Reklama
Banner

Čankišou: originální výzva k tanci

Email Tisk

Cankisou perexBrněnská kapela Čankišou existuje šestnáct let, aktuálně vydává šesté album s názvem Supay. Skalní fanoušci i prvoposluchači budou překvapeni. A nejenom proto, že nahrávka má mimořádně povedený zvuk.

 

Podivná kapela, která umí obveselit, ale i znejistit. Když si přečtete sdělení na zadní straně bookletu, dozvíte se, že deset písní je věnováno nebezpečným bytostem. Supayové totiž lační po lidském utrpení – fyzickém i psychickém, a jak říkal jeden šaman – doslova nás dojí a přetvářejí náš svět. Jak se jim ubránit? Prostě jim nevyrábět potravu. Jako základní idea – úžasné!

Popravdě řečeno, nejnovější album úspěšné hudební formace je trochu jiné žrádlo. Kdo neslyšel, neuvěří. Předem upozorňuji: bude vám horko. Vypadá to, že žánrové zařazení do škatulky „world music“ je této kapele jaksi těsné. Doba zhrubla a muzikanti reagují po svém.

Na první poslech je zřejmé, že cizokrajné inspirace ustoupily důrazům, které uvítají uši alternativních rockerů. Hudební stránka je „nakrmena“ bigbítovou energií, kterou vytváří nejen skvělá rytmika, ale i melodické linky dechových nástrojů. Poučenější posluchač se v některých momentech neubrání vzpomínkám na jiné kapely, třeba Už jsme doma či Krásné nové stroje. Čankišou se tímto albem (možná jen intuitivně) hlásí k tuzemské nové vlně a částečně k avantgardním výbojům brněnské scény osmdesátých let.

Leckteří prvoposluchači nebudou asi zkoumat kořeny a (ne)nápadné inspirační zdroje. Ti půjdou po tom, co k nim kapela vysílá. A to je… výzva k tanci. Bez ohledu na rychlost jednotlivých skladeb je pořád důvod k pohybu. Někdy si připadáte jako v rychlém voze při průjezdu velkoměstem, jindy zase plápoláte v exotickém regionu ve změněném stavu vědomí; nálady se střídají a je to příjemné. Čankišou vás nasytí minimalistickými motivy, překvapivými střihy i legráckami. Například v písni Korobori se dostane ke slovu foukací harmonika, což znamená, že by na vás měl sednout bluesový smutek, jenže záhy se objeví „kovbojské“ banjo a zasvítí slunce, naděje.

A tak si řeknete, že sedmihlavá kapela (ve studiu posílená třemi hosty) má originální nápady a hlavně obrovský smysl pro humor. Tato vlastnost je ostatně korunována hravým jazykem písňových textů v podání zpěváka Karla Heřmana. Jeho „domorodý“ projev zasluhuje speciální ocenění. O čem se tu vlastně zpívá, to nemusíme přesně vědět, stačí tušit. Tím chci říct, že tento koncept zapadá do nejistot současnosti. Nikdy nevíte, co a jak…

Cankisou booklet1

Supay
Interpret: Čankišou
Žánr: World music/rock
Skladby: 1/ KaBouri, 2/ Namadisavej, 3/ Frida, 4/ Tura gasa Turo to, 5/ Sar di va, 6/ Korobori, 7/ Saribe, 8/ Nasaparé, 9/ Simej, 10/ Lomana Daj.
Stopáž: 41:23
Vydavatelství: Indies Scope Records, 2015
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto /obálka:  www.indies.eu


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Werner Biermann: LÉTO 1939
ImageLéto 1939 bylo mimořádně teplé, také bylo plné mimořádných událostí, které směřovaly k jedinému cíli – k válce. Mnozí válku nechtěli, ale v tomto roce pochopili, že vypukne. Nikdo však nepředpokládal, ...
Láska ke třem pomerančům: komedie plná vitamínů

laska ke trem pomerancumDivadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten uvede zcela novou kouzelnou pohádku plnou vitamínů na Malé scéně ABC. Hru podle nového překladu scénáře Carla Gozziho zrežír...

Jak se lidé chovají za války a jak o ní smýšlejí

total2000Volná řada sborníků nazvaných Kultura a totalita je prozatím rozčleněna do pěti svazků.

...
Die Happy v pražské Retro Music Hall o něco tišeji
ImageKdo si počká, ten se dočká. Přesně toto motto platí v případě německé pop-rockové partičky Die Happy v čele s českou zpěvačkou Martou Jandovou.
...