze svých smyslů vzdát? Uff, asi by to byl čich. Když jsem měla příšernou rýmu a přes ucpaný nos necítila nic, dalo se s tím žít. Ale těžko si představit, že bych neviděla krásu údolí, ve kterém žiji, a neslyšela hudbu ani zpěv ptáků. Těchto požitků bych se vzdát nechtěla. Snad by byla paměť ke mně milosrdná a ponechala by mi živé vzpomínky na vůni lesa po dešti či čerstvě pražené kávy nebo křupavého, ještě teplého chleba. Ale raději bych si, prosím pěkně, všechny smysly ponechala, děkuji. Tímto vyjadřuji velkou úctu všem, kteří se bez některého z lidských smyslů obejdou a zvládají.

V erotickém románu Hračka vzbuzuje spoustu otázek původ a průběh speciálního rituálu. Myslíte si, že i rituál, který by byl stvořen živelně a instinktivně, bude mít takovou sílu a moc jako rituál prověřený časem a tradicí?

Zásadně platí: cokoliv, čemu věnujeme zvýšenou pozornost, energeticky posilujeme. Mám na mysli pozornost intenzivnější než běžnou. Rozhodně souhlasím, že rituál, který by byl stvořen a proveden živelně a instinktivně, za doprovodu mohutných emocí, by měl značnou sílu. Pokud ovšem k danému přistoupí i přítomnost numinózního, pak se veškeré prožitky i očekávané následky mnohonásobně zesílí. A to nemluvím o energetické podpoře rituálu, vycházející z paměti stovek generací.

Knihu Otrok provází motto „… jsou to hlubiny lidské duše, co nás znepokojuje…“. Spoustu lidí téma překvapilo, šokovalo, zaskočilo – možná i proto, že každý někdy podcení důsledky svého chování. Myslela jste při psaní i na toto hledisko, měla to být například jistá forma varování?

Skutečným mottem románu je věta Never play games with the Devil, you might gamble away your soul. Výrok o hlubinách lidské duše je spíše poznámkou, komentářem k titulu knihy. Ale rozhodně je mottem celé mé tvorby. Tato věta vystihuje, o co mi jde. V každé mé knize jsou ukryty signály, které zrcadlí čtenáře. Jste-li prázdní, pak v mých knihách nic nenajdete, neosloví vás. Tak to je. Otrok je románem na hraně, řekněme, trochu za vlasy přitaženou alegorií. Co na začátku vypadá jako nevinná hra, stane se pastí. Nejedná se o žádný klasický bdsm román, jak bylo zpočátku publikováno.

Vaše kombinace poezie s prózou Michael2007 jako by byla protikladem, jinovou stranou k uvedeným románům Hračka a Otrok. Objevují se v ní andělé vyslaní Bohem… tak mě napadá, co vy a Bůh, případně Bohové?

Ateistou nejsem a po svých osobních zkušenostech jím už ani nikdy být nemůžu. Snad mi Velký Šéf i nadále bude projevovat svou přízeň a lásku. Poeticky řečeno – je jenom na nás, zda uchopíme a pak také udržíme jeho ruku, která je k nám neustále napřažená. A pragmaticky – jedna pravda o tom správném kopanci: V nás ve všech dřímá Bůh i ďábel. A kdo svého ďábla neobjal, aby jej vzápětí mohl pořádně nakopat do zadku, bude o něj po cestě k Bohu, po celý svůj život i nadále zakopávat. Je na každém z nás, komu se budeme zpovídat v posledních vteřinách před smrtí a jak smrt zvládneme. Pokud se někdo má za bezduchou biologickou hmotu, tak ať si tak klidně i umře. Podle naší víry se nám staň.

Sbírka poezie Ovace nevlídnosti v sobě jin a jang, podle mého názoru, krásně spojuje již v samotném názvu. Prý jste se poměrně intenzivně věnovala józe, při jejímž cvičení se pracuje s harmonizací celého organismu. Napadl by vás nyní krátký jin-jang verš na téma vy a jóga?

Verše mě napadaly vždy spíše ve vztahu k buddhistickým meditacím zazenu, než k hatha józe. A teď po mně chcete, abych k tomu všemu přimíchala jin a jang a vytvořila verše? Hm, to asi bude těžké, protože k zazenu patří ne-dualita, na vysvětlování tu asi nemáme prostor. Ale zkusím:

kde jsou drzé opice, které mě chtěly pokousat?

měsíc mé hlavy plave
na hladině dechu
v prázdném těle svítí slunce

V roce 2010 jste pomohla na svět almanachu milostné ženské poezie Královny slz a ostružin. Neuvažujete o tom, že byste královnám dopřáli bratra a počali i mužskou verzi?

Ano, koketovali jsme i s touto myšlenkou, ale mě láká víc a víc poezie experimentální. Do budoucna uvažuji spíše o podpoře takovéto poezie.

Zatím poslední knihou byl Tichošlap. Stejnojmenná hlavní postava tohoto komorního thrilleru plní na světě zvláštní poslání… Věříte v paralelní světy nebo v jakousi verzi Matrixu na Zemi?

Jsem přesvědčena, že po světě běhá docela slušná řádka lidí, která plní řekněme „vyšší poslání“. A vůbec to nemají jednoduché. Často také zůstávají nepostřehnuti, nevystavují na odiv své schopnosti a možnosti. On by je totiž někdo zase mohl ukřižovat, oběsit, upálit, zastřelit nebo zavřít do blázince. Neboť lidstvo je paralyzované ve své materialistické omezenosti. Kdybychom se otevřeli a uvěřili, dokázali bychom věci, které považujeme za naprosto nemožné.

Dalším stěžejním pilířem ve vašem životě je móda, výtvarné umění, design. V jakém rozsahu tvoříte vy sama – módní návrhy, sochy, obrazy, fotografie?

V módní branži jsem byla spíše nástrojem – působila jsem poměrně dlouhou dobu jako modelka, tehdy se říkalo manekýna :-), a pak jsem se věnovala určitou dobu choreografii. Naučila jsem „chodit“ docela slušnou řádku budoucích modelek, jsou mezi nimi i zvučná jména dnešního světa módy. Namalovala jsem všeho všudy tři obrazy (v době, kdy jsem žila v NSR), takže Salvador Dalí ze mě asi nebude. Co mě vždycky fascinovalo a dodnes tomu tak je, jsou vzájemné přesahy dílčích uměleckých oborů, například poezie, jako součást a inspirace výtvarného umění, architektury, designu.

Ukázka ze série scénických pokrývek hlavy designérské kolekce AQUO módní návrhářky Ivany Kaňovské, inspirované románem Jumaroro a prezentované na Prague Fashion Weekend 2012. Foto: Lukáš Dvořák

Tančíte ráda? Pokud ano, jaký tanec je vaším favoritem a s kým byste chtěla protančit večer?

Miluji tanec. Kdyby žil Antonio Gades a mně bylo šestnáct – šla bych se k němu učit flamenco. Salsu bych si zatančila s kýmkoliv, kdo ji má v krvi, tango argentino rozhodně s Pablemo Veronem, s Georgem Cloonym třeba vídeňský valčík a pořádnej ploužák s Johnnym Deppem.

Jaká je vaše životní filozofie? Který z filozofických směrů či filozofů je vám nejbližší?

Vnitřně nejvíc souzním s obsahem starých hermetických textů. Ale plnohodnotná odpověď zde by byla příliš složitá, protože nepovažuji náboženství a filozofické směry za neživé bloky myšlenek či přesvědčení. Po cestě životem si na základě zkušeností, studia a praxe vytvářím svou osobitou formu pohledu na svět. K ní jsem si uždibla něco z hinduismu (jógová cvičení a pránájámu) a buddhismu (zazen, kinhin, tibetskou jógu snu a spánku), a to i přes to, že na krku nosím křížek. Nic z toho nepovažuji za zpronevěru svému Bohu. Na tomto poli odmítám jakoukoliv rigorozitu. Nesmiřitelná jsem pouze vůči zlu. 

Jaká by měla být žena, aby ji muži milovali, obdivovali a ctili?

Kdybyste se zeptala deseti mužů, každý by vám asi odpověděl něco jiného. Jeden by rád sexbombu, druhý dobrou kuchařku, třetí vzornou matku a čtvrtý poslušnou manželku… a tak by to šlo dál. Jsem žena, mám vůbec oprávnění odpovídat? Dobře – zkusme to – charismatická, sexy, se smyslem pro humor, inteligentní, k tomu skromná, dobrá kuchařka, skvělá milenka, vtipná, lehce submisivní, věrná, pracovitá, tolerantní… no to už jsme ale někde u mimozemšťanů :)

Jaký by měl být muž, aby jej milovaly, obdivovaly a ctily ženy?

Charismatický, sexy, laskavý, inteligentní, tolerantní, vtipný, úspěšný… už mě netrapte.

Který ze živlů je vám nejbližší? V souvislosti s vaším pobýváním na Seychelách mě napadá, zda to není voda – potápíte se někdy?

Vodu sice miluji, plavu – dobře a ráda, ale potápění mi k srdci nepřirostlo. V hloubce oceánu mi chybí zpěv ptáků, necítím vůni hlíny a neslyším šelest větru v korunách stromů. Tam dole je svět, který pro mne postrádá jednu dimenzi. A co se týče živlů, mým favoritem je jednoznačně vzduch. Vzduch je nositelem poselství, zajišťuje rovnováhu, vyvažuje a zprostředkuje.

A všetečná otázka na závěr: Píšete nějakou novou knihu? Pokud ano, prozradíte nám, co to bude?

Stojím před podpisem smlouvy s knižním vydavatelstvím Mladá fronta, takže ještě chvilku si tajemství dalšího románu ponechám pro sebe. Jeho vydání jsem ale usmlouvala až na předvánoční trh příštího roku. Potřebuji si totiž odpočinout a chci se konečně naučit francouzsky. V mezidobí dokončím scénář Tichošlapa, který bude podkladem pro komiksovou podobu tohoto oblíbeného románu. Měl by vyjít v nakladatelství van Aspen také až ke konci příštího roku. Pracuji na něm se skvělým výtvarníkem – kreslířem, bude vypadat nádherně a sexy.

Děkuji za odpovědi a dovoluji si připojit jeden odstavec, který jsem objevila na webu Sylvy Lauerové a díky němuž jsem nemusela pokládat jednu otázku, a to: Která kniha vás nejvíce ovlivnila?

Edmondo de Amicis: Srdce
(jako dítě jsem ji zapomenutou vytáhla z tatínkovy knihovny) Velká kniha, formát B4 s překrásnými rytinami a obsahem, který mne zcela uchvátil a naladil mne už provždy na idealisticko-sentimentálně-romantickou notu. Schovala jsem si ji pak k sobě a moc se tátovi nechlubila s tím, jak mne okouzlila, už tenkrát jsem cítila, že by se mi někdo mohl smát, že je ta knížka moc kýčovitá. A taky mi tak nějak nepřipadala příliš pravdivá ve své ušlechtilosti.
Ale byla krásná, je krásná, často na ni myslím a vím i teď, kde přesně je v knihovně uložená. V té době jsem asi začala budovat svoji představu o tom, že život je rajskou zahradou, pokud si jej tak přejeme a té představě uvěříme. A rajská zahrada je plná krásných zvuků a barev, krotkých a nevinných zvířat, věrných přátel, inteligentních, kultivovaných a přitom vášnivých lidí, výjimečných umělců, vybraného jídla, skvělých kuchařů, zářících žen a nádherných mužů.

Foto: Klára Smílková (fotografie ze křtu Tichošlapa) a KIVA foto (ostatní)

www.sylvalauerova.cz
FB: www.facebook.com/Sylvalauerova.cz?fref=ts