Reklama
Banner
Banner

Basák z Chinaski si dopřál další bokovku

Email Tisk

Prsi na habry 200Ne, na tom není nic špatného. Občasné tvůrčí odskoky členů známých kapel mohou přinést osvěžení v podobě netuctových projektů. Album Prší na habry, které nahrál Ondřej Škoch se svými hosty, je toho příkladem.   

 


Bez ohledu na větší či menší originalitu nahraného materiálu a celkové vyznění alba zaslouží baskytarista kapely Chinaski hned na začátku pochvalu za to, že se pustil do zhudebňování poezie. Potlesk! Za každým takovým počinem je snaha oživit texty, které by jinak zůstaly pro část publika neznámé a třeba i věčně „mrtvé“. Ondřej Škoch se tak postaral o další zpřístupnění básní francouzské autorky Suzanne Renaud (1889-1964), manželky básníka a grafika Bohuslava Reynka.   


Prší na habry navazuje na předchozí alba hudebně poetického projektu - Nitky (2002) a První sníh (2011). O český překlad se i tentokrát postarala Alice Škochová, kterou už před lety zaujal osud francouzské básnířky, především životní fáze po komunistickém převratu v roce 1948. Básně Suzanne Renaud jsou sice přírodní lyrikou, ale to nejdůležitější, co v sobě nesou, je možné zjednodušeně vyjádřit jedním slovem: smutek.  

Prsi na habry


Krajina brázděná poutníky znavenými/ kde smutné jabloně ohýbají hřbety/ pod nůší naloženou přetěžkými léty/ samotou, větrem, bídou a stáří stíny…“ (Veronika)
Skladatel a muzikant Ondřej Škoch projevil velkou dávku dobrého vkusu, když na nahrávání přizval nejen partu výborných muzikantů, ale hlavně zpěvačku Zuzanu Homolovou. V minulosti proslula jako skvělá interpretka lidových písní a slovenská akademie ji v roce 2005 ocenila v kategorii world-music. Její pěvecký vklad je natolik silný, až nabádá k úvaze, zda neměla dostat více prostoru. O vylepšení hudebního doprovodu, o zvuky z jiného světa se postaral Tomáš Reindl ovládající indická tabla, didgeridoo a udu.


Celkovým hudebním vyzněním se Prší na habry drží v „bezpečném“ rámci, kde se mohou potkat zejména příznivci nestupidního středního proudu nebo muzikálů.  Některé skladby mají přímo divadelní atmosféru. Jakoby byly ušité na míru pro dění na prknech, která znamenají svět. Většinu písní by jistě „uneslo“ většinové rádio a určitě by je neodmítli lidé, jimž je příjemný melodický poprock. I když třeba píseň Naslouchám do temnoty je nakročením do trochu jiné zóny a člověk by z variací na tento kus rád poskládal celé album.  

Prsi na habry2


Dalo by se rovněž namítnout, že takto laděné básně by si zasloužily spíše akustický a nástrojově skromnější doprovod. Tedy – více alternativy, více syrovosti. Tím by ovšem Ondřej Škoch narušil původní plán: přiblížit hodnotnou poezii širšímu publiku. Zdá se, že cesta, kterou se vydal, má své opodstatnění.

 
Ukázka z alba - videoklip Houby:


Název:  Prší na habry
Interpreti: Ondřej Škoch & Zuzana Homolová  
Žánr:  pop/rock/šanson
Skladby:  1/ Prší na habry,  2/ Houby,  3/ Nokturno, 4/ Naslouchám do temnoty,  5/ Barokní obraz, 6/ Hejno vran, 7/  Marnost,  8/ Tvůj život, 9/ Ruka/La main, 10/ Veronika
Stopáž:  42:01
Vydáno: 100PROmotion, 2014   
Hodnocení:  75 %


Zdroj foto: www.nitky.cz, www.kulturissimo.cz, www.hudebniknihovna.cz 



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

LENKA KLESTILOVÁ

ředitelka terénní pečovatelské služby Kvalitní podzim života, z.ú

Film:


PHAR LAP

Nejsem ani fotbalista a ani hokej mě nebaví. Vlastně žádný sport mě nenadchl natolik, abych ho sledovala natož, abych se mu věnovala, ale nasel se jeden hrdina, který mě vážně inspiroval. Emotivní příběh z doby třicátých let, kdy v Austrálii řádila ekonomická krize, je plný nadějí a odhodlání vyhrát, ale i pádů. Krásně ukazuje, jak zkažená umí být lidská povaha. Moc, bohatství a závist, které světem vládnou. Australský film z roku 1983 mi přinesl mého sportovního hrdinu - Phar Lapa. Tenhle anglický plnokrevník byl osobnost. Přestože byl o 10 cm větší a o 150 kg těžší než jeho vrstevníci a prohrával závod za závodem, jeho trenér věřil v jeho dobrý rodokmen a trénoval ho až do úmoru. Jednoho dne se ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, najednou začal posouvat dopředu, až na konec zaujal první pozici. Od té doby byl jasným vítězem ve všech dostizích, ve kterých startoval. Pro sázkaře byl jistotou, ale Austrálii rozdělil na dvě části. Jednou byl milován, druhou nenáviděn. A to natolik, že jednoho dne zemřel. Hypotéz o příčině jeho smrti je mnoho, avšak ta pravá nebyla nikdy objasněna. Ať už za smrt toho koně může kdokoliv, jedno je jisté, můžou za to lidi a jejich hamižnost po penězích. Viník bohužel nikdy nebyl potrestán. Stále ho můžeme vidět v Melbournském muzeu. Snad se mi někdy povede se tam zajet podívat. Díky filmu se mi opravdu vryl do srdce!

Banner

Anketa


Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Literatura

Zavřená truhla, druhý pokus napodobit Agathu Christie

zavrena truhla 200Sophie Hannah oživila ve svých románech slavného detektiva Hercula Poirota. Tuto postavu vymyslela Agatha Christie, slavná autorka detektivních románů, přesně před sto lety, v roce 1916. Mám její příběhy moc ráda a nevím, jestli by o...

Divadlo

Čechov a Puškin na jevištích Městských divadel pražských

puski200Na jevištích Městských divadel pražských se právě zkouší nadčasové příběhy dvou ruských velikánů A. P. Čechova a A. S. Puškina. Režisér Petr Svojtka v Divadle Rokoko připravuje tragikomedii Strýček Váňa o velkých touhách a nenaplněných snech. V Divadle ...

Film

Louis de Funes servíruje Zelňačku

zelnacka louis de funesZelňačka (1981) je jedním z těch velmi povedených filmů, ve kterých hraje stařičký Louis de Funes. Ve své knižní předloze je příběh hlavně o kontrastu zarezlých starousedlíků a nového, svěžího mládí. Fil...