Banner

Basák z Chinaski si dopřál další bokovku

Email Tisk

Prsi na habry 200Ne, na tom není nic špatného. Občasné tvůrčí odskoky členů známých kapel mohou přinést osvěžení v podobě netuctových projektů. Album Prší na habry, které nahrál Ondřej Škoch se svými hosty, je toho příkladem.   

 


Bez ohledu na větší či menší originalitu nahraného materiálu a celkové vyznění alba zaslouží baskytarista kapely Chinaski hned na začátku pochvalu za to, že se pustil do zhudebňování poezie. Potlesk! Za každým takovým počinem je snaha oživit texty, které by jinak zůstaly pro část publika neznámé a třeba i věčně „mrtvé“. Ondřej Škoch se tak postaral o další zpřístupnění básní francouzské autorky Suzanne Renaud (1889-1964), manželky básníka a grafika Bohuslava Reynka.   


Prší na habry navazuje na předchozí alba hudebně poetického projektu - Nitky (2002) a První sníh (2011). O český překlad se i tentokrát postarala Alice Škochová, kterou už před lety zaujal osud francouzské básnířky, především životní fáze po komunistickém převratu v roce 1948. Básně Suzanne Renaud jsou sice přírodní lyrikou, ale to nejdůležitější, co v sobě nesou, je možné zjednodušeně vyjádřit jedním slovem: smutek.  

Prsi na habry


Krajina brázděná poutníky znavenými/ kde smutné jabloně ohýbají hřbety/ pod nůší naloženou přetěžkými léty/ samotou, větrem, bídou a stáří stíny…“ (Veronika)
Skladatel a muzikant Ondřej Škoch projevil velkou dávku dobrého vkusu, když na nahrávání přizval nejen partu výborných muzikantů, ale hlavně zpěvačku Zuzanu Homolovou. V minulosti proslula jako skvělá interpretka lidových písní a slovenská akademie ji v roce 2005 ocenila v kategorii world-music. Její pěvecký vklad je natolik silný, až nabádá k úvaze, zda neměla dostat více prostoru. O vylepšení hudebního doprovodu, o zvuky z jiného světa se postaral Tomáš Reindl ovládající indická tabla, didgeridoo a udu.


Celkovým hudebním vyzněním se Prší na habry drží v „bezpečném“ rámci, kde se mohou potkat zejména příznivci nestupidního středního proudu nebo muzikálů.  Některé skladby mají přímo divadelní atmosféru. Jakoby byly ušité na míru pro dění na prknech, která znamenají svět. Většinu písní by jistě „uneslo“ většinové rádio a určitě by je neodmítli lidé, jimž je příjemný melodický poprock. I když třeba píseň Naslouchám do temnoty je nakročením do trochu jiné zóny a člověk by z variací na tento kus rád poskládal celé album.  

Prsi na habry2


Dalo by se rovněž namítnout, že takto laděné básně by si zasloužily spíše akustický a nástrojově skromnější doprovod. Tedy – více alternativy, více syrovosti. Tím by ovšem Ondřej Škoch narušil původní plán: přiblížit hodnotnou poezii širšímu publiku. Zdá se, že cesta, kterou se vydal, má své opodstatnění.

 
Ukázka z alba - videoklip Houby:


Název:  Prší na habry
Interpreti: Ondřej Škoch & Zuzana Homolová  
Žánr:  pop/rock/šanson
Skladby:  1/ Prší na habry,  2/ Houby,  3/ Nokturno, 4/ Naslouchám do temnoty,  5/ Barokní obraz, 6/ Hejno vran, 7/  Marnost,  8/ Tvůj život, 9/ Ruka/La main, 10/ Veronika
Stopáž:  42:01
Vydáno: 100PROmotion, 2014   
Hodnocení:  75 %


Zdroj foto: www.nitky.cz, www.kulturissimo.cz, www.hudebniknihovna.cz 



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Cestou necestou s mistrem haiku, japonským básníkem Bašó

alt“Nevím, jestli to znáš taky, vždycky když vidím mraky, mám hroznou chuť vypadnou z týhle díry” zpívá Petr Fiala, frontman skupiny Mňága a Žďorp v jedné písni. Netuším, zda Bašó viděl mraky, a zda je Bašovo rodné město Uen...

Divadlo

Kontroverzní malé feministky pobavily brněnský Kabinet Múz

Minifemini 200Kulturní sdružení Napříč.cz je skupina odvážných a především umělecky nadaných lidí, kteří se snaží společně vytvořit alternativu k současnému tradičnímu konzumnímu proudu umění a zábavy. Toto sdružení předvedlo v rámci osla...

Film

Doba ledová 4 potěší malé i velké diváky

altKdyž před třemi lety Doba ledová 3 vydělala celosvětově téměř 900 miliónů dolarů, nikdo jistě nepochyboval, že do pár let vznikne další pokračování. 28. června tedy vstoupilo do našich biografů nejnovější dobrodružství podivné smečky tvořené...