Reklama
Banner

Brigita – knižní telenovela

Email Tisk
ImageKdyž jsem si přečetla anotaci knížky Hany Rebeky Šiander Brigita, řekla jsem si – něco pro mne. Šedesátiletá hrdinka, která v důchodu najednou neví, co s časem. Dosud žila pro rodinu a zaměstnání (byla zdravotní sestrou na chirurgii), teď se s ní počítá samozřejmě jako s hlídací babičkou. Všichni jí radí, jak si má užívat volna, jenže Brigita se cítí osamělá, proto se rozhodne, že si najde nějaké zaměstnání. Odpoví na několik inzerátů, vyrazí na pohovory, po prvních zkušenostech změní svůj vzhled a na dalším pohovoru uspěje. Se zaměstnáním nachází krásnou náplň volných chvil a jako bonus – lásku. Krásný idylický pohodový román, někdo by řekl – červená knihovna 21. století.

ImageKdyž jsem si přečetla anotaci knížky Hany Rebeky Šiander Brigita, řekla jsem si – něco pro mne. Šedesátiletá hrdinka, která v důchodu najednou neví, co s časem. Dosud žila pro rodinu a zaměstnání (byla zdravotní sestrou na chirurgii), teď se s ní počítá samozřejmě jako s hlídací babičkou. Všichni jí radí, jak si má užívat volna, jenže Brigita se cítí osamělá, proto se rozhodne, že si najde nějaké zaměstnání. Odpoví na několik inzerátů, vyrazí na pohovory, po prvních zkušenostech změní svůj vzhled a na dalším pohovoru uspěje. Se zaměstnáním nachází krásnou náplň volných chvil a jako bonus – lásku. Krásný idylický pohodový román, někdo by řekl – červená knihovna 21. století.

Kniha mne překvapila svým rozsahem (přes 400 stran) i počtem hrdinů. Vedle Brigity jsem se na stránkách potkala s Janem Kleinem a jeho dcerou Terezou (budoucí Brigitini zaměstnavatelé), Kryštofem, nezdárným Tereziným manželem, Robertem a Kamilou, dlouholetými přáteli rodiny Kleinových, jejich synem Petrem, úspěšným advokátem a záhadným Oskarem – tady se hodí jen jedno označení: lump.

Osudy jednotlivých aktérů se proplétají jako klubka nití. Tereza Kleinová se rozvádí, Petr, kamarád z dětství, který se znovu objevuje v jejím životě, ji zastupuje. Od začátku je nabíledni, že tito dva mladí lidé najdou společnou řeč a záhy i společnou cestu životem. Proti Petrovi stojí Kryštof – egoista, který Terezu týral tři roky, než se odhodlala pro radikální řez. Víc jak padesátiletá Petrova matka Kamila nepracuje, nemusí, její manžel Robert úspěšně vede velkou stavební firmu. Kamila celé dny nakupuje a věnuje se péči o svůj vzhled. Také si rozšiřuje znalosti cizích jazyků v jazykovém kurzu, který vede šestatřicetiletý, velmi pohledný Oskar. Je to záhadný muž, který operuje po celé Evropě i ve Spojených státech Amerických. Jeho doménou jsou stárnoucí ženy bohatých manželů nebo stařičké osamocené babičky s tučnými konty. Kamila je Oskarem okouzlena, přijímá jeho laskavosti, ráda se s ním schází. Dřív než dojde k jejich intimnímu sblížení, Kamilin manžel Robert po nevydařené rozmluvě u snídaně (vytušil, že se něco děje, na Kamilu uhodil, neodpověděla a on odešel) havaruje. Tehdy si Kamila uvědomí, koho by svým nerozvážným činem ztratila. Dalším hrdinou je Jan Klein – důležitá osoba pro Brigitu Benešovou. Majitel krásného domu s velkou zahradou a ovocných sadů. Vdovec. Právě on zaměstná Brigitu jako zahradnici. On se do ní zamiluje a po několika měsících jí nabídne společný život.

Knížka má mnoho motivů, mnoho postav, přitom však je, z mého pohledu, naprosto černobílá. Od začátku víte, co bude, co se komu přihodí, kam zamíří. Všichni jsou buď dobří nebo špatní. Chybějí emoce, vypjaté situace. Vše vždy končí dobře, bezproblémově nebo do ztracena. Například je jasné, že Oskar Kamilu zneužil, že jeho zájem o ni byl zástupný, jeho zajímala firemní konta jejího manžela. Hodlal jako zdatný hacker, pustit žilou Robertovu firemnímu kontu. Kamila se s ním rozejde sice dřív, ale Oskar už v té době ví dost, aby se o něco mohl pokusit, přesto firemní počítače nenapadne… K tomu ještě Robert Kamile odpouští bez přívlastků – neumím si představit muže, který by byl tak nad věcí.

Image


Všichni se tedy mají rádi, všichni se s radostí stýkají – jen ti dva zlouni: Oskar a Kryštof, jsou vypoklonkování z ráje. Dialogy jsou většinou vyumělkované, staří i mladí hovoří stejně, někdy až archaickou češtinou, jako kdyby mezi nimi nebylo věkového rozdílu. Popisy jsou zdlouhavé, časté opakování výrazů a vlastních jmen neslouží ke gradaci děje, zdůraznění situace, jen tam prostě je. Také mne zaskočilo několik nepřesností z oblasti reálií. Nemám ráda, když autor příliš v románu konkretizuje „místo činu“ – stačí mi v ulicích Prahy, na předměstí Brna, v našem městě… nemusím vědět, o kterou jde přesně ulici, kavárnu, náměstí. Pokud však děj autor zasadí na konkrétní místo, hodlá přesně určit, kde hrdina právě stojí, sedí, kam jde, pak by reálie měly sedět, což se tady v několika případech nepovedlo (Louvre, pěší zóna k Jindřišské věži…).

Suma sumárum – rozsáhlý román Hany Rebeky Šiander neurazí, ale nenadchne. Čte se od kapitoly ke kapitole a vleče se jak nekonečný televizní seriál. Zůstává stále v jedné poloze – pohoda za každou cenu. Je to škoda – nahozené postavy měly na víc. Mohla vzniknout pěkná knížka o ženě, která vzala svůj osud do ruky a rozhodla se nebýt jen hlídací babičkou.

Název: Brigita
Autor: Hana Rebeka Šiander
Nakladatelství: Deus, 2012

Zdroj foto:
Deus nakladatelství



 

Komentáře   

 
-2 #1 Reakce autorky H. R. ŠianderHana Rebeka Šiander 2012-09-07 11:59
Pěkné dopoledne, paní Semelková,
téměř o devět měsíců později jsem narazila na tuto Vaši recenzi své první knihy BRIGITA.
Na svůj názor máte samozřejmě zcela právo, a neberu Vám jej, ale chtěla bych se ohradit proti Vaší kritice týkající se pražských reálií, které hodnotíte jako chybnou.
Jako autorka bydlím sedm let v Praze a rovněž můj dobrý přítel, který moji knihu přečetl (sedmkrát a redigoval text) bydlí v Praze zhruba čtyřicet let. Pražské kavárny, restaurace či ulice, které zmiňuji v knize jsou tedy správné. Možná jste jen knihu přečetla příliš rychle.
Rovněž bych se ráda vyjádřila k "archaismům", o kterých píšete. Jsem tak trochu renesanční typ člověka a to, co může budit dojem zastaralosti, je mi vlastní. Škoda, že se neznáme osobně...
Přeji všechno dobré a budu se těšit na recenzi mé druhé knihy HEDVIKA, která vyjde na podzim 2012.
Jsem v dokonalé úctě, Hana Rebeka Šiander
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Punková bible pro všechny generace

punkovy prapor perexTak lze charakterizovat knihu malého rozměru, ale velkého obsahu s názvem Punkový prapor. Autorem této výpovědi je Petr B. Výškovický, který zúročil všechny nejen punkové zkušenosti a předložil tak...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Co je tvoje, je i moje: Román o tom, že nic není černobílé

coje 200Ostravské nakladatelství Domino asi není potřeba nějak zvlášť představovat. Vzniklo v roce 1997 a na svém kontě má už stovky mezi čtenáři velmi oblíbených knih. Detektivkami a thrillery počínaje, čtením pro dospívající konče. Pokud je vaším šálkem čaje...

Sen noci svatojánské promění jeviště v magickou džungli

sen noci svatojanskeV malírně zlínského divadla vzniká jeden z největších bubnů v republice! Pro nesmrtelnou Shakespearovu komedii o zběsilé touze po lásce a milování Sen noci svatojánské, která bude mít pre...

Dovolená v Africe, dovolená za trest?

blended 200Ano, máme tu zase další romantickou komedii, která těžko dosáhne výborného hodnocení na filmových fórech, už právě jen z podstaty, že jde o výše zmínění žánr. A ano, skončí to happy endem, ale to tak nějak víme všichni, a kdyby to nevyšlo v prv...

Pražský filharmonický sbor a Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK společně vstoupí do narozeninové sezóny

 

pfk 200Před osmi desítkami let vznikla dvě významná česká hudební tělesa. Obě si za dobu své existence vydobyla pověst kvalitního a všestranného interpreta doma i v zahraničí. Založení Pražského filharmonického sboru iniciov...