Do města Gothamu dorazilo nové zlo. Joker motá Batmanovi hlavu, protože to tajemství zná, ale nehodlá mu ho prozradit. Za vším má stát Černá rukavice. Batman ale ani zdaleka netuší, kdo nebo co by měla Černá rukavice být, a snaží se to vypátrat. Mezitím si užívá volného času se svojí druhou polovičkou Jezebel Jet. Zároveň si ale od ní chce držet odstup, protože nechce dopustit, aby se jí něco stalo. Na to aby ale Černou rukavici porazil, musí ji nejdřív pochopit. A aby ji pochopil, musí nejdřív pochopit pořádně sám sebe.
Hektická doba, celý den v poklusu, v hlavě jen pracovní záležitosti, tak vypadá život mnohých z nás. Tak nějak se vytrácí čas se pozastavit nad věcmi a jevy, které nás obklopují, vytvářejí kulisy našeho života, které ale nezapadají do škatulky výjimečné, důležité. Právě tyto „obyčejnosti“ jsou náměty jednotlivých fejetonů písničkáře Jana Buriana, který je vydal v knize s titulem Přímluva za dnešní dobu.
Podtitulek knížky „Kdo miluje nejvíc“ britské spisovatelky Tess Stimson určitě vzbudí zvědavost a přiměje čtenářku, ale i některého čtenáře, aby knížku otevřeli a začetli se do ní.
Drobná útlá knížečka s laciným obrázkem připomínajícím komiksové duo lacině oděných dívčin Hana a Hana. Podle anotace se jedná o básně. Těch je však v publikaci pomálu. Většina spadá do kategorie říkanka, při troše dobré vůle možná básnička. Autor rýmuje střídavým rýmem abab nenáročné říkanky.
Dostala se mi do rukou útlá knížka Návštěva malé smrti a dýchlo na mě hořkosladké kouzlo. Námět je trochu strašidelný, pomyslela jsem si. Co to má znamenat? Jenže od počátku až do konce jsem jedním dechem na jeden zátah dočetla čarovný příběh o malé smrti, malé roztomilé osůbce, kterou však takto nikdo nezná. Tiše našlapuje, jemně klepe na dveře, bere ostýchavě za ruku umírající lidi a loďkou je odveze do království mrtvých, kde je chovají jako v bavlnce.
Nalezneme stále mnoho lidí, kteří přes své mimořádné zásluhy o nejrůznější obory lidského vědění zůstávají širší veřejnosti neznámí. Patří mezi ně profesor obecné botaniky Jan Calábek (1903-1992), celoživotně spjatý s brněnským prostředím. Jeho zásluha spočívá v tom, že své zaměření propojil s filmem - a podivuhodný svět rostlin, zvláště pak jejich růst a pohyby, zachytil na filmovém pásu.
V jednom rybníce, o který se staral, velmi dobře je nutné podotknout, dlouhá léta vodník Jaromír, co psal básně a byl duše poetická, nastala katastrofa. Hned po oslavě svých pětistých narozenin totiž Jaromír sebral svoje saky paky a odešel na odpočinek. Ať si prý rybník U Zeleného tajtrdlíka poradí, jak dovede. No a obyvatelé této vodní plochy se snažili, jak nejvíc mohli. Jenže neměli správce, tak dosáhli naprostého chaosu. Nic se nestíhalo, všechno se odkládalo na pak, každý dělal jen to, co se mu chtělo, tudíž většinou nic, proto se „…mocní vládci sladkovodní říše rozzlobili, vyškrtli rybník U Zeleného tajtrdlíka se Stříbropěnného seznamu chráněných vodních ploch a tím také přestali nad tímto rybníkem držet svoji ochrannou ruku, ploutev anebo kdo co měl.“ (strana 13)
K 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje vydalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti publikaci Pravdivý příběh byzantských věrozvěstů Konstantina a Metoděje. Publikace zabalená v ilustrované dárkové krabici potěší milovníky pověstí a historie, dospělé i děti. Kromě tří knih v ní čtenáři najdou dva nečekané bonusy.
Na konci dubna oslavil režisér Juraj Jakubisko, kdysi jeden z nejmladších aktérů československé nové vlny, pětasedmdesátiny. Česká televize k tomu nachystala sérii jeho filmů a sám Jakubisko si nadělil knihu poutavých vzpomínek Živé stříbro. Vydalo ji nakladatelství XYZ.
Druhý Mandel sonetů. Dvacettři stran poezie a to i s doslovem. Šestnáct básní, čtrnáct řádků, nic víc a nic míň. V těch čtrnácti verších je bravurně popsaná podstata jednotlivých básní. Jakoby básník viděl člověku do duše. Nejméně jedna polovina básní se dá dozajista popsat jako milostná. Slova jež líčí pocity autora jsou výstižná a hravá. Hladící duši jež se blahem tetelí, kdy při posledním řádku si posteskne – „Jaká škoda, že už je konec.“
Dlouho jsem přemýšlela, jak začít svůj článek o velmi výrazném románu ruského autora, až jsem při opětovném listování knihou narazila na tento odstavec: Mnohem později jsem pochopil záměr člověka, který napsal tyto stránky: příběh, který vyprávěl, připomínal bažinu. Stačilo do ní vstoupit – přičemž vůbec nebylo nutné číst knihu od začátku – a nebylo možné přestat, dokud zbývaly nějaké nepřečtené stránky. Autor jakoby záměrně kladl uprostřed stránek pasti a lákal neopatrného čtenáře přísliby budoucích tajemství, naznačoval výjimečnost prožitků a současně s tím nedovoloval ani na okamžik zapochybovat o tom, že popisované události jsou skutečné.(strany 19/20)
Na pulty knihkupectví se tentokrát v brožované podobě vrací úspěšný detektivní román Vladař (Sovereign, 2006, česky 2010), jehož autorem je britský spisovatel C. J. Sansom. Jedná se o třetí díl volné historické detektivní série Matthew Shardlake. Reformistický právník Matthew Shardlake se po popravě ministra Cromwella snaží vést advokátní praxi a moc na sebe neupozorňovat. Doufá, že ho již mocipáni nechají na pokoji a nebudou vyžadovat jeho služeb.
Hravé tvoření od Tony Payne je zábavná pracovní kniha s důmyslnými postupy pro vytváření předmětů z papírů. Jednotlivé návrhy výtvorů si samy dotváříte dokreslováním, stříháním a lepením. Tak i přesto, že jsou jednotlivé návody předtištěny, získávají otisk tvůrce a vznikne vždy jeden každý originál, za který se rozhodně nemusíte stydět.
