Reklama
Banner

Basák z Chinaski si dopřál další bokovku

Email Tisk

Prsi na habry 200Ne, na tom není nic špatného. Občasné tvůrčí odskoky členů známých kapel mohou přinést osvěžení v podobě netuctových projektů. Album Prší na habry, které nahrál Ondřej Škoch se svými hosty, je toho příkladem.   

 


Bez ohledu na větší či menší originalitu nahraného materiálu a celkové vyznění alba zaslouží baskytarista kapely Chinaski hned na začátku pochvalu za to, že se pustil do zhudebňování poezie. Potlesk! Za každým takovým počinem je snaha oživit texty, které by jinak zůstaly pro část publika neznámé a třeba i věčně „mrtvé“. Ondřej Škoch se tak postaral o další zpřístupnění básní francouzské autorky Suzanne Renaud (1889-1964), manželky básníka a grafika Bohuslava Reynka.   


Prší na habry navazuje na předchozí alba hudebně poetického projektu - Nitky (2002) a První sníh (2011). O český překlad se i tentokrát postarala Alice Škochová, kterou už před lety zaujal osud francouzské básnířky, především životní fáze po komunistickém převratu v roce 1948. Básně Suzanne Renaud jsou sice přírodní lyrikou, ale to nejdůležitější, co v sobě nesou, je možné zjednodušeně vyjádřit jedním slovem: smutek.  

Prsi na habry


Krajina brázděná poutníky znavenými/ kde smutné jabloně ohýbají hřbety/ pod nůší naloženou přetěžkými léty/ samotou, větrem, bídou a stáří stíny…“ (Veronika)
Skladatel a muzikant Ondřej Škoch projevil velkou dávku dobrého vkusu, když na nahrávání přizval nejen partu výborných muzikantů, ale hlavně zpěvačku Zuzanu Homolovou. V minulosti proslula jako skvělá interpretka lidových písní a slovenská akademie ji v roce 2005 ocenila v kategorii world-music. Její pěvecký vklad je natolik silný, až nabádá k úvaze, zda neměla dostat více prostoru. O vylepšení hudebního doprovodu, o zvuky z jiného světa se postaral Tomáš Reindl ovládající indická tabla, didgeridoo a udu.


Celkovým hudebním vyzněním se Prší na habry drží v „bezpečném“ rámci, kde se mohou potkat zejména příznivci nestupidního středního proudu nebo muzikálů.  Některé skladby mají přímo divadelní atmosféru. Jakoby byly ušité na míru pro dění na prknech, která znamenají svět. Většinu písní by jistě „uneslo“ většinové rádio a určitě by je neodmítli lidé, jimž je příjemný melodický poprock. I když třeba píseň Naslouchám do temnoty je nakročením do trochu jiné zóny a člověk by z variací na tento kus rád poskládal celé album.  

Prsi na habry2


Dalo by se rovněž namítnout, že takto laděné básně by si zasloužily spíše akustický a nástrojově skromnější doprovod. Tedy – více alternativy, více syrovosti. Tím by ovšem Ondřej Škoch narušil původní plán: přiblížit hodnotnou poezii širšímu publiku. Zdá se, že cesta, kterou se vydal, má své opodstatnění.

 
Ukázka z alba - videoklip Houby:


Název:  Prší na habry
Interpreti: Ondřej Škoch & Zuzana Homolová  
Žánr:  pop/rock/šanson
Skladby:  1/ Prší na habry,  2/ Houby,  3/ Nokturno, 4/ Naslouchám do temnoty,  5/ Barokní obraz, 6/ Hejno vran, 7/  Marnost,  8/ Tvůj život, 9/ Ruka/La main, 10/ Veronika
Stopáž:  42:01
Vydáno: 100PROmotion, 2014   
Hodnocení:  75 %


Zdroj foto: www.nitky.cz, www.kulturissimo.cz, www.hudebniknihovna.cz 



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Hledat

Mimísek 5

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Temná akademie Gabrielle Pooleové

200lRozpolcení je již třetím dílem napínavé tajemné série Temná akademie. Po předešlých obalech rudých očí dívky nad městem, rudých očí chlapce nad městem přichází, světě div se, rudé oči dívky a chlapce nad městem, kde se děj odehrává. Istanbul. A tak, jak se ...

Divadlo

Cube: hudba, obraz a pohyb v kostce. Laterna magika přichází s novým projektem

laterna magica 200Laterna magika připravuje novou inscenaci, která vychází z programové řady LaternaLAB – laboratoře určené k výzkumu možností, jaké Laterna magika jako druh divadla nabízí. Tvůrci tak dostávají prostor vyzkoušet nové postupy i kombina...

Film

Podzimní schéma České televize klepe na dveře

ctv 200Zatímco letní měsíce slouží k provětrání archivu a na obrazovkách se objevuje jeden evergreenový seriál a film za druhým, bývá září startovní čarou pro nové televizní projekty. Česká televize se rozhodla v boji o diváky s konkurenčními te...